Článek
Jarmila mívala Ondru přes noc několikrát do roka. Bydleli od sebe jen čtyři zastávky autobusem, a tak se jinak vídali hlavně na krátkých návštěvách. V sobotu ráno zavolala dcera Tereza, jestli nabídka na hlídání pořád platí. Potřebovala doma dokončit malování předsíně a v neděli šla na odpolední směnu do hotelu. Jarmila souhlasila a hned vytáhla malou pánev.
Na palačinky si vnuk mohl namazat marmeládu sám. Také mu nachystala čisté povlečení s modrými proužky a našla dvě staré komedie, které chtěla pustit. Ondra se při poslední návštěvě smál už krátké ukázce. Tentokrát nebudou nikam spěchat a nikdo se nebude dívat na hodiny.
Tereza přivedla syna po třetí. Batoh mu postavila do předsíně a matce připomněla, že obvykle chodí spát kolem půl deváté. „Když se zabere, sám si neřekne,“ dodala. Jarmila přikývla. Vychovala přece dvě děti a Ondra u ní nebyl poprvé.
Večeři si obrátil sám
První palačinka se při obracení přehnula a Ondra ji chtěl hned sníst. Jarmila mu ji dala na malý talířek. U dalších už stál na stoličce vedle ní a čekal, až mu dovolí vzít obracečku.
Večeřeli později, než plánovala. Nevadilo jí to. Ondra vyprávěl o klukovi ze třídy, který uměl napodobovat školní zvonek, a ona neměla důvod ho přerušovat.
Jen do konce filmu
Po jídle se přesunuli na pohovku. Jarmila přinesla deku a vnuk si pod ni schoval nohy. Ve filmu se právě rozbíhala honička, když na hodinách zahlédla půl deváté. Do konce zbývalo sotva dvacet minut.
„Dokoukáme to a pak zuby,“ řekla. Ondra přikývl, ani se na ni nepodíval. Jarmila poslala dceři zprávu, že je všechno v pořádku a palačinky zmizely. Tereza odpověděla poděkováním a obrázkem srdíčka.
Ještě ten kousek se psem
Po závěrečných titulcích chtěla Ondrovi ukázat začátek druhé komedie. Byl tam pes, o kterém mu vyprávěla už při vaření. Vnuk se posadil a přitáhl si deku k bradě. Jarmila měla radost, že se mu její výběr líbí.
Když se Ondra později opřel hlavou o její rameno, přisunula mu polštář. Mohla televizi vypnout. Místo toho mu pošeptala, ať se ještě dívá, protože teď přijde to nejlepší. Sama se začala smát předem a on se k ní přidal.
Hodiny ukazovaly skoro půlnoc
Když film skončil, Ondra se zvedal pomalu. V koupelně si sedl na zavřené prkénko a čekal, až mu babička najde kartáček. Ten měl v batohu, který Jarmila během večera odnesla do ložnice.
Ulehl těsně před půlnocí. Ještě mu srovnala peřinu a zeptala se, jestli se mu večer líbil. Řekl, že ano. Usnula spokojená, s představou, že takové ponocování jednou za čas k návštěvě u babičky patří.
Ráno nechtěl vstávat
Tereza přišla pro syna v půl desáté. Ondra teprve seděl u snídaně a místo odpovědí přikyvoval. Když se ho zeptala, kdy šel spát, podíval se nejdřív na babičku.
„Trochu jsme se zapomněli u filmu,“ řekla Jarmila. Dcera čekala. „No, bylo skoro dvanáct. Ale dneska přece nemá školu.“
Tereza sevřela rty. „Domluvily jsme se jinak.“ Pomohla synovi s mikinou a u dveří připomněla, že už musí jít. Batoh zůstal v ložnici, za pootevřenými dveřmi.
Příští sobota zůstala volná
Jarmila po jejich odchodu umyla hrnky a zavolala dceři. Chtěla nabídnout další sobotu. Ondra u ní nemusel být jen tehdy, když Tereza něco potřebovala zařídit.
„Přes noc teď radši ne,“ odpověděla dcera. „Prosila jsem tě o půl devátou, mami.“
Jarmila se zarazila. Připomněla, že se nic nestalo a kluk měl hezký večer. Tereza řekla, že zavolá později, protože právě chystá oběd. Po hovoru zůstala Jarmila stát s utěrkou v ruce. Připadala si, jako by jí dcera přestala věřit kvůli jednomu filmu.
