Článek
Roman nikdy nebyl na velká vyznání. Když mi ráno očistil zamrzlé sklo u auta nebo vyzvedl moje boty z opravny, brala jsem to jako jeho způsob náklonnosti. Letos v listopadu jsme měli oslavit pětadvacet let od svatby. Zamluvila jsem stůl pro šest a on slíbil, že vybere víno.
Poslední dobou býval večer dlouho na telefonu. Tvrdil, že pročítá diskuse o rybaření, a já neměla důvod pátrat. Občas se při čtení usmál. Dokonce jsem měla radost, že ho něco baví, když jsme po práci často dokázali celý večer jen sedět vedle sebe.
Sestra mi poslala jeho fotografii
Zpráva od Jany přišla v sobotu, když jsem rovnala nákup do lednice. Nejdřív se zeptala, jestli jsem sama. Pak poslala snímek obrazovky. Roman stál u vody v modré košili, kterou jsem mu koupila před naší zářijovou dovolenou. Vedle fotografie měl uvedeno: vdovec.
Dívala jsem se na okraj snímku. Pamatovala jsem si, že jsem tam původně stála s ním. Teď mě ořízl. Jana ho našla na seznamce, kde si sama založila profil po rozvodu. Zavolala mi, ale já ji nechala mluvit a pořád četla tu jedinou kolonku.
Když Roman přišel z balkonu, podala jsem mu telefon. „Tohle jsi ty?“ Přikývl tak rychle, až mě to zarazilo. „Jen jsem se tam podíval. S nikým jsem nebyl.“ Začala jsem se ptát, kolika ženám píše a jestli si s některou domluvil schůzku. Na ten údaj o mně zatím nedošlo.
Prý si chtěl jen povídat
Přiznal několik rozhovorů a skoro tři měsíce na seznamce. Žádné setkání, žádný polibek, opakoval. Vdovství si podle něj vybral proto, že rozvedený muž musí pořád vysvětlovat, proč mu nevyšlo manželství. „Byla to hloupost. Smažu to,“ řekl a natáhl se pro svůj mobil.
Chtěla jsem vědět, co těm ženám sliboval. Roman mi ukázal poslední zprávy s Alenou. Psala mu, že neděle bývají nejtěžší. Odpověděl jí, že večer zavolá. Zeptala jsem se, jestli je také vdova. Řekl, že ano, stejně jako dvě další ženy, se kterými si rozuměl nejvíc.
Požádala jsem ho o Alenino číslo. Chvíli odmítal, pak mi ho nadiktoval. Z vlastního telefonu jsem jí napsala, kdo jsem, a přiložila naši společnou fotografii ze září. Roman chodil mezi kuchyní a předsíní. Prosil mě, ať do toho netahám cizí lidi. Potřebovala jsem slyšet odpověď někoho jiného než jeho.
Služební cesta se změnila v rozloučení
Alena odepsala až večer. Poslala mi část jejich rozhovoru. Roman jí vyprávěl, že jsme spolu byli naposledy v Olomouci. Prý mi tehdy ještě chutnala snídaně v hotelu a on si na tu chvíli vzpomene pokaždé, když vidí meruňkový džem.
V Olomouci jsem byla na dvoudenním školení sama. Snídani jsem mu vyfotila, protože mi doma vyčítal, že ráno nejím. Odpověděl tehdy smějícím se smajlíkem. Teď jsem četla, jak moji fotografii popsal jiné ženě jako vzpomínku na dobu před mou smrtí. Ruce se mi třásly, a tak jsem telefon položila na stůl.
Roman si sedl naproti mně. „Ptaly se, jak mi je. Jestli jsem jedl, jak jsem spal. Těšil jsem se, že večer zase napíšou.“ Ukázala jsem mu Aleninu odpověď pod jeho vyprávěním. Psala o poslední snídani svého muže a omlouvala se, že u telefonu pláče.
„Takže ona ti vyprávěla, jak jí umřel muž, a ty sis k tomu vymyslel mě?“ zeptala jsem se. Roman začal vysvětlovat, že už nevěděl, jak z toho ven. „A když jsem se tě ptala na výročí, nenapadlo tě přestat?“ Sklopil oči. Poprvé už neopakoval, že s nikým nespal.
Oslavu jsem zrušila
Aleně jsem odpověděla, že mě mrzí, co se dozvěděla. Napsala, ať jí Roman už nevolá, a já mu to přečetla nahlas. Pak jsem požádala Janu, jestli u ní můžu týden zůstat. Roman chtěl, abychom si vše vyříkali doma. Jenže já už nedokázala poslouchat další vysvětlení.
Rezervaci jsem zrušila a ostatním oznámila, že oslava nebude. Roman stál u skříně, zatímco jsem si balila věci do práce. „Za týden pro tebe přijedu?“ zeptal se. Řekla jsem, že jsem si na týden domluvila postel u sestry. Návrat jsem mu neslíbila.
Ještě ten večer jsem k Janě odjela. Roman mi od té doby píše, že profil smazal. Pořád ale myslím na to, že mě celé večery viděl sedět vedle sebe a přitom dokázal jiné ženě podrobně vyprávět, jak mě ztratil.
