Článek
David dokončil před rokem školu a hned nastoupil do práce. Každý měsíc si velkou část výplaty odkládá, protože se chce jednou odstěhovat do vlastního. Když máme doma jeho starý pokoj volný, připadalo mi samozřejmé, že mu umožníme pár let šetřit.
Manžel to vidí jinak.
Minulý týden u večeře Davidovi oznámil, že od října bude přispívat osm tisíc měsíčně.
Syn se ani nehádal. Jen se zeptal proč.
„Protože pracuješ a jsi dospělý. Bydlení něco stojí,“ odpověděl mu manžel.
Do toho už jsem se vložila. Hypotéku máme dávno zaplacenou, oba slušně vyděláváme a osm tisíc od Davida nám život nijak nezmění. Jemu ale mohou za rok udělat skoro sto tisíc, které by jinak měl stranou na vlastní bydlení.
Manžel se mi vysmál, že přesně proto David pořád bydlí doma. Protože má hotel s plnou penzí a maminku, která ho bude chránit před každým výdajem.
To mě dost urazilo.
David není žádný flákač. Chodí do práce, doma pomáhá a nic zvláštního po nás nechce. Nepřipadá mi fér házet ho do stejného pytle s dospělými dětmi, které sedí doma a nechají se živit.
Jenže manžel říká, že právě tohle je můj problém. Pořád hledám důvody, proč se našeho syna běžná pravidla dospělého života ještě netýkají.
Připomněl mi, že když jsme byli v jeho věku my, také jsme rodičům přispívali. Namítla jsem, že tehdy bylo mnohem snazší dostat se k vlastnímu bydlení.
„Takže dokud nebude mít na byt, budeme ho živit? A co když na něj nebude mít nikdy?“ zeptal se.
To mě zarazilo.
David nám mezitím řekl, ať se kvůli němu nehádáme. Osm tisíc klidně platit bude. Jen bude déle šetřit.
A právě to mi připadá úplně postavené na hlavu. Máme možnost mu pomoct, aniž bychom se sami museli uskromnit. Proč bychom to neudělali?
Jenže od té hádky mi v hlavě leží manželova otázka. Kde vlastně končí pomoc a začíná pohodlí, kterého se synovi nebude chtít vzdát?
Nechci, aby David ve třiceti pořád bydlel ve svém dětském pokoji. Stejně tak nechci, aby jednou řekl, že jsme od něj brali peníze, které vůbec nepotřebujeme, zatímco se snažil postavit na vlastní nohy.
Má manžel pravdu, že dospělý pracující syn má doma normálně platit? Nebo bychom mu měli ještě pár let pomoct a nechat ho co nejvíc šetřit?
