„Vypadněte!“ křičeli studenti filozofické fakulty na protipotratový spolek

Spolek, který se zve Stop Genocidě, 26. listopadu 2024 učinil z pohledu mnoha studentů a zaměstnanců Jihočeské univerzity velkou chybu. Bez pozvání si na akademické půdě postavil stánek a rozmístil hned několik bannerů, které přirovnávaly potraty např. k událostem spojovaným s Rudými Khméry, což nejen že nedávalo smysl, dokonce to dokládá, že spolek zřejmě plně nechápe, co pojem genocida znamená.

K nevítané podívané se ihned nahrnuli znechucení studenti, studentky i zaměstnanci a po zjištění, že se jedná o univerzitou nepovolenou akci, se s dvojicí pořadatelů (jakýmsi dobrovolníkem a přímo Janem Vránou, předsedou spolku) dali do ostré diskuze. Argumentace této dvojice na mnoha místech zcela selhala. V následující části si shrneme několik důvodů, proč byla akce spolku nepřesvědčivá a pohořela u členů akademické obce na všech frontách.

Velké množství studentů považovalo za nepřesvědčivou v první řadě skutečnost, že stánek a mikrofon obsluhovali pouze dva muži. Ze spolku se nedostavila ani jediná žena (pokud v něm vůbec nějaká je). Na upozornění studentek, že nemohou mít jako muži ponětí, jaké to je počít nechtěné dítě, zvláště pokud početí předcházelo znásilnění, neměli kloudnou odpověď. Trefná byla také poznámka odpůrců spolku o tom, že situace se zdá taková, jako by tito muži chtěli rozhodovat o právech žen bez žen, což odporuje dnešnímu diskurzu o rovnosti pohlaví.

Mnohé přítomné studenty a studentky zarazil způsob, jakým se spolek rozhodl reprezentovat svůj názor na umístěných bannerech. Srovnávalo se na nich s potratem např. domácí násilí, vraždy v Kambodži, koncentrační tábory, dobrovolná eutanázie, trest smrti, pokusy na zvířatech i kapitalismus. Pokud jde o logiku, tu lze v těchto přirovnáních hledat snad jen v tom, že obrázky lebek, týraných dětí, plechovek od cyklonu B a embryí přitáhnou pozornost. Smysl jim však uniká. Řádění Rudých Khmérů přeci nemá s potraty nic společného a takové přirovnání je vůči kambodžským obětem nesmírně neuctivé.

Jeden ze studentů s chladnou hlavou pořadatelům navrhl, aby místo kampaně proti potratům raději věnovali svůj čas osvětě o antikoncepci. Členové spolku na to však odpověděli tím, že antikoncepci nepodporují a že je zdrojem ženské promiskuity. Naznačeno také bylo i to, že v otázce znásilnění je na vině žena. Znovu se tak potvrdilo, že oba muži (reprezentující přesvědčení celého spolku) nevěří v rovnost pohlaví a chtějí o životech žen rozhodovat za ně.

Slovně a ani na svých stránkách se dokonce nestydí tvrdit, že ženám pomáhají. Jakým způsobem by zákaz potratů měl pomáhat ženám, je ale záhadou. Ani jeden na to neodpověděl. A to ani po tom, co studenti vytáhli hned několik příběhů, kdy ženy z důvodu, že jim byl znemožněn legální potrat, zemřely.

Diskutující si na paškál vzali také otázku adopce. Pořadatelé naznačili, že ani skutečnost, že v případě zákazu potratů skončí obrovské množství nechtěných dětí v dětském domově, není v jejich přesvědčení překážkou, a že by se dětem v domovech mělo pomáhat. Na dotaz studentů, proč ani jedno z dětí předsedy spolku Jana Vrány není adoptované (což sám dotvrdil), však odpovědět nedokázali.

Genocida je definována mezinárodním trestním právem jako „úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské, nebo národnostní skupiny“. Vyvstává tak pochopitelně otázka, jak to s tou genocidou spolek myslí. Pokud bychom totiž měli přistoupit na jejich víru a říci, že se embrya dají považovat za plnohodnotného člověka již od početí, pořád nám chybí ona etnická skupina, rasa či národ, kterým by tato embrya měla být a proti kterým by „vraždění“ skrze potraty mělo mířit. Embrya sama o sobě zkrátka nejsou etnickou skupinou, rasou ani národem.

Po zavrhnutí prvního pokusu o rozklíčování se dostáváme k možnému vysvětlení, že členové spolku spíše než tomu, že se jedná o genocidu, věří konspirační teorii, ve které potrat není dobrovolným rozhodnutím ženy, ale tlakem aktuální ideologie, která se snaží o co nejmenší porodnost s cílem postupného vymizení nechtěných etnických, rasových, náboženských a národnostních skupin (něco podobného píší i na svých stránkách). Pro toto tvrzení však neexistují absolutně žádné důkazy a zvláště tomu neodpovídá skutečnost, že např. u nás mají právo na potrat ženy ze všech skupin, stejně tak v mnoha ostatních zemích světa.

Závěrem lze konstatovat, že akce spolku Stop Genocidě na půdě Jihočeské univerzity vzbudila značný odpor a vyvolala silné kontroverze. Zmiňovaná srovnání potratů s genocidou, koncentračními tábory či domácím násilím se ukázala jako neudržitelná a neuctivá, a to nejen vůči obětem tragédií, ale i vůči ženám, kterých se téma potratů přímo týká. Spolek, který odmítá antikoncepci a v mnoha případech zlehčuje nebo zcela ignoruje složitost situací, jako je znásilnění, prokázal neschopnost pochopit aktuální potřeby a práva žen. Jeho ignorování rovnosti pohlaví, bagatelizace rizik spojených s nelegálními potraty a nejasná argumentace ve vztahu k adopci ukázaly, že se spolek dopustil řady chyb, které z něj činí neefektivní nástroj pro změnu společenských postojů. S takovým přístupem se nelze divit, že akademická obec (vybavena všemi nástroji kritického myšlení, reflexe a argumentace) vůči těmto názorům silně protestovala.