Článek
Hana s Karlem bydleli v menším městě u Pardubic a oba ještě pracovali. Karel končil v dílně krátce po druhé, Hana měla v prodejně domácích potřeb nově také odpolední směny. Dřív nakupovala cestou domů. Po změně rozpisu se ale vracela až večer, kdy už chtěla jen odložit tašku, převléknout se a chvíli si sednout.
Když manžel nabídl, že bude jezdit do supermarketu sám, potěšilo ji to. Obchod měl skoro po cestě a auto na rozdíl od ní používal denně. Domluvili se u sobotní snídaně bez velkého plánování. Hana mu bude nechávat seznam na kuchyňské lince, Karel nakoupí a doma všechno uklidí. Neměla důvod čekat, že by na tom mohlo být něco složitého.
První úterý mu napsala brambory, tvaroh, chleba, jablka a prostředek na nádobí. Chtěla udělat brambory na loupačku a nechat si porci na další den. Karel přivezl dvě plné tašky. Ještě než si Hana sundala bundu, postavil před ni účtenku a ukázal prstem na spodní řádek.
„Sto osmdesát korun dolů. A to jsem nekupoval nic zbytečného.“ Hana ho pochválila. Teprve potom otevřela lednici a zjistila, že místo tvarohu přivezl velký ovocný jogurt. Brambory zapomněl, protože u zeleniny rovnou zamířil k bedně zlevněných paprik.
Místo večeře byly dvě plné tašky
Ten večer si namazali chleba sýrem, který doma zůstal od víkendu. Karel vyndal také balení šunky a nabídl Haně, ať si vezme. Bylo ho podle něj škoda v obchodě nechat. Ona mu vysvětlila, že šunku na seznam nedávala, protože si chtěla připravit bezmasou večeři a zítřejší oběd. Karel pokrčil rameny. Brambory přece mohou mít jindy.
Hana nechtěla hned první nákup rozebírat jako nepovedený úkol. Věděla, že v obchodě strávil skoro hodinu, a byla ráda, že nemusela sama. Druhý den si cestou do práce koupila tvaroh i brambory v malé prodejně u zastávky. Když jí prodavačka podávala tašku, přidala ještě dva rohlíky. Vzpomněla si, že chleba nechala doma Karlovi.
Doma se o tom nezmínila. Považovala to za začátek, při kterém si oba teprve zvyknou.
Pod seznam připsala večeři
Při dalším nákupu Karel vynechal vejce. Byla podle něj zrovna drahá. Zato přinesl dvě hotová těsta, protože při koupi dvou balení vyšlo jedno podstatně levněji. Hana už měla na lince odváženou mouku na slaný koláč. Přesypala ji zpátky do dózy a ze zeleniny, kterou chtěla dát do náplně, připravila dva záviny. Jeden potom uložila do mrazáku.
Večer mu ukázala nový lístek. Pod položky připsala, co z nich hodlá uvařit. „Když tam mám vejce, potřebuju vejce. Nemůžu pokaždé začínat znovu podle toho, co přivezeš.“ Karel si seznam přečetl. Řekl, že jí přece nechce přidělávat práci, a příště přinesl všechno, včetně jednoho citronu, který by sám nekoupil. Zdál se mu zbytečně drahý.
Hana mu poděkovala a nechala mu na sporáku večeři. Myslela si, že už se pochopili. Jenže při dalších nákupech Karel znovu začal některé položky měnit. Když našel výhodnější nabídku, považoval ji za rozumný důvod od seznamu ustoupit.
Karel si schovával účtenky
Karel nákupy neodbýval. Večer si prohlížel letáky, zakroužkoval si několik položek a hlídal, kdy nabídka začíná. Účtenky ukládal pod magnet na lednici. Když přijela dcera pro vrtačku, pochlubil se jí, že teď zásobuje domácnost on. Hana zrovna hledala mezi krabičkami místo na hrnec a jeho poznámku slyšela z kuchyně.
„Táta je náš nákupčí,“ řekla dcera. „Aspoň máš o starost míň.“
Hana přikývla, ale večer na tu větu myslela. Nemusela chodit mezi regály, to byla pravda. Pořád však kontrolovala, co chybí, hledala využití pro přinesené potraviny a přerovnávala lednici. Karel viděl hotové tašky na stole. Ona věděla také o drobných nákupech, které mezitím dělala cestou do práce.
