Článek
Jiřina Bohdalová je naše slavná herečka, kterou není třeba zdlouhavě představovat. Této paní je dnes již přes 90 let a mnozí si ji pamatujeme především z pohádek. Pro mě jako pro pozdního mileniála, který na jejích pohádkách vyrůstal (třeba Nesmrtelná teta), bylo její vyjádření ke stavu dnešní mládeže (ale nejen mládeže) velkým zklamáním.
„Já si myslím, že nemaj mozek, nebo to dělaj naschvál.“
V pořadu ProstorX se Čestmír Strakatý zeptal (na 44. minutě) Jiřiny Bohdalové, jaké by chtěla, aby byly její příští roky. Herečka se nechala slyšet, že by se chtěla mít zdravotně dobře, načež do své odpovědi, aniž by se na to někdo ptal, zařadila tvrzení, že náš svět je nemocný.
„[…] a naše malá zemička taky… Když máme několik pohlaví, když máme MeToo, když máme já nevím co… Vždyť je to příšerný. Vždyť je to proti zdravýmu rozumu,“ řekla v rozhovoru Bohdalová se sebedůvěrou. Zdá se, že ani 90 let některým lidem nestačí k tomu, aby pochopili, že společnost se mění a měnit bude vždycky. Svět není nemocný. Co bylo normální třeba v roce 1989 by přišlo někomu z roku 1930 také proti zdravému rozumu. Třeba jako když se Amerika bála rock’n’rollu natolik, že Elvise Presleyho raději poslali na vojnu. Na rock’n’roll tehdy měli Američané úplně stejný názor jako Bohdalová na „60 pohlaví“ a MeToo - že je to něco, co se náš svět snaží otrávit. Stalo se tak? No nestalo. Rock’n’roll je úplně normální součástí vývoje moderní hudby. Autorovi tohoto článku navíc přijde s podivem, že se Bohdalová radši než třeba nad válkou na Ukrajině (která je opravdu proti zdravému rozumu) rozčilovala nad něčím, co vlastně vůbec nikomu neubližuje, v případě MeToo naopak pomáhá.
Následně se Bohdalová ptala, kde by ta pohlaví měla mít, jestli v podpaží či kde. A právě zde se její argumenty začaly bořit. Jiřina Bohdalová totiž očividně nemá ani páru, jaký je rozdíl mezi pohlavím a genderem. Oněch 60 a více pohlaví (která by se měla správně nepřekládat a ponechat jako „gender“, nebo alespoň zvolit český ekvivalent „rod“) totiž na těle hledat nelze.
Autora tohoto článku však ze všeho nejvíce zklamala její odpověď na otázku „[…] mají právo myslet si co chtějí, nebo ne?“, která rázně zněla: „Nemaj!“ Zdá se, že Jiřina Bohdalová požaduje úctu, ale k ostatním lidem, kteří jí nijak neublížili, ji očividně nemá, jenom protože žijí jinak. Jenom protože ji obtěžuje, že mají LGBTQ+ lidé právo o své odlišnosti mluvit, čímž autor tohoto článku poukazuje k celému citátu: „Nemaj! Protože to hlásaj.“
„Maj se dobře! Za nic!“
„Něco za něco. Dáš ty něco, tadydle budeme mít, všichni, tak do toho přispěj a pak si z toho vem,“ spustila Bohdalová následovně. Podle jejího tvrzení (máme-li se pokusit najít význam) si zřejmě lidé, kteří přemýšlí o svém genderu a statečně si tuto věc nedusí v sobě, podle Bohdalové jenom berou a nic nedávají. Autor tohoto článku se musel nad touto vsuvkou velice zamyslet. Co tím chtěla říct? Co si queer lidé berou, ale nevrací? Copak queer lidé nechodí do práce, neplatí daně atd.? Žijí v téměř stejných podmínkách jako ostatní lidé. Téměř, protože jsou ještě stále oproti většinové populaci znevýhodnění (pořád jsme zemí, která nepovoluje svatby homosexuálů).
A co znamená, že se takoví lidé mají dnes dobře a za nic? Doufáme, že tím Bohdalová neměla namysli, že již není v pořádku takové jedince bezdůvodně napadat nebo je zavírat do blázince. V takovém kontextu se jistě mají dobře, ale je to naprosto neúměrný argument. Po nikom by se nemělo chtít, aby „byl vděčný, že ho někdo rovnou nepopraví“. Tuto konotaci proto autor tohoto článku bude zcela ignorovat v naději, že paní Bohdalová to tak nemyslela a jejím cílem bylo spíše poukázat na prosperitu společnosti, která za jejího mládí nebyla. Jenže autor tohoto článku má dojem, že je to v dnešní době spíše naopak. Nikdo mladým lidem dnes nedá třeba byt, jako tomu bývalo dříve. Mladým lidem dnes nikdo nedá vůbec nic. Začínají s holým zadkem a pak se není čemu divit, že porodnost klesá, když každý přemýšlivější člověk s dítětem raději počká, než aby si ho pořizoval, když nemá peníze.
Závěrem
Jiřina Bohdalová se LGBTQ+ občany nebála ani urážet. Nazvala je magory, blbci, že říkají blbosti a že nemají mozek. Přitom chyba je trochu jinde, protože je jasné, že když někdo něčemu nerozumí, tak mu to opravdu bude připadat jako blbost. Někteří lidé ale, jak vidíme, nepřiznají, že něčemu nerozumí, a přesto se k tomu i nadále vyjadřují.
Bohdalová by podle vlastních slov chtěla svět vyléčit. Z toho, co nám v rozhovoru řekla, se dá vyvodit, že její představa zdravého světa je taková, že LGBTQ+ lidé (nezapomínejme, že zmínila i MeToo) by se opět měli schovávat, stydět se za sebe, stydět se za to, koho milují, neusilovat o svá práva a prostě jenom dělat, že vůbec neexistují, aby náhodou svou přítomností někoho neobtěžovali.
