Článek
Je to odvěký boj. Homosexualita existovala již před 2 400 lety a i tehdy, stejně jako dnes, to byla nedílná součást lidského společenství. Důkazem nám jsou mnohé antické texty. Dále napříč historií byly vztahy lidí k homosexualitě různé. Za největšího rozmachu vlády náboženských elit pak byly vztahy nejostřejší. V dnešní České republice už je věřících však jen po málu. A i když právo na vyjádření svého názoru má každý, nezřídka kdy se jedná už jen o čirou nenávist, nikoliv slušnou debatu. Že nějaký čtyřicátník nespokojený se svým životem hlásá protihomosexuální hesla nás nijak nepřekvapí, často to i bez komentáře přejdeme. Jen málo lidí ale napadne, že stejně jako se homosexuálové hnusí heterosexuálům, hnusí se homosexuálům i heterosexuálové.
Hnusní normálové, řekl jeden účastník duhového průvodu na pár s cedulí HOMOSEXUALITA JE PROTI PŘÍRODĚ.
Proč tyto pocity vznikají?
Opomeneme-li zažité společenské normy, výchovu, strach z neznámého, sociální tlaky a strach z vlastní identity, zbyde nám naprosté jádro lidské přirozenosti. Řeč je o sexualitě, nebo spíše přitažlivosti. U lidí se nám nejčastěji líbí to, co nám přijde přitažlivé. Přijde nám přitažlivá hezká dívka, ženám zase přijdou přitažliví hezcí muži. Není tajemstvím, že heterosexuálním mužům přijdou přitažlivé lesbičky. Je to přeci dvojitá dávka přitažlivého. A tak je to i s pohledem mužů heterosexuálů na homosexuální muže - je to dvojitá dávka nepřitažlivého.
Homosexuálům zase přijde nepřitažlivé opačné pohlaví a je-li ještě v páru s dalším opačným pohlavím, vzniká opět dvojitá dávka nepřitažlivosti. Na tom není nic nenormálního, není to ničí vina. Nikdo nepožaduje, aby to bylo jinak. Přesto je často velký rozdíl mezi tím, jak se heterosexuálové chovají k homosexuálům, a jak se například lidé chovají k lidem, které podle osobní preference považují za ošklivé, i když mohou být pro ně přitažlivým pohlavím. Na ošklivé většinou nikdo na ulici nepokřikuje a nevyhrožuje jim násilím. Koneckonců hnusné nám přijde kde co, ale vypadali bychom jako blázni, kdybychom se čílili na každou žvýkačku nalepenou na spodu sedadla v tramvaji.
Odpor je přirozený, hulvátství však v pořádku není
Že raději odvrátíme zrak, když se cicmá homosexuální pár, je reakce, na kterou máme právo. Tím nikomu rozhodně neubližujeme. Nakonec nepříjemné je vůbec jakékoliv nevhodné vyznávání lásky na veřejnosti a nezáleží na tom, jaké je kdo pohlaví. Stejně jako se v takové situaci cítíte vy, cítí se tak i homosexuálové. Dívat se na líbající se děvče s chlapcem jim přijde stejně nepochopitelné. Přesto se nejspíš ještě nestalo, že by homosexuál křičel a láteřil zamilovaným heterákům.
Všechno je totiž o vzájemném respektu a toleranci. Homosexuálové chtějí být sami tolerováni, a tak ostatním nečiní to, co nechtějí, aby bylo činěno jim. Bohužel si musíme připustit, že chápat homosexualitu nejde, protože jsme ji sami nezažili. Nemáme způsob, jakým bychom se do nich mohli vcítit. Vcítit se totiž lze jedině tehdy, pokud prožívané emoce osobně známe. Nemusíte se proto cítit pod tlakem, když u sebe objevíte, že prostě nechápete, jak mohou být homosexuální. Pokud si myslíte, že v dnešní době je nežádoucí cítit vůči homosexuálům nepřitažlivost, pak jste zřejmě něco pochopili špatně. Nežádoucí je bezohledně svůj odpor ventilovat. Prostě si to nechte pro sebe, jako si pro sebe necháváte třeba to, že vám něčí bradavice přijde škaredá.
Každý musí začít u sebe
Pokud jste jedním z těch, kteří se nestydí přidat nějaký uštěpačný komentář na konto homosexuálů, nejspíš bude problem především u vás. Dopouštíte se totiž šikany a tam platí to stejné, jako když se děti šikanují mezi sebou. Šikanátor u dětí je totiž téměř vždy dítě, které má nějaké problémy. Třeba se cítí opuštěně, stydí se za to, jak vypadá, nebo vyrůstá v nevhodném prostředí. Dělá mu pak dobře, když může ostatním dětem způsobovat, že se cítí hůře než on. Pravděpodobně se všichni shodneme, že chceme-li být kultivovaná společnost, která se má někam posunout, šikana u dětí by se měla kontrolovat a omezit (i když víme, že nezmizí nikdy, protože je to naprosto přirozené zvířecí chování). Bylo by proto dobré, kdybychom se mohli shodnout na tom, že omezit by se měla i šikana mezi dospělými. Nestačí však jen poukazovat na to, jak se ostatní chovají nevhodně. Své chování si musí uvědomit jedinci sami a to vyžaduje notnout dávku sebereflexe.