Zásoby se nevešly do přihrádky
Během dalších týdnů přibyly čtyři konzervy fazolí, velká sklenice okurek a několik balíčků plátkového sýra. Něco běžně jedli, něco Karel koupil na vyzkoušení. Hana přesunula mouku do horní skříňky, aby se do spodní vešly konzervy. Při vaření si pro ni musela brát stoličku, kterou dřív potřebovala jen při mytí oken.
Jednou nechala tašku s konzervami stát u dveří a požádala Karla, aby pro ně našel místo sám. V kuchyni otevřel dvě skříňky, pak se zeptal, jestli nemají něco odnést do sklepa. Hana připomněla mouku nahoře. „Až je budu potřebovat, půjdu zase někam hledat. Nejdřív bychom mohli sníst to, co tu je.“
Karel tašku nakonec vybalil a fazole poskládal za těstoviny. Uznal, že skříňka je plná, ale konzervy podle něj nikomu nepřekážely. Hana se dál nepřela. Nechtěla pokaždé vysvětlovat jednotlivý nákup, a tak při psaní dalších seznamů raději sama otevírala skříňky, aby nepřipsala něco, co už manžel přinesl.
Šestý kelímek postavil vedle sporáku
Ve čtvrtek se Hana vrátila později, protože v prodejně přebírali zboží. Cestou se těšila na rohlík s máslem a rajče. Rohlíky doma byly, máslo došlo a rajčata Karel nekoupil. Zdála se mu měkká. Místo nich vzal velké balení žampionů, které nechal v lednici na horní polici. Hana na ně chvíli hleděla, pak dveře zavřela.
Na lince stál kelímek plnotučné hořčice. Vzala ho a otevřela spodní skříňku. Dvě stejné už byly vpředu, další dvě našla za octem. V lednici měli jednu načatou. Všechny vytáhla na linku a nový kelímek postavila na konec řady.
„Karle, my teď máme šest hořčic.“
Manžel se přišel podívat. „Byla za polovinu. Ta vydrží.“ Hana si sedla ke stolu, ještě v pracovních kalhotách. „Já ale nechci večeřet něco jen proto, že to vydrží.“
Pochvala tentokrát nepřišla
Karel se ohradil, že kvůli jednomu kelímku nemusí být zle. Nakupuje přece pro oba a snaží se, aby neutráceli zbytečně. Hana mu řekla, že nemluví o ceně hořčice. Vadí jí, že dostane seznam, podle kterého chce vařit, ale vrátí se s jinými věcmi. Potom očekává, že bude mít radost, přestože její večer začíná znovu u otevřené lednice.
„Tak mi příště napiš přesně, co mám přinést.“
Hana sáhla po lístku, který ležel vedle jeho klíčů. Bylo na něm máslo, rajčata, rohlíky a černý čaj. Karel se na něj podíval a chvíli mlčel. Pak řekl, že rajčata přece nevzal schválně špatná a máslo může koupit zítra. V jeho hlase už nebyla jen podrážděnost. Mrzelo ho, že si Hana z celého nákupu všimla hlavně toho, co neudělal.
Každý počítal něco jiného
Hana si přinesla kabelku a vysypala z malé kapsy několik účtenek. Nechystala si je jako důkaz, běžně je tam nechávala. Na jedné byly brambory s tvarohem, na další vejce, na poslední chleba a máslo. Nákupy patřily k různým dnům, přesto Karel poznal, kolikrát od jejich domluvy do obchodu ještě šla.
„Tohle se do té tvé úspory nepočítá?“ zeptala se.
Karel přisunul svou čtvrteční účtenku. Sleva na ní byla skutečně výrazná, jenže většinu tvořila káva do zásoby a prací prostředek. Hana mu nevyčítala ani jedno. Ukázala na balíček žampionů a řekla, že je zítra připraví, ale dnes večer už smažit nechce. On si až teď spojil její dodatečné nákupy s věcmi, které sám v regálech nechával.
„Mně přišlo, že máme doma pořád dost,“ řekl. Hana odsunula účtenky, aby si mohla na stole namazat rohlík zbytkem taveného sýra. „Máme. Jen pokaždé musím vymyslet, co s tím.“ Karel už jí žampiony nenabízel. Udělal čaj a sedl si naproti ní.
Do obchodu vyrazili spolu
V sobotu měli oba volno. Hana navrhla, že nakoupí společně, a Karel souhlasil bez nadšení. Nechtěl, aby chodila za ním a kontrolovala každý pohyb. Ona zase nechtěla obcházet obchod jako dozor. Před odjezdem si proto sedli k malému stolu v kuchyni a prošli jídla na tři dny. Karel slíbil v pondělí připravit těstoviny, které dělal rád.
