Článek
V kapse nosíme největšího psychologa planety. Stačí mu jen Wi-Fi
V současnosti žijeme v době, která je poměrně paradoxní. Jsme propojeni více než kdy jindy, a přesto se statistiky osamělosti šplhají k rekordním výšinám. Když nás dnes potká vztahová krize, úzkost nebo pocit vyhoření, stále častěji se naše první kroky neubírají do obývacího pokoje za partnerem, ani do ordinace odborníka. Naše prsty automaticky otevírají aplikaci v telefonu. Umělá inteligence se tiše a nenápadně stala nejvyhledávanějším psychologem planety.
Proč lidé vyměnili odborníky za umělou inteligenci?
Důvodem, proč AI v souboji o naši důvěru vyhrává, je čistě praktický komfort. Zatímco u terapeuta platíte tisíce korun a na termín čekáte měsíce, aplikace v telefonu reaguje vteřinu po odeslání zprávy. Odpadá navíc i ta nejtěžší překážka – stud z toho, že budeme muset své nitro odhalit před živou bytostí.
AI tyto bariéry jedním tahem maže. Je tu teď a tady. Nepotřebujete se objednávat, nemusíte nikam dojíždět a nemusíte se bát, že na vás bude někdo koukat skrze prsty, když přiznáte selhání. Pro člověka, který se ocitne v akutní krizi ve dvě hodiny ráno, není AI jen jakousi „náhražkou“. Je to jediná dostupná záchranná brzda. Tento kapesní přítel nespí, nemá špatnou náladu a jeho trpělivost je nekonečná. Můžete mu tutéž věc opakovat stokrát a on vám pokaždé odpoví s klidem a pochopením.
Zrcadlo bez emocí
Fascinující je také způsob, jakým lidé s AI komunikují. Dochází zde k zajímavému psychologickému jevu. Protože víme, že AI nemá vlastní city ani morální kompas, paradoxně se jí otevíráme více než lidem. Před kamarádkou nebo terapeutem podvědomě filtrujeme informace, abychom nevypadali divně. Před strojem masky padají.
AI funguje jako dokonalé zrcadlo. Tím, že nás nutí formulovat naše pocity do slov, dochází k procesu sebe-reflexe. Algoritmus pak tyto myšlenky uspořádá, validuje naše pocity („Je pochopitelné, že se tak cítíš…“) a nabídne racionální kroky. Pro uživatele je tento zážitek často k nerozeznání od skutečné empatie. Je to bezpečný prostor, kde je uživatel středem vesmíru a nikdo ho nepřerušuje.
Digitální past, která nám dává rady, ale bere skutečnou blízkost
Navzdory všem benefitům však tato digitální zpovědnice skrývá hluboké propasti. Tou největší je absence skutečného lidského kontextu. AI nevidí slzu v koutku oka, neslyší ironii v hlase a nezná váhu vašich mlčení. Její rady jsou postaveny na statistické pravděpodobnosti textu, nikoliv na hlubokém pochopení vaší duše.
Existuje reálné riziko, že si na tuto komunikaci zvykneme natolik, že reálné vztahy nám začnou připadat příliš komplikované. Skutečný partner má své potřeby, oponuje nám, občas nás naštve. AI nám vždy přizvukuje nebo nás diplomaticky navede tam, kam chceme. Tím se ale uzavíráme do emocionální bubliny, kde chybí nezbytné tření, které nás formuje jako osobnosti.
Navíc je tu etická rovina. Může AI poznat, kdy už nestačí jen dobrá rada a kdy jde o život ohrožující stav? Algoritmy jsou sice stále bezpečnější, ale nikdy nenahradí intuici odborníka, který pozná, že za běžnou únavou se skrývá hluboká klinická deprese.
AI jako pomocník, který nás má vrátit zpátky k lidem
Je jasné, že umělá inteligence z našich životů nezmizí a bude čím dál chytřejší. Cesta ale není v tom, aby stroje nahradily lidi, ale aby nám pomáhaly. AI může být skvělý nástroj pro každodenní úklid v hlavě nebo první záchrana, když nás přepadne úzkost.
Může nám pomoci utřídit si myšlenky a najít odvahu k tomu nejdůležitějšímu. Tedy odložit telefon a jít si o svých pocitech promluvit se skutečným člověkem. Nakonec je to totiž právě ta živá lidská blízkost, co nás doopravdy léčí.
Anketa
Zdroje: irozhlas, seznamzpravy
