Článek
S Evou jsme se znaly skoro dvacet let. Pracovaly jsme spolu v obchodě a přátelství nám zůstalo i potom, co každá nastoupila jinam. Věděla o mém rozvodu, o nepovedených schůzkách i o hádkách s maminkou. Nikdy jsem před ní nemusela vybírat slova. Když mi máma potřetí během týdne připomněla, že bych měla vyměnit okna, zavolala jsem Evě a společně jsme se tomu zasmály. Ulevilo se mi a k mámě jsem příště šla bez vzteku.
Byla jsem ráda, že máma není sama
Po tátově smrti maminka hodně času trávila doma. Eva bydlela nedaleko a nabídla se, že jí pomůže nastavit nový telefon. Později spolu začaly pracovat na zahradě. Máma jí nechávala sazenice, Eva jí vozila zeminu. Těšilo mě, že jejich společnost nemusím pokaždé organizovat já.
Věděla jsem, že Eva měla partnerky. Když mi ale jednou zmínila, že po společném večeru u maminky přespí, nenapadlo mě hledat v tom něco dalšího. Máma měla volný pokoj a já byla ráda, že nemusím řešit její osamělé neděle.
Pozvaly mě na nedělní kávu
Letos v září seděly u mámy na pohovce těsně vedle sebe. Eva ji vzala za ruku a maminka mi řekla, že spolu několik měsíců tvoří pár. Eva už u ní bydlela, svůj byt zatím nechávala prázdný. Chtěly na podzim pozvat nejbližší na zahradu, vyměnit si prstýnky a slíbit si před nimi společný život. Zůstala jsem stát s krabičkou zákusků v ruce.
„A co řekne teta?“ vyhrkla jsem. Máma se zamračila. „To se musíš zeptat jí. Já ti říkám, že jsem šťastná.“ Styděla jsem se, ale stejně jsem začala řešit, jestli to vědí sousedé a můj bratr. Eva ode mě vzala zákusky a nabídla mi kávu. Její klid mě skoro rozčiloval. Já se to dozvídala právě teď, ony už měly vybraný den.
Kamarádce jsem chtěla zavolat jako dřív
Za několik dnů mi máma poslala fotografii šatů a pod ní poznámku, že bych si na zahradní oslavu neměla brát své černé kalhoty. Okamžitě jsem zavolala Evě. „Už mi zase vybírá oblečení. Za chvíli mi pošle i boty,“ postěžovala jsem si a čekala známý smích.
„Řekni jí, co si chceš vzít,“ odpověděla Eva. „Mně ty kalhoty připadají hezké, ale nechci to s tebou probírat za jejími zády.“ Zarazila jsem se. Dřív jí podobné hovory nevadily. Zeptala jsem se, jestli teď mamince poví všechno, co jí řeknu. „Ne. Ale některé věci už se týkají i mě,“ řekla.
Po tom hovoru jsem jí několik dnů nenapsala. Eva mi poslala odkaz na film, na který jsme chtěly jít, ale odpověděla jsem, že nemám čas. Přitom jsem měla volný celý večer. Představovala jsem si, jak po kině půjde domů k mámě a já budu cestou přemýšlet, co z našeho rozhovoru zůstane jen mezi námi.
V obchodě jsem chtěla mít spojence
Přesto jsem s nimi šla vybrat mamince krátký kabátek přes šaty. Zpočátku jsme žertovaly. Máma zkoušela jeden rukáv a druhý hledala za zády, Eva jí pomáhala. Potom maminka ukázala na béžové sako pro mě. „Aspoň jednou bys nemusela být celá v černém.“ Otočila jsem se k Evě. „Řekni jí, že ty černé kalhoty jsou v pořádku.“
„Já za tebe mluvit nebudu,“ řekla. Máma se vrátila do kabinky a já Evě pošeptala, že z ní najednou mám druhou matku. Ustoupila ode mě. „Ty jsi čekala, že si budu s tebou stěžovat na ženu, se kterou žiju?“ zeptala se. Chtěla jsem namítnout, že jsme to dělaly vždycky. Právě to mě ale zarazilo.
Řekla jsem jí, že mi chybí moje kamarádka. Eva odpověděla, že by se mnou pořád ráda šla do kina nebo probrala práci. Jenže já si neuměla představit, že budu každou větu nejdřív kontrolovat. Když máma vyšla z kabinky, sako jsem odmítla sama. Kabátek jsme koupily, ale na plánovaný oběd jsem s nimi nešla.
Na zahradu jsem přišla v černém
V den obřadu bylo chladno, a tak kolem stolů rozestavěly vypůjčené ohřívače. Teta přijela s koláčem a mnohem víc než jejich vztah ji zajímalo, jestli bude dost horké kávy. Máma měla nový kabátek a Eva jí při slibu držela obě ruce. Když jsem viděla, jak se na sebe usmívají, rozplakala jsem se. Tentokrát jsem mamince její štěstí věřila.
Zůstala jsem na jídlo a pomohla uklidit skleničky. Eva se mě při loučení zeptala na kino. Řekla jsem, že se zatím nechci domlouvat, a viděla, že ji to mrzí. Maminku navštěvuju dál. S Evou se u ní normálně bavím, ale sama jí skoro nevolám. Mám ji pořád ráda. Jen naše někdejší důvěrnost zatím chybí i ve chvílích, kdy bych jí mohla vyprávět o něčem úplně jiném než o mámě.
