Chceme krev, špínu a drama aneb Čtení bulváru jako pokleslá zábava

Volat po dezinfekci médií, tedy úplném odstranění bulvárních článků, je samozřejmě nesmysl. Dokonce bych řekl, že by taková snaha trochu smrděla mediálním puritánstvím (od latinského slova puritas = čistota), jehož výsledkem by byla čistě zpravodajská média, která by ale velkou spoustu lidí absolutně nezajímala (včetně mě). Pojďme na to proto trochu jinak - pojďme si ukázat, proč je dobré při čtení médií nasadit svému zraku kondom a bavit se zodpovědně.

Četli jste si někdy článek o nějaké celebritě a ptali se sami sebe, k čemu vám to vlastně je? Pokud ano, zasloužíte si alespoň zlatého Bludišťáka. Většina bulváru se přínosem pro lepší pochopení světa pyšnit nemůže. Obsah klade důraz na povrchnost a z takové povrchnosti se pochopitelně rodí povrchní lidé. Proč brát do ruky vědecký časopis a přečíst si, jak se daří vědcům, které platíme z našich daní, když mám po ruce bulvár - rychlou a spolehlivou zábavu? Alespoň je to pořád nějaké čtení. I když ono by to vyšlo na stejno, kdybych šel místo toho na zahradu a houpal se na houpačce…

Nelze zapomenout na incident z roku 2008, kdy se Jiřina Bohdalová producírovala na balkoně svého hotelového pokoje v rouše Evině. U článku na ahaonline.cz se dokonce píše: „Fotografie bez cenzury se objeví na stránkách ve 14 hodin…“ Zpráva i fotografie tehdy obletěly celou republiku během několika málo dní. Nepřijde vám na tom něco divného? Přinejmenším se musí každý podivit, co si vůbec onen údajný Lubor, o kterém se v článku píše jako o pořizovateli fotografie, dovoluje fotit cizí lidi nahé.

Na tomto extrémním příkladu je, doufám, zjevné, že bulvár dokáže být velice problematický v oblasti etiky a morálky. Nemusí ale jít jen o nahé fotografie celebrit. Úplně postačí, že bulvár nezřídka kdy podporuje stereotypy, předsudky, proniká do soukromí lidí a dokonce je (byť v poslední době velmi skrývaně, viz. tento nadpis) zesměšňuje. Jaký signál to asi dává čtenářům? Že je to úplně v pohodě? Ne, není.

Máte dojem, že je Keanu Reeves ten nejhodnější, nejférovější, nejskromnější a nejlepší týpek na planetě? Nejspíš jste se nechali strhnout tzv. kultem celebrity. V bulváru totiž glorifikování celebrit a jejich životního stylu navzdory skutečnosti není nic výjimečného. U běžných lidí to pak vede k pokřiveným představám o životě.

Nechci říct, že by Reeves nemohl být takový, jak ho prezentují média. Chci vynést na světlo právě fakt, že o něm víme jen to, co nám řeknou media. Tak je to se všemi celebritami. Některé bulvár má rád, některé nemá. Reevese a jeho dramatické sezení na lavičce bulvár doslova zbožňuje. Ale opravdu tam sedí sám? Nemůže to být jen zinscenovaná situace? To se nikdy nedozvíme. Proto je nejlepší si říct: „Jestli si myslím, že je Reevese dobrý člověk? Nevím, nikdy jsem ho nepotkal.“

Bulvár je natolik populární, že jsou do bulvárních praktik mnohdy tlačena i seriózní média. Značně se tím zmenšuje prostor pro opravdu kvalitní novinářskou práci. Důkazem může být to, že si skoro každý pamatuje třeba slavnou reportáž označovanou jako Bába pod kořenem, ale naprostá většina si nevzpomene, co běželo v televizních novinách včera. Není divu, že pak mezi zasvěcenými převládá názor: „Čím větší kravina, tím víc se to bude číst/sledovat.“

Jak jsem předestřel již na začátku, je třeba brát bulvár jako zábavu, nikoliv jako vážné počtení. Zároveň je dobré si od bulváru někdy odpočinout a číst něco, co má trochu smysl.

Jak ale zjistím, jestli čtu bulvár? Už se totiž dávno nejedná jen o přeplácané časopisy prodávané ve stánku s tabákem. Bulvár je všude, dnes zejména na internetu. I přesto není těžké bulvár rozeznat. Vždy hraje na emoce.

Typů bulvárních článků/reportáží a emocí, na které hraje, je zhruba 9: