Omylem jsme zabloudili na nudapláž. Odvaha svléknout plavky byla nakažlivá

Když jsme se s kamarádkou na dovolené na Maltě vydali tamní hromadnou dopravou na 2,5 hodinovou cestu na dvě nejznámější maltézské pláže Ir-Ramla tal-Mixquqa a Ghajn Tuffieha, vůbec jsme netušili, že se omylem, při útěku před ostatními turisty, ocitneme na nudapláži.

Byli jsme turisti tzv. s budgetem. To znamená, že jsme nechtěli utrácet za zapůjčení auta ani taxi. Za 25 EUR jsme si tak pořídili lítačku maltézské hromadné dopravy na 7 dní a říkali si, jak jsme na celou věc vyzráli. Někdy nás to ale pěkně štvalo. A to zvlášť, když jsme věděli, že pojedeme dlouho a budeme muset přestupovat. Autobusy totiž málo kdy přijely na čas, někdy nejely vůbec, nebo dokonce přijely o 10 minut dřív. Takže hned první den jsme na hodinu uvázli u letiště. Ale alespoň byly vozy klimatizované.

V den, kdy jsme se vydali na zmíněné pláže, jsme plánovali přestoupit jenom jednou. Ale jak jsme tušili, tak jednoduché nám to maltézské MHD rozhodně neudělá. Po čekačce na půl hodiny zpožděný autobus, kdy na zastávkách byl stín spíše vzácností, jsme nakonec přestoupili na jiný bus s tím, že si raději přestoupíme později znovu, než čekat a nevědět, jestli původní vůbec přijede. Jenže tam jsme se na dobrých 45 minut zdrželi znovu. Ale alespoň jsme už měli pláže nadosah.

Když jsme dorazili na stanici nad pláží, byli jsme trochu zklamaní. Lidí už jenom tam bylo tolik, že po téhle příšerné cestě, která nám přivodila velice napruzelou náladu, jsme měli sto chutí jet zase zpátky. Na samotné pláži to nebylo o moc jiné.

Přesto jsme se rozhodli zůstat podle plánu s tím, že se později přesuneme na druhou pláž. Po vstupu do vody jsme ale byli znechucení. Nejen, že jsme se prodírali k vodě mezi hromadou rozložených ručníků a hustě nasázených slunečníků, jejichž zapůjčení mimochodem stálo 15 EUR (375 Kč) za jeden, jinak jste museli být na nemilosrdném slunci, ještě ke všemu byla voda teplá, na hladině plavaly cucky umytých opalovacích krémů, byla zčeřená neustálou frekvencí lidí a dokonce sem tam plaval třeba igelit zahozený z balíčku cigaret. Za čistou a studenou vodou jsme museli plavat skoro až k bójím.

Řekli jsme si, že to teda rozhodně ne, a po prvním vykoupání se sbalili a šli na druhou pláž.

Po otravné cestě úzkou silnicí obklíčenou nízkými zídkami (takže jsme se ani nemohli pořádně vyhnout autům) jsme se konečně doplahočili na druhou pláž. Bylo to tam nemlich to samé. Strašně lidí, žádný stín, na baru narváno a obsluha úplně stejně zpruzelá jako my. Slunečníky ale už byly o něco levnější a tak jsme si unaveni sluncem, které nikdy nezašlo za mráček, protože po celý den na obloze žádný nebyl, každý vzali jeden a jedno předražené pivo v plechovce.

Brodili jsme se znovu džunglí ručníků a deštníků, malé děti se nám pletly pod nohy, když tu jsme zahlédli na úplném konci srpkovité pláže koutek s nezvykle malým počtem slunečníků. Už z dálky jsme viděli, že budeme muset přešplhat pár kamenů, ale za příslibem klidu jsme byli ochotni jít klidně i přes trní.

Když jsme dorazili, byli jsme dost překvapení. Hned z kraje nás (metaforicky) zdravilo obnažené a skoro do černa opálené ohanbí asi 70 letého pána. Věc jsme ignorovali, ale když jsme po pár krocích zahlédli opět tu prso, tam jiné ohanbí, bylo nám to jasné. Přišli jsme na nudapláž.

Oblečení v plavkách jsme tam ale nebyli jediní a velice jsme se těšili, že tam nejsou žádné děti. Se stydlivě sklopeným zrakem jsme si tak opřeli deštníky o kameny za námi (protože je nebylo kam zapíchnout) a rozložili si ležení.

Po nějakém čase jsme se přestali stydět koukat okolo sebe. Cítili jsme se na onom odstrčeném kousku pláže sice jako vyvrhelové, ale přitom velice příjemně a uvolněně. A tak jsme si začali všímat třeba toho, že vedle nás byli starší pánové, kteří si neustále vesele povídali, zatím co jeden se odhaloval a druhý měl miniaturní plavečky jako nějaký striptér. Manželský pár před námi, který samozřejmě také neměl plavky, zase pravidelně každou hodinu vytáhl ubalenou marihuanu a za celé odpoledne vytahali přinejmenším pět jointů. Srandovní, a zároveň jsme ho obdivovali, nám také přišel mladý muž po naší levé straně, který se nebál ukázat přirození opravdu nevalné velikosti.

Asi hodinu nebo dvě od našeho příchodu a po několika kolech koupání, kdy v okolí bylo nádherné prostředí ke šnorchlování, jsme jen tak seděli na ručnících, pokuřovali elektronické cigarety a nudili se. V jeden moment jsme se pak na sebe podívali. „Hele, taky máš úplně chuť si taky sundat plavky?“ zeptal jsem se jí. „Teď jsem zrovna přemýšlela úplně nad tim stejným,“ zasmála se kamarádka.

Jak tomu tak u naší mladé generace bývá, dalších několik minut jsme naše pocity rozebírali. Byli jsme samozřejmě typ lidí, který by se nikdy takhle nesvlékl. A proto nás to překvapilo. Došli jsme k závěru, že máme takové nutkání nejspíš proto, protože už jsme si zvykli a přijde nám to docela normální a vůbec né hloupé, když většina ostatních je také bez plavek. Zároveň jsme za celou dovolenou nepotkali jediného Čecha, a tak jsme si říkali, že cizinci jsou nám stejně jedno, protože je ještě větší šance, že už je nikdy nepotkáme.

Vtipkovali jsme, ale nakonec jsme se neodhodlali. A udělali jsme dobře, protože pak přišly asi 4 velice mladé Češky, od kterých jsme slyšeli, jak se úplně beze studu všem posmívají. Možná se tamějším nudistům posmívali i jiní mladí, kteří tam s námi byli, ale těm jsme alespoň nerozuměli, protože nemluvili česky.

Jakmile se přes zátoku přelil stín, sebrali jsme se a jeli domů. I když jsme si vlastně nakonec ani neodpočinuli tak, jak jsme plánovali, protože jsme se většinu dne buď plahočili zpožděnou MHD, nebo prodírali ostatními turisty, odnesli jsme si z onoho dne zábavný a přitom příjemný zážitek.

Veřejná nahota je sice na Maltě zakázaná, ale možná jen díky tomu se nudisté koncentrují jen na klidnějších částech pláží, zároveň odhánějí maminky s dětmi, a jsou tak jedinou nadějí pro všechny ostatní turisty, kteří touží mít klid. Do svlékání plavek nás tam totiž nikdo nenutil, oblečení jsme tam nebyli sami, a nejspíš jsme všem byli ukradení. Nebo možná taky chápali, že jsme se tam přišli jenom schovat.