Článek
Mnozí diváci byli zklamaní a dokonce popuzení, když v pořadu České televize s názvem AZ-kvíz bratři Bendigovi zabrali místo obvyklým soutěžícím, kteří jsou většinou v důchodovém věku a na svých znalostech si velice zakládají. Bendigovi se neustále uchechtávali, vzájemně popichovali a na otázky se moc nesoustředili. Pochopitelný výsledek pak byl takový, že jim dokonce sám moderátor Aleš Zbořil, zřejmě již unavený jejich neposedností, musel poradit, aby měl oba soutěžící co nejdříve z krku.
Podstata AZ-kvízu
Jak správně jeden z komentujících napsal pod youtubový záznam tohoto epického souboje intelektů: „Jestli tohle mělo zvednout běžným divákům sebevědomí, tak to splnilo účel.“ Věc se má ale tak, že vůbec veškerý obsah AZ-kvízu a podobných vědomostních soutěží má mít na diváky přesně takový efekt. Určitě to sami znáte třeba od prarodičů - dívají se na AZ-kvíz a sami během sledování poměřují síly. Kdyby vědomostní pořady nebyly zároveň i výzvou pro diváky, kteří mají často dojem, že by se s přehledem mohli účastnit taky, sledovanost by byla mizivá. Aby autor tohoto článku lépe vykreslil své tvrzení, zkuste si představit, že by se v AZ-kvízu dotazovali třeba na složité otázky filozofie nebo matematickofyzikálních věd, na které by žádný běžný divák nebyl schopný odpovědět. To by byla velká nuda a nikdo by se nedíval.
Esencí vědomostních pořadů tedy je, že se nepoměřuje inteligence skrze počet správně zodpovězených otázek, ale pouhé lehce nadprůměrné znalosti jinak relativně zbytečných informací. Zbytečných nejen proto, protože bychom s nimi jen těžko obstáli třeba u pohovoru, ale i proto, protože si je každý dokáže za několik sekund vyhledat na internetu. Buďme k sobě upřímní: Co nám dá do života znalost toho, jak se jmenuje původem znojemská umělkyně, která do dnes pobuřuje veřejnost svými performancemi, při kterých je často nahá? Posouvá nás to v životě někam dál? Jedná se o opravdové poznání? No asi ne.
Je to jenom show
...říká často youtuber Aleš Bejr (46), když se ho lidé ptají, proč se ve videích chová jako blázen. Bejr není ani hlupák, ani blázen. Moc dobře pochopil podstatu internetového showbussinesu. Na internetu je všechno show. Dokonce čím je performance internetových hvězd hloupější a bizarnější, tím je lepší. Důkazem je např. kontroverzní influencerka Adéla Pulcová alias Shopaholicadel (a její další pseudonymy), jejíž videa a reakce ostatních youtuberů sklízejí tisícovky zhlédnutí.
Ze stejného principu se Bendigovi objevili v AZ-kvízu. Česká televize pochopila, že její pořady, na kterých mnozí z nás byli doslova odkojení, jsou v dnešní době již suchopárné, a pokud je někdo sleduje, je buď zarytý fanoušek, nebo je má jen na pozadí třeba u vaření. Nízkou sledovanost žádná televize nechce a k užitku jim není ani nezaujatý divák, protože když se nedívá, logicky nebude sledovat ani reklamy či jiné nepřímé reklamní tahy. Česká televize tak využívá mladých hvězd, aby k obrazovkám a na své ostatní mediální prostory (v tomto případě YouTube) nalákala ztracené či nové diváky. Nikdo neočekával (a autor tohoto článku věří, že ani Bendigovi), že by mělo jít o opravdu seriózní díly AZ-kvízu, které známe ze starých časů. Jejich díl pobavil (pozitivně i negativě), rozbouřil nové debaty a to je to, o čem celá věc byla.
Závěrem
Mnozí se do tvůrců pořadu a účastníků obouvají s tvrzením, že to byl ten nejtrapnější televizní úkaz, jaký za poslední dobu viděli hned po seriálu Eliška a Damián. Snaha moderátora Aleše Zbořila naladit se na vlnu mladých sice působila podobně směšně jako scéna ze seriálu Studio 30 Rock, kde se tehdy 55 letý Steve Buscemi převlékl za náctiletého a pozdravil ostatní náctileté větou „how do you do, fellow kids?“, ale kdyby byl Zbořil po celý díl zcela vážný, možná by byla situace ještě horší.
Ať už si o tomto díle AZ-kvízu myslí kdokoliv cokoliv, autor tohoto článku jej shledává za podstatný přínos do historie televizního vysílání, který dokazuje, že Česká televize konečně shazuje svůj zatuchlý kabát z ovčí kůže a nasazuje moderní polyesterovou teplákovku, která sice není dokonalá a nepotěší úplně každého, ale dá se na ni dívat.
