Jsem z generace potetovaných s piercingy. Stáří se nebojím, budu vypadat skvěle

Je pochopitelné, že pro starší generace je tetování a piercingy něco, čemu nerozumí anebo rozumět nechtějí. Dříve bývala tetování a šperky v obličeji výsada spíše problémových lidí. Ačkoliv ale můžeme (a měli bychom) chápat, že starší generace nemají ke zdobení těla vztah v pozitivním smyslu (jako Gen Z a někteří pozdní mileniálové), právě protože vyrůstali ve společnosti, kde to nebylo běžné, neměli by do toho plést svůj osobní názor - tedy ten, že se jim to zkrátka nelíbí. Nyní se pokusím rozebrat a oponovat několika nejčastějších argumentům odpůrců zdobení těla ve snaze prokázat, že komentování tetování a piercingů ostatních je v dnešní době již zpátečnické.

Tento argument jsem slyšel asi nejčastěji. Platí spíše pro tetování, neboť piercingy se dají vždy vyndat a vpich se časem stáhne a není o nic horší než jizva po akné. Na mou protiotázku, co by jako mělo být ohledně tetování ve stáří jinak, však nikdo neuměl uspokojivě odpovědět. Ovšem, kůže stárne, povadá a s tím se mění i vzhled tetování, rozhodně to je ale něco, s čím se počítá už od začátku. Navíc letité tetování má svou patinu, která na jeho estetické hodnotě nijak neubírá, ba naopak přidává. Podívat se na své tetování o dvacet let později a vzpomenout si, jaký tehdy člověk byl, jaké měl kamarády a jak si užíval mládí, člověka potěší úplně stejně, jako když vytáhne zaprášené album s fotografiemi. Tetování na někom starším také vyvolává otázky podobné těm, které Roland Barthes našel v pojmu punctum, když ve své knize Světlá komora psal o fotografiích. Vidíme, že má starší dáma na kotníku vytetovaného motýla a bavíme se otázkami, kdy si ho asi nechala vytetovat, proč si ho nechala vytetovat, co to pro ní znamená atd. Jsme jejím tetování zaujatí, jako by to bylo punctum na fotografii. To je přeci příjemný estetický prožitek!

Zde bude nejspíš můj komentář poměrně krátký. Za jedno existuje laserové odstranění tetování, za druhé každý rozumný člověk s něčím takovým počítá, když se chystá nechat si něco vytetovat. Piercing na furt rozhodně není, neboť se dá vždy vyndat, jak už jsem psal výše.

Před třiceti lety a déle se tento argument dal pochopit. Dnes je toto tvrzení spíše konotací na minulý režim, kdy tetování v naší zemi opravdu měli z většiny jen kriminálníci a pochybné existence. Dnes už tomu tak není. Dnes mají tetování i úspěšní lidé, třeba herci, profesoři, dokonce i někteří politici, policisté, lékaři a mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho.

Dnes už to neplatí. Jistě jsou ještě nějaké konzervativní podniky anebo pozice, na které se tetování nehodí - třeba víme, že potetovaného prezidenta téměř nikdo volit nechtěl - ale myslím si, že na místo prezidenta nebo nějaké exkluzivní modelky (i dnes ale vidíme potetované modelky s piercingy), kde je tetování nepřípustné spíše z principu daného oboru, aspiruje opravdu málo kdo. V některých požadavcích firem samozřejmě může stát, že viditelná tetování a šperky v obličeji (většinou včetně naušnic) jsou nežádoucí, ale co jsem tak slyšel, opravdu se o to zajímá málo který zaměstnavatel, neboť si více cení toho, že má dobrého zaměstnance.

Každý má právo mít svůj názor, v tom se asi shodneme všichni. Zajímavé ale je, že tuhle větu slýcháme především od těch, kteří svůj názor nezřídka kdy sdělují takovým způsobem, že je to urážlivé. Takoví lidé si v onom momentě neuvědomují, že svět se netočí kolem nich a to, že se jim něco nelíbí, jim nedává právo po ostatních vyžadovat, aby se jejich vkusu podvolili. Samozřejmě existují i mladí lidé, kteří tetováním a piercingům na chuť nepřišli, ale myslím si, že stále jsou to starší generace, od kterých negativní komentáře slýcháme nejčastěji. Když se je pak snažím upozornit na to, že ve svém mládí také nenosili to, co nosili jejich rodiče, a připadalo jim to nemódní, začnou se ohánět argumenty, které jsem řešil výše. Všechny mají jednu věc společnou - vydávají se za starost o blaho druhých. Tento poslední argument je proto alespoň upřímný a, je-li řečen bez úmyslu ublížit, je naprosto validní. Rozhodně mi ale připadá směšné, že bych si měl nechat odstranit tetování a vyndat si šperky z obličeje jen proto, protože se to nelíbí někomu jinému.

Každý starší člověk je zároveň odkazem na to, v jaké době a mezi jakými lidmi žil. Například většinou, když vejdeme do bytu, okamžitě poznáme, že v něm žije nějaký starší člověk, aniž bychom to předem věděli. Má v něm starší nábytek, výzdobu atp. Na starších dámách i pánech vidíme obdobné oblečení, které nosívali za svého času. Jen výjimečně uvidíme někoho staršího třeba v metalovém oblečení podle poslední módy. Až se do věku seniora dostane moje generace, k době, ve které jsme žili, se také nebude odkazovat jen to, jaký máme byt, ale i to, jak vypadáme. Zde je zcela očividný důkaz, že naše tetování a piercingy v žádném případě nejsou úpadkem. Ba naopak. Jsou pokrokem, který může i nemusí v naší generaci zůstat. I o rock’n’rollu si v 50. letech americká veřejnost myslela, že je to úpadek doby, hudby a že se z mladých stává zdivočelá zvěř. V moderní historii to není nijak ojedinělý jev. Proto je nesmysl brojit proti tetování a piercingům. Je to zkrátka způsob, jak se dnešní mladé generace snaží vyjádřit svou identitu. Až budeme staří, budeme obdivovat tetování jeden druhého, jako dnes mezi sebou starší dámy obdivují své vzorované nemoderní halenky.