Článek
Když mi Matěj letos v říjnu zavolal, že konečně zná termín promoce, měla jsem větší radost než on. Poslední zkoušku udělal až na druhý pokus a já s ním prožívala každý týden čekání. Hned jsem začala vybírat restauraci. Představovala jsem si, jak si naproti mně sedne v obleku, který jsme spolu koupili, a já ho konečně uvidím bez kruhů pod očima.
Počítala jsem se společným obědem
Matěj už několik let bydlel s přítelkyní, přesto jsme si často volali. Věděla jsem, kdy odevzdává diplomku i kdy má přijít vyúčtování energií. Když potřeboval před zkouškou klid, přivezla jsem mu jídlo a nezdržovala se. Nikdy jsem mu nepočítala, co pro něj dělám. Alespoň jsem si to do našeho posledního rozhovoru myslela.
Nad výběrem restaurace dlouho neodpovídal. Pak řekl, že by nejdřív potřeboval domluvit, jak to ten den bude s tátou. Myslela jsem, že mu chce poslat fotografii. „Pozval jsem ho na obřad,“ vysvětlil. „Lístek už má.“ Nezeptala jsem se, jestli z toho má radost. Rovnou jsem se ptala, od kdy spolu zase mluví.
„Od léta. Párkrát jsme se viděli.“ Ta odpověď mě zasáhla víc než samotné pozvání. Několik měsíců mi vyprávěl o práci, o škole i o pokažené pračce, ale o setkáních s otcem neřekl nic. „Tak hlavně že na hotové přijde,“ poznamenala jsem. Matěj ztichl a já věděla, že jsem mu jeho dobrou zprávu právě zkazila.
Jeho návrat mi připadal snadný
S Richardem jsme byli rozvedení od synových devíti let. Odešel za kolegyní a já tehdy zůstala s dítětem, nájmem a vztekem, který mě neopouštěl ani v noci. Některé návštěvy opravdu zrušil sám. Matěj čekal oblečený a já mu pak pomáhala sundávat bundu. Na takové chvíle jsem nezapomněla.
Když teď syn navrhl, že bychom po obřadu mohli na oběd všichni, nedokázala jsem souhlasit. „Ty bys ho chtěl posadit vedle mě, jako by se nic nestalo?“ zeptala jsem se. Matěj namítl, že po mně nechce, abychom se objímali. Chtěl jen oslavit dokončenou školu s oběma rodiči. Mně v tu chvíli připadalo, že za svou účast mám zaplatit mlčením.
Přišel ke mně v neděli. Měla jsem připravené maso a jeho oblíbené brambory, ale skoro se jich nedotkl. Řekl, že s otcem nemluví jen o současnosti. Vzpomínají také na dobu po rozvodu. „Ptal jsem se ho na tu zimu, jak jste se měli vystřídat po Vánocích. Tvrdí, že pro mě chtěl přijet, ale ty jsi řekla, že jedeme pryč.“
Na některé otázky jsem znala odpověď
Vybavila se mi chata mé sestry, kam jsme tehdy na několik dnů odjeli. Richard chtěl vzít syna na hory s novou partnerkou. Představa, že spolu budou někde sedět u večeře a já zůstanu doma, pro mě byla nesnesitelná. „Ten termín jsme neměli pevně domluvený,“ řekla jsem. Matěj se nepřel. Zeptal se, jestli jsem mu o otcově nabídce vůbec řekla.
Neřekla. Jenže přiznat to nahlas znamenalo připustit něco, co jsem si celé roky vysvětlovala jinak. Chtěla jsem synovi dopřát hezké prázdniny. Nechtěla jsem, aby poznával cizí ženu. Těch důvodů jsem tehdy měla dost. Matěj si ale pamatoval hlavně to, že jsem mu oznámila, že táta zase nepřijede.
„A ty moje jedenácté narozeniny?“ pokračoval. Richard ho chtěl dopoledne vyzvednout a vzít do technického muzea. Já to odmítla, protože jsem doma připravovala oslavu a chtěla syna celý den u sebe. Richardovi jsem řekla, ať nechodí. „Tys mi ale říkala, že nemá čas. To nebyla pravda?“ zeptal se Matěj.
„Nebyla,“ přiznala jsem. Odsunul talíř. Najednou mi byla zima, přestože kuchyň byla od vaření přetopená. Vzpomněla jsem si, jak jsem mu tehdy podávala dárek od otce a přitom nechala jeho otázku, proč nepřišel osobně, bez pravdivé odpovědi.
Nevymyslela jsem si všechno
„Ale on tě opravdu někdy nechal čekat,“ vyhrkla jsem. „To si přece pamatuješ.“ Matěj řekl, že pamatuje. Otec se mu za některé věci omluvil a jiné spolu ještě neprobrali. Právě proto chtěl vědět, co se stalo doopravdy. „Já jsem si myslel, že za mnou nechtěl. U těch narozenin jsem si to myslel celou dobu.“
Začala jsem mluvit o Richardově nevěře a o tom, jak jsem tehdy sotva zvládala chodit do práce. Matěj mě nechal domluvit. Potom řekl: „Já se neptám, proč jste se rozvedli. Ptám se, proč jsi mi řekla, že neměl čas.“ Na to už jsem neměla jiné vysvětlení. Chtěla jsem Richardovi ublížit a současně jsem nechtěla, aby syn věděl, že jsem návštěvu odmítla já.
Řekla jsem mu to. Čekala jsem pláč, výčitky, možná zvýšený hlas. On jen požádal, abych mu zatím nevyprávěla další příklady, protože si potřebuje srovnat ty dva. Když jsem se zeptala, jestli teď bude věřit všemu, co řekne otec, podíval se na mě tak unaveně, až jsem svou otázku chtěla vzít zpátky.
Na promoci jsem přesto přišla
Dva dny nato zavolal, že společný oběd nechce. Po obřadu půjde s otcem na kávu a se mnou by se rád najedl ve dvě. Byla jsem zraněná, že mám čekat. Málem jsem mu připomněla, kolikrát jsem na něj čekala já. Místo toho jsem se zeptala, jestli mám stůl zamluvit na dvě, nebo o něco později.
Před aulou stál Richard u schodů. Pozdravili jsme se a já šla dovnitř. Při předávání diplomu se mi rozmazal pohled a musela jsem několikrát zamrkat. Venku jsem Matějovi dala kytici. Pak se postavil mezi nás a jeho přítelkyně nás vyfotila. Na tu krátkou chvíli jsem se dokázala usmát i vedle Richarda.
Než s otcem odešel na kávu, svěřil mi Matěj kytici do oběda. Zůstala jsem u vchodu, dívala se za nimi a pak se šla projít. Ve dvě přišel do restaurace s přítelkyní. Vyprávěli mi, jak mu ráno nešel uvázat uzel na kravatě, a později jsme si připili. O otci jsme nemluvili.
Matěj mě při loučení objal, ale já z toho nedokážu poznat, co mezi námi zůstalo stejné. Bojím se dalších otázek. Ještě víc se bojím, že už mi je raději nepoloží.
