Za obezitu dětí mohou jejich rodiče. A taky ceny potravin

Podle odborníků je u nás 16 % obézních dětí a 54 % procent z nich trpí závažnou formou obezity. Většina dětí a jejich rodina si ale nepřipouští, že jsou obézní, nebo že by mohly mít děti zdravotní komplikace, které se s nimi včetně obezity potáhnou až do dospělosti.

„Řekl bych, že bych radši jedl tyhlety věci, než co jsou doma,“ přiznal se v rozhovoru patnáctiletý Kevin, když chválil, jak mu chutná nový jídelníček. Kevin se letos zúčastnil ozdravného pobytu v lázních Bludov, kde zhubl za měsíc 8 kilogramů. Zmíněný citát poukazuje na jednu zásadní věc - to, jak se děti stravují, není jejich volba.

Děti často nejsou ve své obezitě samy. Špatně se stravují i jejich rodiče, kteří jsou pro děti nejprimárnějším zdrojem špatných návyků. Pokud mají děti zhubnout a cítit se přitom dobře, nestačí jim pouze říkat, aby nejedly čokoládu, zatím co rodiče si ji budou dávat dle libosti. Do změny by se měli pustit všichni.

Do lázní Bludov, kde Česká televize natočila krátkou reportáž, se svými dvěma syny přišla i jejich maminka, která taktéž trpí s nadbytečnými kily. Maminka do rozhovoru řekla, že se během pobytu společně naučili správnému stravování a o důležitosti pohybu. Na pobyt se přihlásila, protože celý život bojuje s váhou a nechce, aby si tím stejným procházeli i její synové. První syn zhubl 7 kilogramů, druhý 4 kilogramy a samotná maminka 12 kilogramů.

Mezi problémové potraviny patří v Česku oblíbené polotovary, jako např. předsmažené rybí prsty, pizza, instantní polévky, ale i pečivo, bez kterého by si většina Čechů svůj jídelníček neuměla představit. Opomenout nelze ani tradiční českou kuchyni, kdy se často používá smetana nebo tučné maso, jako třeba bůček a krkovice. Oblíbené jsou mezi Čechy i uzeniny, zvláště levné špekáčky.

O tučnosti české kuchyně píše i web Czech Universities, který se v jednom z článků snaží připravit potenciální zahraniční studenty na stravování v České republice. „Česká kuchyně může být poměrně tučná. Je v ní hodně masa. Asi nejtypičtějším masem je vepřové,“ píše Czech Universities. „Jedním z oblíbených českých jídel je svíčková s knedlíkem podávaná se smetanovou omáčkou,“ zmiňují se dále. Zde je problém naší kuchyně úplně nejzřejmější. Svíčková jakožto maso sice není tučná, ale tradičně je špikovaná. K tomu se přidá omáčka se smetanou a (obvykle) houskové knedlíky, které jsou téměř celé jenom mouka. Ani jedna ze složek proto není dietní. Právě naopak.

Ještě horší je ale řízek. Tučná krkovice, obalená ve strouhance, a ještě ke všemu smažená. Nezřídka kdy také ve formě porce, která je minimálně dvakrát větší, než je vhodné množství. Čímž se dostáváme k výpečkům - aby člověk mohl zahrnout výpečky do svého denního jídelníčku, měl by si na talíř umístit zhruba jen 100 g samotného masa. Což je poměrně málo. Výpečky podle webu Kalorické tabulky mají na 100 g 529 kcal, přičemž oběd by měl mít správně maximálně 650 kcal. Musíme počítat s tím, že průměrný člověk by měl za den spořádat maximálně 2 000 kcal. Musíme si proto ještě ponechat prostor na snídani, večeři a případně svačinu.

Tvrzení, že za obezitu mohou ceny potravin, není tak úplně jednoduché. Jak již bylo zmíněno, nejdůležitějším faktorem jsou stravovací návyky. Lze však zcela jednoduše prokázat, že nezdravé stravování je levnější. Pod lupu si vezmeme některé výše zmíněné potraviny.

