Článek
Nacházíme se zrovna v nepříliš dobré ekonomické a společenské situaci. Růst cen se sice zpomalil, ale i tak výplaty nestíhají dohánět inflaci. Na Ukrajině pořád zuří válka. Spousta občanů je nespokojená s vládou. Zdá se, že je zkrátka vhodný čas na to, aby se stěžování si stalo primárním hnacím motorem všech běžných rozhovorů. Avšak ruku na srdce - když si budeme stěžovat, vyřešíme tím něco? A nestežovali si někteří lidé, i když nebyla krize? Ventilovat frustraci je normální a zdravé. Ale musí to mít své hranice. Negativní předpojatost je psychologický stav, který tuto hranici překračuje a způsobuje, že se nám celý náš život zdá mnohem horší, než ve skutečnosti je.
Je v pořádku být nespokojený, není v pořádku být negativní
Lidé jsou různí. Jedni si udržují naději, jiní všechno vidí černě. Ze svého okolí znám dva ukázkové případy. Jeden má zdravou naději a věří, že zlá doba se přežene, jako tomu bylo v historii nesčetněkrát, i když ho ovšem tu a tam něco rozčílí. Dá se s ním však bavit o čemkoliv a negativními tématy šetří, protože je spousta mnohem lepších věcí, o kterých se dá mluvit a má to nějaký smysl. Kdežto druhý, leč může rozhovor s ním začít zcela neutrálně, nakonec vždy stočí konverzaci k něčemu negativnímu, co nezřídka kdy ještě přehání. Věc se má tak, že první osoba si rozumí se všemi, zatímco druhá se dokáže po delší čas bavit jen s podobně smýšlejícími.
Kde je mezi nimi rozdíl? Druhá osoba, onen bručoun, je zaujatá negativními věcmi mnohem více, než ta první. Je to dokonce něco, co popisuje i psychologie. Tento stav se nazývá „negativity bias“, česky „negativní zkreslení“ nebo „negativní předpojatost“. Jedná se o přirozenou věc, neboť v pradávných časech měli větší šanci na přežití ti, kteří si špatných věcí všímali více. Pravda je však taková, že tato doba dávno skončila. Negativní předpojatost se dokonce stala něčím, co nám může ve velké míře škodit. Ovlivňuje totiž náš pohled na svět, emoce, motivaci, rozhodování, vztahy a způsoby, jak reagujeme na kritiku. Máme větší tendenci pamatovat si to špatné a zapomínat na to dobré. Například pokud ztratíme stokorunu, budeme nad tím přemýšlet mnohem déle, než kdybychom stokorunu našli. Pokud půjdeme do restaurace a budeme spokojení, je mnohem menší šance, že se rozhodneme napsat na internet recenzi, než když budeme nespokojení.
Týden bez stěžování si
Pokud jste jedním z těch lidí, kteří jsou neustále nabručení a každý rozhovor vás svádí k vyjadřování nespokojenosti (ať už je to třeba o válce nebo jen o špatném dni), je velká šance, že trpíte negativní předpojatostí. Zkuste si jeden týden nestěžovat. Zakažte si jakékoliv negativní rozhovory. Nejpravděpodobnější výsledek bude takový, že po pár dnech zjistíte, že vůbec nevíte, o čem máte mluvit. Je ale velká šance, že dříve či později vám začnou v hlavě naskakovat pozitivní témata. Místo toho, abyste na otázku „jak se dnes máš?“ zareagovali přelíčením toho, co špatného se vám stalo, uvědomíte si, kolik se vám toho stalo dobrého. Dokonce se může stát, že vám dojde, že špatná událost se vám přihodila jen jedna, ale těch dobrých hned několik, na které jste ale vlivem té jediné málem zapomněli. Nepřejeme si nakonec všichni udržovat si především dobré vzpomínky a více se radovat?
Závěrem
Způsobů, jak bojovat proti negativní předpojatosti, je mnoho. Zcela zásadní je ale připustit si, že by se nás to mohlo týkat. A být rozhodnutý se s tím pokusit něco dělat. Odměnou nám může být větší emoční stabilita, znovunalezená motivace, lepší vztahy, hezčí vzpomínky atd. Cílem není nasadit si růžové brýle, ale přikládat špatným a dobrým věcem stejnou váhu. Sice se může zdát, že vylévání nahromaděného vzteku je něco příjemného, jenže z dlouhodobého hlediska nám to nic pěkného nepřináší. Souhlasí s tím nejen český psycholog Jan Urban, ale i zahraniční špičky v oboru jako Roy Baumeister nebo John Tierney.
