Článek
V dubnu Hana s Petrem opravovali plot místo výletu do jižních Čech. Dvě noci v penzionu zrušili po zimě, když se část oplocení naklonila k sousedům. Petrovi bylo třiašedesát, Haně o dva roky méně a v domě na kraji města bydleli třicet let. Děti už měly vlastní domácnosti a při návštěvách přespávaly jen zřídka.
Návrh na stěhování vyslovila Hana, když z Petrovy bundy vyklepávala piliny. Chtěla byt, ze kterého ráno odejdou a nebudou cestou přemýšlet, jestli večer musí posekat trávu. Petr položil na kuchyňský stůl seznam letošních oprav. Vedle plotu na něm byly okapy, nátěr oken a dveře do sklepa, které nešly pořádně zavřít.
Začali hledat třípokojový byt s výtahem. Hana ukládala nabídky do počítače a Petr měřil nábytek, který by si mohli odvézt. První prohlídka je téměř rozveselila: v malé kuchyni by nemuseli udělat ani dva kroky od sporáku ke stolu. Cestou domů se zastavili na kávu, přestože doma čekalo neshrabané listí po jarním úklidu záhonů.
Dům chtěli nabídnout na podzim. Koncem srpna procházeli zahradu a sepisovali poslední práce před fotografováním. Petr právě sbíral do kbelíku první padaná jablka, když navrhl odstranit i jabloň. Rozčilovalo ho každoroční uklízení ovoce a bez koruny by podle něj zahrada na snímcích působila větší. Hana mu položila ruku na papír. Tu položku tam psát neměl.
V září měl každý byt nějakou vadu
Jabloň zasadili první podzim po nastěhování. Hana si nepamatovala odrůdu, ale věděla, kdo tehdy držel stromek a kdo přihrnoval hlínu. Petr měl na sobě svetr, který mu později propálila při žehlení. Dcera přinesla ke kořenům konev, již skoro neunesla. Strom rodil obyčejná nakyslá jablka a poslední roky jich většina končila ve sklepě nebo u sousedů.
Hana Petrovi nevykládala nic o svetru ani o konvi. Řekla pouze, že strom přece nebudou kácet kvůli obrázku na internetu. Petr namítl, že nový majitel ho možná odstraní stejně. Kdyby to udělali předem, měli by alespoň jednu práci za sebou. Hana odešla do domu a ten večer poprvé neotevřela nabídky bytů.
Během září zrušila dvě domluvené prohlídky. Jeden byt měl malý sklep, u druhého by se z balkonu dívali na parkoviště. Petr zprvu souhlasil, jenže u třetí nabídky už jí připomněl, že parkoviště bylo i před domem, který se jí v červnu líbil. Hana odpověděla, že si snad může vybírat místo, kde má strávit zbytek života.
Petr potom přestal posílat odkazy a věnoval se půdě. Snášel dolů krabice, rozebíral starou polici a každý večer ukazoval, kolik prostoru uvolnil. Hana si z hromady určené k odvozu odnesla dvě prázdné plechovky od barev. Tvrdila, že se ještě budou hodit. Postavila je do sklepa vedle tří dalších a ráno si na ně vzpomněla s nepříjemným pocitem, že si jejího počínání všiml.
Při sklizni zůstala jedna přepravka prázdná
První říjnovou sobotu Petr sbíral jablka a Hana v kuchyni chystala těsto na závin. Když vyšla s hrnkem kávy ven, u branky stál soused Dvořák a skládal do tašky ovoce z jejich přepravky. Petr mu přidržoval ucho tašky. Dělali to tak každý rok, tentokrát však Hana položila hrnek na schod tak prudce, až káva vyšplíchla na podšálek.
