Článek
Mezi první a čtvrtou hodinou odpoledne je v Českých Budějovicích obvykle dopravní špička. Platí to i pro autobusy a trolejbusy. Zvlášť některé jsou pravidelně přecpané. Jeden kočárek zas tolik nevadí, ale když se do přeplněného autobusu nacpou tři a zablokují cestu ke dveřím, načež kvůli tomu nestihnete vystoupit, příjemné to rozhodně není.
Co si o této situaci myslí dopravní podnik?
Smluvní přepravní podmínky českobudějovického dopravního podniku hovoří jasně: „Jako zavazadlo může cestující vzít k přepravě dětský kočárek, pokud to obsazení vozidla dovoluje.“ Dále pak: „Ve vozidle může být přepravován jeden nebo více dětských kočárků, pokud to provozní poměry ve vozidle umožňují.“ To neznamená, že vždycky může vozidlo převážet více kočárků. To znamená, že obvyklý je jeden kočárek a pokud je ve vozidle prostor, může jich být i více.
Spousta maminek situaci podcení, nebo si dovolím říci, že ji spíše ignorují. Prostě se někam potřebují dostat, na další autobus nebo trolejbus čekat nemohou nebo nechtějí, a do nacpaného autobusu začnou rvát druhý i třetí kočárek. Všichni se samozřejmě ze slušnosti uhnou a pak se mačkají v uličkách.
Jak nezodpovědnost maminek s kočárkem může způsobit nepříjemnost
Vozový park DPMCB má jeden konkrétní typ čtyřdveřového trolejbusu, kde jsou místa pro kočárky dvě. Prakticky se tam tak vejdou čtyři kočárky, ale to, že se tam vejdou, ještě neznamená, že by tam být měly. Situaci by měl vždy kontrolovat řidič, ale uznejme, že ze své kabiny toho v plném trolejbusu moc nevidí a navíc ani nemá čas něco takého v dopravní špičce řešit, zvlášť, když je v tuto dobu obvyklé zpoždění i větší než 5 anebo 10 minut.
Tento typ trolejbusu má jedno místo, kde se v dopravní špičce ocitnout nechcete: Prostřední ulička, která má na každém konci místo pro kočárek anebo invalidu.
Jel jsem předminulé pondělí na odpolední přednášku do školy. Všechny trolejbusy měly alespoň 17 minut zpoždění a jestli jsem měl přednášku stihnout, bylo by to jen tak tak. Trolejbus, který staví u univerzity, shodou okolností míří i na největší českobudějovické sídliště - na Máj. Přeplněnost vozidel MHD a dopravní zácpa v tomto směru kolem třetí hodiny je tak naprosto normální a každý důvtipnější člověk s ní počítá. Jezdím proto v tuto dobu o dva autobusy dříve. Přesto se mi občas stane, že i tak dorazím sotva na čas. Někdy jsou vidět i tři trolejbusy čísla 3, jak jedou přímo za sebou a všechny mají minimálně 15 minut zpoždění.
K tomu se ještě musí počítat se studenty, kteří jezdí s kufry na kolej po víkendu stráveném u rodičů. A tak se docela běžně stává, že trolejbus je nejen narvaný, dokonce tam má každý druhý ještě velký kufr. Do toho pak nastupují navíc maminky s kočárkem, kterým je většinou jedno, že se tam skoro nevejdou.
Bohužel jsem se zrovna toho dne ocitl v oné nepříjemné uličce. Stál jsem téměř u dveří, z druhé strany pak stál zástup studentů s kufry. Všichni jsme se mačkali, bylo naprosté nedýchatelno a jedna maminka už tam s kočárkem byla. Jenže pak nastoupily u výstaviště další dvě. Jedna na místo na opačné straně ode mě a druhá se nacpala s dlouhým sportovním kočárkem přímo vedle mě. Cestu ke dveřím dlouhým držadlem zablokovala úplně. Do toho sebou měla ještě další malé dítě.
Když jsem pak chtěl u univerzity vystupovat, ocitl jsem se v pasti. Studenti s kufry nemohli dostatečně rychle projít kolem kočárku na druhé straně a já už vůbec. Maminka s prostorově rozlehlým kočárkem ho posunout nemohla, neboť by jinak rozmáčkla své druhé dítě mezi svým a sousedním kočárkem. Když jsem ji v záchvatu paniky se slovy „pardon, já bych potřeboval vystoupit“ poprosil, aby se uhnula, vůbec mi neodpověděla a věnovala se dítěti v kočárku, které si v něm stoupalo a bez její pomoci by vypadlo ven.
Začal jsem se drát druhou stranou. Někteří lidé ve stejné uličce ale nevystupovali a než jim došlo, že by měli vystoupit, abych mohl vystoupit i já, dveře trolejbusu už se zavřely a jelo se dál. Křičet na řidiče, aby zastavil, už nemělo smysl. Od kamaráda, který také řídí trolejbus, vím, že na ně neustále tlačí čas a mnohdy musí prostě jet dál.
Další zastávka byla deset minut pěšky od univerzity. Přišel jsem pozdě a propásl úvod hodiny. Což bohužel u filozofických přednášek může znamenat i to, že se pak člověk po zbytek hodiny jen těžko chytá.
Závěrem
Chyba byla dle mého názoru nepochybně na straně zmíněných dvou maminek, které už neměly u výstaviště nastupovat, když viděly, jak je ve vozidle narváno. I já někdy nenastoupím a počkám na další trolejbus, když vidím, že se tam zkrátka nevejdu. Mám ale takový pocit, že některé maminky si myslí, že mají větší právo obsazovat vozidlo, jen protože jsou maminky s dětmi. Považuji to za porušení přepravních podmínek, ale jen stěží bych se mohl domáhat nějaké omluvy nebo odškodnění. A tak se alespoň ptám: Proč si pořizujete děti, když nemáte na auto?
Já sám pocházím z nižší střední třídy, takže nejsme ani bohatí, ale ani neumíráme hlady. A přesto v čtyřčlenné rodině máme tři auta, skútr a motorku. Jsou to samozřejmě vozidla mého bratra a rodičů. Já jako student na řidičský průkaz nejen nemám peníze, ale ani čas si ho dělat. Nemám ani peníze na pohonné hmoty. Právě proto, protože jsem ještě student. Přijde mi proto naprosto normální jako student jezdit MHD. Ale jak to dělají takové maminky s dětmi, když třeba potřebují své dítě kvůli úrazu vézt do nemocnice? To taky jedou autobusem?
Incidentu s řidičem, který odmítl převážet ženy s kočárkem, který se stal minulý rok, se tak vůbec nedivím.