250 g rybích prstů stojí průměrně 50 Kč. To je 200 Kč za 1 kg. Pokud bychom si prsty chtěli udělat sami doma, jen za mražené filé aljašské tresky (které není nijak zvlášť kvalitní) dáme zhruba 185 Kč za 1 kg. Počítat také musíme s tím, že část takového mraženého výrobku bude jen voda, která se během přípravy odpaří (nebo dokonce zůstane v pytlíku). K tomu si přičtěme ještě zhruba 3 vejce za 15 Kč, strouhanka ze 3 rohlíků celkem za 9 Kč a olej, kdy na smažení použijeme zhruba 200 ml, tedy cca za 10 Kč. Do ceny nepočítáme mouku, koření a trochu mléka do obalování. Celkově nás tedy naše domácí rybí prsty vyjdou na asi 219 Kč. To už je skoro dvacetikoruna navíc. Ale také zhruba 1 hodina přípravy. Proč by si tedy měl někdo připravovat domácí rybí prsty, když ty kupované vyjdou levněji, díky předsmažení budou chutnější a jsou mnohem rychlejší?

Pokud se budeme bavit o instantních polévkách, nemusíme ani složitě počítat. Levné instantní polévky se dají koupit za 15 Kč a po zalití získáme zhruba 300 g porci. Spolu s cca 290 kcal, kdy se z takové polévky ani pořádně nenajíme, získáme navíc ještě třeba L-glutaman sodný, Terciální butylhydrochinon, Guanylan sodný a další látky, které rozhodně nejsou nic zdravého a už vůbec zdravého pro děti. Pokud bychom si chtěli udělat domácí polévku, jen kuřecí skelet stojí zhruba 15 Kč. K tomu pak zelenina, koření, nudle, elektřina nebo plyn a samozřejmě doba přípravy. Pokud chceme alespoň trochu dobrý a nezředěný vývar, jeden skelet nám postačí na maximálně 500 ml. To nám také cenově nevychází.

Ze všeho nejhorší je ale pečivo. Celozrnný rohlík, který je alespoň lepší variantou, i když nejlepší by bylo vyřadit ho z jídelníčku úplně, je 3× dražší než obyčejný rohlík. Ale i kdybychom si místo rohlíku chtěli dát třeba dušenou mrkev či jinou zeleninu, pořád bude rohlík nebo jakékoliv jiné běžné pečivo levnější. Bohužel ale vše, co nám takové obyčejné pečivo může dát, je leda zaplněný žaludek, hromada sacharidů a ohromné množství kalorií. Co se pak týče dětí, jednou z nejčastějších školních svačin je právě rohlík nebo chleba, často ještě namazaný třeba taveným sýrem. A zde se shrnuje to zásadní - spousta rodičů svým dětem zkrátka nic lepšího nabídnout nemůže, protože na to nemají peníze ani čas.

Zmínit je třeba také cukr. 1 kg cukru stojí zhruba 30 Kč, zatím co 1 kg stévie v prášku (jedno z nejlepších sladidel) stojí neuvěřitelných 4 300 Kč (běžně 430 Kč za 100 g). Stévie má ale na gramy větší sladivost než cukr. Pokud bychom si tedy chtěli koupit 1000 tablet stévie za 200 Kč, kdy jedna tableta nahrazuje 5 gramů cukru, pak by nás stálo 1 kg nahrazeného cukru 40 Kč.

Závěrem lze říci, že řešení problematiky dětské obezity vyžaduje komplexní přístup, který začíná u změny stravovacích návyků celé rodiny. Obezita u dětí je jen z malé části důsledkem jejich vlastních rozhodnutí. Především je odrazem návyků a volby potravin jejich rodičů. K tomu se přidává i naše kulturní a ekonomické zázemí, kdy často dáváme přednost levnějším a rychlým pokrmům. Změna tedy musí začít nejen ve vzdělávání dětí, ale především jejich rodičů a v širší změně povědomí o vyváženém stravování. Často si totiž lidé pletou zdravou a dietní výživu. Salát s olivovým olejem sice je zdravější než rohlík, ale olej a vůbec veškerý tuk je nejkaloričtější složkou pokrmů.