Batoh našla při stlaní
Před jedenáctou si všimla batohu. Uvnitř byl kartáček, knížka a Ondrův malý plyšový jezevec, kterého vozil na přespání. Napsala dceři, že věci přinese. Tereza odpověděla, ať zazvoní, doma ještě budou.
Cestou si Jarmila připravovala, co jí řekne. Nechtěla se hádat, ale také nehodlala přistoupit na to, že synovi ublížila. Vždyť se jí ani jednou nezeptal, jestli už může jít do postele.
U stolu se nedařilo nic
Dveře otevřela Tereza s mokrýma rukama. Z kuchyně bylo slyšet Ondru. Nechtěl polévku, protože na ní plavaly kousky petržele. Když je matka sebrala, odstrčil talíř, že už stejně nemá hlad.
Jarmila mu podala batoh. Vytáhl jezevce, ale knížka mu spadla pod židli. Místo aby ji sebral, rozplakal se. Babička se pro ni shýbla a položila mu ji vedle talíře. Chtěla ho rozveselit připomenutím včerejšího psa. Ondra však odvrátil hlavu a schoval si obličej do plyšáka.
Dcera potřebovala také odejít
Tereza odnesla polévku na linku. V koupelně jí přes šňůru visela pracovní halenka a na židli měla položené kalhoty. Ondrův táta ho měl po obědě převzít, aby mohla včas odjet na směnu.
Jarmila nabídla, že zatím se synem zůstane a dcera se může připravit. Tereza zaváhala, potom jí podala utěrku. „Prosím tě, jen mu teď nic dalšího neslibuj.“ Jarmilu to zamrzelo. Přesto utřela stůl a nechala Ondru přejít na pohovku, aniž ho pobízela k jídlu nebo povídání.
Také u ní ráno odmítal snídani a rozčiloval se, když nemohl najít ponožku. Tehdy tomu nevěnovala pozornost.
Myslel, že by jí to bylo líto
Jarmila si přisedla na kraj pohovky. Zeptala se Ondry, jestli byl večer ospalý. Přikývl.
„Tak proč jsi mi neřekl?“
Chvíli rovnal jezevcovi ucho. „Ty ses na ten film těšila. A říkala jsi, že ten pes bude ještě legrační.“
Jarmila si vybavila, jak mu srovnávala polštář, aby mohl sledovat další scénu. Pohladila ho po ruce. „Můžeš mi říct, že už chceš spát. Ale včera jsem to měla vypnout já. Neměl jsi na to muset myslet.“ Ondra jí položil jezevce na koleno a natáhl se pro knížku.
Další návštěva měla konec po svačině
V předsíni Jarmila dceři řekla, že sobotní přespání zatím nechají být. Mohla by si Ondru vzít po obědě a vrátit ho před večeří. Tereza souhlasila. Jarmila ještě dodala, že nechtěla přidělávat starosti. „Já vím,“ odpověděla dcera, ale neobjala ji jako jindy. Odešla si do koupelny vyfoukat vlasy.
Další sobotu šli s Ondrou na hřiště a doma hráli karty. Po svačině se vnuk zeptal na komedii. Jarmila mu pustila scénu se psem, kterou si chtěl zopakovat. Potom televizi vypnuli a stihli ještě dojít k pekárně pro housky na cestu domů.
Povlečení nevyndala hned
O přespání se nějakou dobu nemluvilo. Jarmile chyběla večerní pohovka i společná snídaně, ale nechtěla dceru při každém telefonátu přesvědčovat. Ondra k ní dál chodil. Jednou přinesl rozehranou karetní hru, podruhé ji přemluvil, aby se přišla podívat na jeho nové kolo.
Asi po měsíci se Tereza zeptala, jestli by u ní mohl zůstat z pátku na sobotu. Domluvily se na ranním vyzvednutí. Večerku dcera připomněla ještě jednou a Jarmila tentokrát jen řekla, že s ní počítá. Modré povlečení vytáhla ze skříně až po hovoru.
Pyžamo přinesl před koncem
V pátek po večeři sledovali jeden film. Jarmila předem řekla, že se v osm půjdou chystat a zbytek si nechají na ráno. Když vstala, aby rozsvítila v koupelně, Ondra odběhl do ložnice. Vrátil se s pyžamem v náručí a zeptal se, jestli se může převléknout už na pohovce.
Jarmila zastavila přehrávání a pomohla mu stáhnout mikinu přes hlavu. Když si potom čistil zuby, zavolal přes otevřené dveře, ať si pamatuje, kde film zastavili.
„Mám to uložené,“ odpověděla. V ložnici už na polštáři čekal jezevec.