Po sousedově odchodu chtěla vědět, jestli už rozdávají i zahradu. Petr nechal prázdnou přepravku u plotu. Připomněl jí loňská jablka, která v únoru společně vyhazovali ze sklepa. Hana věděla, že má pravdu, ale přesto pokračovala. Vyčetla mu strom, vyklízení i to, jak snadno plánuje život jinde. Během několika vět se od sousedovy tašky dostala až k představě, že se Petr domu nemůže dočkat zbavit.
Petr jí ukázal ruce od hlíny. „Když něco odnesu, je to hotové. Když mám večer sedět a představovat si, že už sem nebudu chodit, tak nevím, co se sebou.“ Potom se sehnul pro spadlé jablko, ale místo do přepravky si je položil na koleno. Řekl jí, že na půdě našel dětské lyže a hodinu tam s nimi seděl. Dolů je přinesl až druhý den, když Hana nebyla doma.
Sedla si na schod vedle něj. Dosud viděla jen přibývající prázdné místo a jeho seznamy. Petr zase z jejích námitek slyšel, že celý plán rozmyslela a čeká, až se dovtípí. Přiznala, že malé sklepy a špatné výhledy hledá i tam, kde by je dřív přešla. Nechtěla zůstat napořád. Jen nedokázala říct, že po jejich společném rozhodnutí pořád přicházely chvíle, kdy chtěla zůstat ještě trochu.
Přes zimu nechali dům mimo nabídku
Termín prodeje posunuli na jaro. Kácení odložili a domluvili se, že větší úklid nejprve projdou spolu. Petr nebyl nadšený, že si nechají ještě jednu zimu se sklepem a okapy. Hana zase musela přijmout, že odklad nebude znamenat konec prohlídek. V únoru šli do bytu, který měla uložený už od ledna, aniž mu předem našla důvod k odmítnutí.
Byl ve třetím patře, měl výtah a balkon dost široký na dvě židle. Hana tam chvíli stála v kabátu, zatímco Petr uvnitř měřil místo pro jídelní stůl. Z vedlejšího bytu zaslechla puštěné rádio. Poprvé ji napadlo něco jiného než porovnání s domem: v létě by tu mohla ráno sedět s čajem. Když se Petr přišel podívat za ní, zeptala se ho, jestli se vedle židle vejde i malý stolek.
Byt koupili z úspor a s prodejem domu už dál nečekali. Kupci přišli v dubnu, vrátili se v květnu a přijali předání na začátku října. Měli vlastní nájem do podzimu a čas využili k plánování úprav. Při jedné návštěvě se jejich malý syn postavil pod jabloň a ptal se na houpačku. Hana se chtěla zeptat, zda strom nechají, ale nakonec jim jen ukázala, kde leží starý žebřík.
Poslední září nesklidili všechno
Do bytu odváželi věci postupně. Na poslední sklizeň přijeli z místa, kde už měli ustlané postele a zapojenou lednici. Dům byl téměř prázdný a v kuchyni chyběl stůl, na kterém Hana léta krájela jablka. Vzala si nůž ven a začala vykrajovat otlučené kusy nad kbelíkem. Petr se jí ze žebříku zeptal, kolik mají ještě přepravek, a ona zjistila, že mu nedokáže odpovědět.
Rozplakala se bez zakrývání tváře. Petr slezl a opřel žebřík o kmen. Neříkal jí, že si zvyknou ani že to přece chtěli. Stál vedle ní, dokud si nevšimla, že si také utírá oči rukávem. Chvíli se drželi, potom Hana zvedla převržený kbelík. Dvě přepravky naplnili pro sebe, jednu odnesli Dvořákovým a zbytek po domluvě nechali novým majitelům.
V říjnu předali klíče. První volnou sobotu v bytě pršelo a Petr se několikrát podíval z okna, jako by si potřeboval vybavit, co měl udělat venku. Hana upekla závin z posledních jablek a část donesla sousedce naproti. Odpoledne vyrazili do kina. Cestou na zastávku Petr poznamenal, že za takového počasí by kdysi třídili sklep. Hana ho vzala pod paží a zeptala se, jestli před filmem ještě stihnou kávu.
