Článek
Blízká kamarádka (která pochopitelně chtěla zůstat v anonymitě) se o víkendu při posezení nad kávou autorovi tohoto článku svěřila s jednou humornou a přesto frustrující příhodou. Její maminka celý život pracuje v domově důchodců, kde mimo jiné pomáhá seniorům s úklidem pokojů, či je sama uklízí, pokud již k tomu nejsou schopni. Zastává tuto pozici přes třicet let a, jak tvrdí její dnes již dospělá dcera, vypěstovala si zvláštní nemoc z povolání.
Doma chodí a umývá i to, co je pořád čisté. Když si někam položím skleničku, hned přistrčí podtácek. Když si naléváme víno a upadne i jenom kapka, hned se natahuje pro hadr.
Kamarádka, říkejme jí třeba Denisa, musela posedlost své maminky „trpět“ celý život. Jak sama říká, je mamince za její obětavost velmi vděčná, neboť o hygienu v jejich domácnosti nikdy nebyla nouze. Ale čeho je moc, toho je moc.
V dětství si Denisa maminčiny nemoci příliš nevšímala. Když někde nechala hračku, zkrátka se sama záhadně uklidila. Pokud jí do umyvadla ukápla večer pasta na zuby, ráno už tam nebyla. Jakmile však Denisa trochu povyrostla, bylo samozřejmé, že po ní maminka začala vyžadovat, aby si uklízela sama. Bohužel tam odstartovaly jejich problémy.
To bylo pořád jenom: Ukliď si tohle, neválej tu tohle, proč je tu to tričko? Přitom jsem si tam to tričko jen odložila, abych si ho mohla za chvíli vzít na sebe.
„Nechci vypadat, že jsem nevděčná, ale když jsem viděla, kolik mamka stráví denně úklidem, bylo mi jí líto a začalo mi to vadit,“ svěřuje se Denisa. „Mohla by dělat spoustu jiných věcí, třeba si číst anebo se vrátit k malování. Ona si ale stojí za tím, že ji uklízení uklidňuje. Myslím si, že to není v pořádku. Protože nedělá nic jiného.“
Maminka Denisy však jakoukoliv terapeutickou pomoc do dneška odmítá. Její byt je sice krásně čistý, ale pouze za cenu toho, že hned jak přijde z práce vezme hadr a dá se do leštění. Dokonce i po roce ještě nepoužila novou troubu, aby ji nezamazala.
Dělala jsem si z ní srandu, že až půjde do důchodu, tak celý důchod utratí jen za prostředky na uklízení. Urazila se, což mi přijde, že jen dosvědčuje, že má problém.
„Tehdy jsem měla přítele, se kterým jsme byli spolu už od deváté třídy. Bylo mi osmnáct, bydlela jsem ještě u mamky a čekala mě maturitní zkouška, takže jsem na uklízení neměla čas. Přítel se u mě zastavil, chvíli mi pomáhal s učením a pak jsme se milovali. Najednou tam mamka vtrhla, ani nezaklepala, a začala tam ze země sbírat špinavé prádlo. Dokonce i přítelovo. Schovali jsme se pod peřinu a začala jsem na ní křičet, že to snad nemyslí vážně. Úplně mě ignorovala a jenom říkala něco o tom, že ty spodky přítelovi jen přepere a dá je do sušičky, aby v nich mohl jít večer zase domů. Nikdy na to nezapomenu. Mám to pořád v hlavě, jako by to bylo včera.“
Odstěhovala jsem se hned po tom, co mi nevyšla vysoká. Mamce jsem tvrdila, že chci prostě jenom bydlet ve vlastním, ale po letech jsem se jí přiznala, že jsem odešla kvůli jejímu uklízení. Asi měsíc se mnou nemluvila.
Denisy příběh však odstěhováním neskončil. Její maminka totiž vlastní bytový dům, ve kterém bydlí, a tak se Denisa přesunula jen o dvě patra výše. Jako paní domácí měla její maminka samozřejmě klíče od všech bytů. Denisa se obávala, že by se mohlo stát, že jí mamka půjde do bytu uklízet, ale nevěřila, že by se to doopravdy stalo. Dokud jednoho dne nepřišla domů z práce a nezjistila, že jí z nočního stolku zmizela erotická pomůcka a „záhadně“ se přesunula do šuplíku nočního stolku. Nenechala si to líbit a mamince to vyčetla. Ta se jí pak s brekem nad sklenkou vína přiznala, že jí tam chodí občas vybírat vlasy z odpadu ve vaně anebo umývat okna, což argumentovala tím, že viděla z ulice, jak je má špinavé.
Vím, že za to nemůže, ale je to neskutečně úmorné.
Denisa bydlí v bytovém domě své maminky do dnes. Prošly si však mnoha hádkami. Maminka jí přestala tajně chodit do bytu až po té, co dostala ultimátum, že se jinak Denisa odstěhuje jinam. Je to ovšem nesmysl, neboť by musela platit navíc i činži (u mamky pochopitelně nemusi), a tak její maminka slíbila, že se přemůže a nechá toho.
„Přijde mi směšné, že můj nynější přítel, který se mnou bydlí, je příšerný bordelář. Občas nad tím s mamkou vtipkujeme, že je to její vina, protože jsem si chtěla najít pravý opak. Naštěstí to už dnes mamku neuráží a máme pěkný vztah.“
