Článek
Penzion vybíral podle fotografie stolu u okna. Za sklem byla voda, na stole šálek a vedle něj místo na otevřenou knihu. Aleš si snímek uložil a poslal ho dceři Kláře. Napsala, že to vypadá hezky, a domluvili se na pátečním videohovoru v půl osmé. Bude zrovna u bratra Davida, takže je uvidí oba. Aleš odpověděl, že jim ukáže západ slunce. Teprve potom se podíval, kdy v říjnu zapadá slunce, a přestal o tom psát. Na výhledu však trval. Za dvě noci zaplatil čtyři tisíce dvě stě korun, o tisíc víc než za pokoj obrácený do dvora.
Voda přišla odjinud
Majitelka na něj čekala u recepčního pultu s telefonem v ruce. Odpoledne mu volala a poslala zprávu, ale Aleš cestou používal navigaci a nezastavoval. V koupelně nad jeho pokojem praskla hadička, strop byl mokrý a pokoj nemohla předat. Nabídla mu jiný, vrácení tisícikorunového rozdílu, nebo zrušení celého pobytu s vrácením platby. Aleš si vyžádal prohlídku náhradní místnosti. Nechtěl se rozhodovat předem. Dosud věřil, že problém půjde vyřešit nějakou drobnou změnou.
Za dveřmi cinkaly hrnky
Pokoj byl čistý, ale menší. Okno vedlo na dvůr s popelnicemi a hned vedle dveří byla společná kuchyňka pro hosty. Z chodby slyšel konvici a zavírání skříňky. Majitelka mu ukázala koupelnu, položila klíč na stolek a nechala ho rozmyslet se. Aleš otevřel uloženou fotografii. Zkusil si sednout tak, aby za ním při hovoru byla jen bílá stěna. Vypadal by jako doma. Vstal a znovu se podíval z okna, tentokrát už se zlostí, kterou v něm samotný pohled na popelnice dřív nikdy nevyvolal.
Jiný pokoj byl o kus dál
Našel volný pokoj v hotelu vzdáleném čtyřicet kilometrů. Výhled neměl, ale aspoň nabízel restauraci a balkon. Další penzion měl pěknou fotografii zahrady, jenže po telefonu se ukázalo, že poslední volná místnost je v suterénu. Aleš střídal mapu, nabídky a předpověď počasí. Majitelce řekl, že ještě chvíli počká s rozhodnutím. Když mu přinesla heslo k internetu, zhasl obrazovku telefonu, jako by ho přistihla při něčem nepříjemném. Všiml si, že už venku svítí lampy. Na rybníku by stejně nic neukázal.
Půl osmé přešlo bez hovoru
Když zavolala Klára, právě si prohlížel fotografie dalšího pokoje. Hovor odmítl s tím, že jí za chvíli zavolá zpátky. Nejdřív chtěl konečně vědět, kde zůstane. Potom telefon ztišil, odložil na postel a šel se podívat, jak daleko je od pokoje východ do dvora. V osm našel další zmeškaný hovor a zprávu: „Jsi v pořádku? Už jsi večeřel?“ Začal psát o havárii a hledání ubytování. Věty mazal, protože zněly jako stížnost. Po rozvodu dětem posílal hlavně fotografie z procházek a nových podniků. Když zůstal celou sobotu doma, nepsal nic. Teď seděl v bundě na posteli a od rána snědl jen bagetu z benzinky.
Večeře nepotřebovala výhled
Z kuchyňky se ozval hlas majitelky. Zeptala se, zda už ví, jestli zůstane; potřebovala se vrátit domů do vedlejšího domu. Aleš vyšel na chodbu a řekl, že ano. Požádal ji ještě o doporučení, kde by se najedl. Restaurace na návsi už nevařila, ale majitelka si právě ohřívala vlastní polévku a nabídla mu porci. Postavila před něj misku a podala mu lžíci. Zeptal se, zda může od stolu zavolat dětem. Přikývla, odnesla si svůj hrnek a nechala ho samotného. Telefon opřel o cukřenku. Kláře napsal, že se omlouvá a může zavolat hned. Odpověděla, že je stále u Davida a mají čas.
Děti viděly kuchyňský stůl
Na obrazovce seděla Klára s Davidem vedle sebe na pohovce. Aleš začal vysvětlovat, že měl mít mnohem hezčí pokoj. David se zeptal, proč má pořád bundu. Sundal ji a přehodil přes židli. Potom jim řekl o mokrém stropu, popelnicích i o tom, že dvě hodiny hledal jiné ubytování. „Chtěl jsem vám ukázat, že se mám dobře,“ dodal. Klára se na chvíli přestala usmívat. „My jsme chtěli hlavně zavolat tobě.“ Aleš sklopil oči k polévce. Nevěděl, jak odpovědět, aniž by ji začal ujišťovat, že se samozřejmě dobře má.
Skříň ležela na podlaze
David otočil telefon a ukázal otci rozloženou skříň. S Klárou ji skládali od odpoledne, zadní desku přibili obráceně a teď ji zase sundávali. Aleš se zeptal, zda našli všechny šroubky. Chvíli jim radil, pak David přiblížil telefon k návodu a ukázalo se, že otec mluví o jiném dílu. Zasmáli se tomu. Hovor trval skoro půl hodiny. Aleš během něj dojedl polévku a přestal rovnat telefon tak, aby v záběru nebyl odkapávač. Když se loučili, Klára se zeptala, co bude dělat zítra. Řekl, že ještě neví. Poprvé toho večera neměl připravenou lepší odpověď.
Rybník zůstal na svém místě
V sobotu k němu došel pěšky. Bylo zataženo a lavička mokrá, takže dlouho neposeděl. Do penzionu se vrátil s blátem na botách a v kuchyňce potkal hosta, který hledal sítko na čaj. Pomohl mu prohlédnout zásuvku. Při nedělním odjezdu převzal od majitelky slíbených tisíc korun. Na otázku, zda bylo všechno v pořádku, odpověděl, že pokoj u kuchyně byl slyšet a objednaný výhled mu chyběl, ale náhradní ubytování využil. Doma mu přišla žádost o hodnocení pobytu. Nadšenou recenzi nenapsal. Popsal změnu pokoje i vrácený rozdíl. Potom zavolal Davidovi, aby zjistil, jestli skříň už stojí.
