Článek
Co si člověk představí pod slovem příroda? U nás v Česku si představujeme louky a lesy, jinde na světě to může být třeba i poušť. Záleží na tom, kde se nacházíme a na co jsme zvyklí. Jsou ale určité rysy, které mají všechny typy přírody společné.
Příroda jako živoucí organismus
Příroda je jako organismus. Funguje v ní nejsložitější forma kauzality. Když vedle sebe budou růst dva stromy, jeden se bude vyklánět, aby měl víc světla. Protože se strom nakloní, bude jeho jehličí většinou padat na určitá místa, zatím co na jiná už tolik ne. Tam, kde bude velká vrstva jehličí, se bude dařit všelijakým broučkům. Strom ale zároveň z půdy vysává živy, takže u jeho kmene neporoste tráva, a tak jiné rostliny si budou muset najít místo opodál. A tak to jde do nekonečna až k té nejmenší, okem nespatřitelné houbě. Na každém centimetru divoké, člověkem nekultivované přírody v celkovém ekosystému záleží.
Zároveň se také tento organismus vyvíjí každý den, každou hodinu a každou minutu. Zvířata se rodí, konzumují a zase umírají. Jejich těla nakrmí jiná zvířata anebo se rozloží a vrátí živiny do půdy. Stejně tak je to i u všech rostlin a hub. Žádný den v přírodě není stejný. Tráva trochu povyrostla, někde spadne strom, někde se objeví trus tam, kde včera nebyl.
Příroda jako neustálý boj o rovnováhu
Je-li rostlina, zvíře či houba mimo rovnováhu (například postrádá vláhu), nemá na výběr, než se pokusit svůj stav zvrátit. Pokud se to nepovede dostatečně rychle, umírá. My lidé jsme na něco takového již zapomněli. Když máme hlad, víme, kde jídlo vždy najdeme. Když máme žízeň, voda teče z kohoutku a je hned po ruce. Není třeba zdlouhavě rozebírat, že zvířata, rostliny a houby v nekultivované přírodě to mají mnohem složitější. Vše záleží na tom, jak se organismus přizpůsobí situaci.
Naše nekultivovaná příroda je výsledkem milionů let neustálého ztrácení a obnovování rovnováhy. Žádné stromy by nemohly růst tam, kde se předtím země nepřetvořila v půdu plnou živin. Když by tam nerostla žádná obživa, samozřejmě by tam nemohla žít ani zvířata.
Původní příroda obnovit nelze
Když si spojíme to, že příroda není nikdy stejná, neustále se vyvíjí a je výsledkem milionů let boje o rovnováhu, začíná snad dávat smysl, proč tam, kde byl vývoj přírody zastaven a výsledky zničeny, není co k obnovení. Můžeme tam vysázet stromy a vypustit zvířata, ale už nikdy to nemůže být ona pravá, nekultivovaná příroda. Vytváříme akorát další konstrukt, další umělý park, který má připomínat přírodu a přesto přírodou není. Přírodu nelze lidskou rukou obnovit. Příroda se musí zachovávat.
Pokud by se někdo snažil tvrdit, že původní příroda obnovit lze, narazí na velký problém. Můžeme si dohledat fotografie, kde stál jaký strom, ale i když je vysadíme znovu, nejen že to logicky nebudou ty stejné stromy, dokonce se ani nevytvoří stejné podmínky, jaké tam byly před tím. Některé rostliny už tam samy nikdy neporostou, neboť niť souvislostí byla lidskou rukou zpřetržena a například půda už nebude mít stejné složení (které vyhovovalo určitým rostlinám), jaké měla předtím. Nemůžeme zaznamenat divokou přírodu až do takových detailů, jako který kámen kde leží. Nemáme žádný bod, ke kterému bychom se mohli vrátit.
Závěrem
Příroda si vždy najde svou cestu. Možná dává větší smysl nechat staré budovy zchátrat, než je bořit, sázet stromy a vysévat trávu. Příroda má totiž tu vlastnost, že se umí sama hojit, dostane-li k tomu příležitost. V ruinách najdou i ta nejmenší zvířátka útočiště a okolní rostliny si nakonec svůj prostor vezmou zpátky. Bude to trvat mnoho let, ale nakonec se rovnováha obnoví sama. Naše snahy o obnovu totiž mohou mít stejný efekt jako antibiotika - svou snahou o nápravu můžeme v těle přírody zabít i to, co mělo zůstat živé.
