Manželka ho opustila a skončil na dně. A tak se rozhodl jít bydlet do romského ghetta

Český filmař Tomáš Kratochvíl v roce 2014 uvedl skrze Český žurnál dokumentární film Gadžo. Rozhodl se jej natočit po tom, co ho opustila manželka a dva měsíce bez inspirace jen ležel na kanapi. Byla to však i jeho reakce na internetové komentující, kteří reagovali na jeho o dva roky starší dokument Shakespeare v ghettu - ti psali, aby si s Romy rozmazlení Pražáci zkusili bydlet sami. A tak Tomáš vzal kameru a vyrazil na sever, kde měla být situace s Romy nejhorší.

Tomáš svůj odvážný nápad sdělil rodičům i prarodičům. V jednom záběru hovoří se svým dědou a s babičkou, která použije klasické české klišé „já proti nim nic nemám, ale myslím si, že jsou nepřizpůsobiví“, doplněné o stejně časté „jsou mezi nimi i slušní“. Rodiče mu zase mimo záběr řekli, že by měl radši procestovat svět. Tomáš se však odradit nenechal. Jel na sever republiky a vyptal se kolemjdoucích na nejhorší lokalitu. A tak se ocitl v Předlicích, o kterých mu jeden pán na otázku, jak to tam vypadá, odpověděl, že jako v ghettu.

Po několika neúspěšných pokusech sehnat garsonku k bydlení, samozřejmě s podezřením, že ho nechtěli ubytovat kvůli tomu, že je „gadžo“, nakonec narazil na Jardu a jeho ženu Margitu. Jarda byl vlastníkem bytového domu, kde Tomášovi nabídl bydlení s tím, že pro něj garsonku během jeho pobytu zrekonstruují. Na plánovaného půl roku u nich zůstal.

Tomáš během natáčení s Jardou několikrát zabřednul do složitějších témat. Jarda se nakonec ukázal jako člověk, který nad věcmi umí kriticky přemýšlet. Během filmu pronese několik vět, které jsou rozhodně k zamyšlení. Třeba: „Chudí lidé nemají na to, aby měli hrdost.“ Mimoto Tomášovi vysvětlil, že „gadžo“ není nadávka, jak si mnozí lidé myslí, ale pouhé označení toho, že je někdo jiný/není Rom.

Mnozí diváci byli vůči dokumentu skeptičtí a tvrdili, že dokument ukazuje jen ty dobré stránky Romů či že měl Tomáš na Jardu s Margitou štěstí. Obviňovali také dokument z proromské propagandy. Je sice pravda, že skutečnost, že měl Tomáš kameru a místním prozradil, že natáčí film, mohla ovlivnit chování tamnějších lidí, v některých záběrech ale Tomáš ukazuje i to špatné. Třeba jak se Margita musí potýkat s tím, že několik nájemníků v jejich domě nezaplatí nájem a místo toho raději odchází „o dům dál“. Ke slovu se však dostává i předlický farář, který poukazuje např. na to, že některé domy jsou naprosto zničené a jiné jsou hezké a opravené, čímž naznačuje, že někteří obyvatelé se tam odmítají o své majetky starat, či že krádeže v Předlicích nejsou nic neobvyklého. Obviňovat proto Tomáše z proromské propagandy je nesmysl.

Tomáš si uvědomoval, že špatné vztahy mezi Romy a Čechy, které v roce 2011 dosáhly vrcholu, mezi lidmi v době natáčení stále doznívaly. V jedné části dokumentu proto navštívil své známé, kteří se museli s Romy dělit o sídliště. Nic pozitivního si od nich nevyslechl, zatímco Jarda s Margitou během dokumentu několikrát bezelstně vyjádřili zájem o to, aby se situace vylepšila a oba národy nalezly společnou řeč. Neboť jak v jedné scéně Margita říká: „Vždyť my taky mluvíme česky.“

Tomáš také s Jardou, Margitou a jejich synovcem navštívil pražský průvod romské hrdosti. Jarda i Margita byli rozčarovaní z toho, že se průvodu zůčastnilo velice málo lidí, ale Jarda nakonec při posezení na zahrádce jedné z pražských restaurací došel k tomu, že to bylo pochopitelné, neboť většina Romů nemá peníze ani čas na to, aby se z celé republiky sjeli do Prahy. Právě v tento moment Jarda vysloví již zmiňovanou větu, že chudí lidé nemají na to, aby měli hrdost.

Dokument Gadžo sice spousta diváků odsoudila jako naivní a ukazující situaci jen z jedné perspektivy, avšak zapomněli, že Tomáš se v první řadě snažil natočit svůj příběh o tom, jak odešel na půl roku bydlet do Předlic. Na společné diskuzi s univerzitními kolegy jsme se shodli, že Tomáš neměl žádný důvod ukazovat věci jinak, než jak je prožil. Zůstává proto otázkou, jestli negativní hodnocení diváků nepramení spíš z toho, že někteří Češi odmítají přijmout jiný než svůj vlastní náhled na věc.