Hana škrtla ze seznamu houby. Ty už doma měli. Připsala smetanu a Karel se zeptal, jestli může vzít levnější menší balení. Potřebovali dvě, aby jí bylo dost do omáčky, takže si vedle názvu udělal dvojku. Bylo to poprvé po několika týdnech, kdy spolu před nákupem mluvili o tom, co z něj skutečně vznikne.
Lístek si tentokrát vzal do kapsy hned u dveří.
U vajec se zastavili déle
V obchodě zamířil Karel nejprve k velkým cedulím s nabídkou týdne. Hana za ním tlačila vozík. U sýrů vzal do ruky velký balíček a řekl, že tenhle se vyplatí. Připomněla mu dvě neotevřená balení doma. Chvíli počítal, potom sýr vrátil. Neochotně, ale bez poznámky, že mu kazí radost z nakupování.
U vajec se zastavili nad cenovkou. Karel ukázal na balení, které bylo levnější až při koupi dvou. Hana potřebovala jedno. „Ale druhé bychom taky snědli,“ namítl. Zeptala se kdy. Začal vyjmenovávat míchaná vejce, bramboráky a bábovku, až se sám zarazil. Bábovku by pekla ona a bramboráky měli naposledy někdy před Vánoci.
Do vozíku dal jedno balení. Pak ale našel kávu, kterou oba pili, a Hana souhlasila, aby vzali dvě. Karlovi se viditelně ulevilo. U pečiva už sám vytáhl seznam, místo aby se jí ptal, kolik má vzít rohlíků. Hana zatím vybrala chleba a počkala na něj u konce regálu.
Nechtěl být jen ten, kdo veze tašky
Cestou domů Karel řekl, že dřív nakupovala skoro všechno ona a on jen nosil těžší věci z auta. Teď měl pocit, že se konečně také vyzná. V dílně se s kolegy bavili, kde mají co levnější, a těšilo ho, když našel dobrou nabídku dřív než ostatní. Chtěl ušetřit, ale také Haně ukázat, že si s nákupem dal práci.
Hana ho poslouchala a vzpomněla si, jak první tašky vybalovala, zatímco on stál vedle ní a čekal. Tehdy pochválila slevu, protože právě o ní mluvil. Nenapadlo ji říct, že největší radost by měla z připraveného nákupu, na který už nemusí myslet. To mu pověděla teď, když zastavili před domem.
„Takže když přivezu obyčejný brambory bez akce, taky dobrý?“ zeptal se.
„Když máme mít brambory, tak výborný.“
Na lednici zůstaly dva krátké seznamy
Doma nákup uklidili společně. Karel si přitom otevřel skříňku s hořčicemi a jednu přesunul dopředu, aby ji nezačali hledat jinde. Pak si na papír napsal několik věcí, kterých už měli dost. Hana vedle pověsila lístek na další nákup. Nebyl delší než dřív. Jen se domluvili, že jeho položky nebudou nahrazovat něčím jiným bez krátkého telefonátu.
„A když ho v práci nevezmeš?“ zeptal se Karel. To se stávalo, když Hana obsluhovala. Řekla mu, ať se v takovém případě drží seznamu. Pokud něco nebude, napíše jí to. Nemusí za každou cenu přivézt náhradu, se kterou by si večer zase nevěděla rady.
Pro potraviny navíc nechali volný kus jedné police. Karel si mohl přivézt něco, co ho zaujme, pokud věděl, kdy to použije. Nebyl to přesný domácí předpis a několikrát na něj oba zapomněli. Hana jednou koupila hrušky, ačkoli měli plnou mísu jablek. Přidala je ke svačinám a další ovoce už ten týden nebrala.
V pondělí Karel uvařil těstoviny se žampiony. Hana přišla z práce a sedla si k hotovému talíři. Tentokrát ho pochválila dřív, než stihl vytáhnout účtenku. O pár dní později sám spotřeboval zbytek načaté hořčice do zálivky k bramborovému salátu. Prázdný kelímek umyl a nechal u dřezu.
Nabídka byla pořád výhodná
Za tři týdny šli nakupovat zase spolu. Ne proto, že by Hana musela, ale potřebovala si vedle v drogerii vyzvednout objednávku. V supermarketu se rozdělili a potkali se u pečiva. Karel měl ve vozíku všechno z lístku i malý sáček pražených arašídů na večer. Hana přidala housky a chystala se k pokladnám.
Uprostřed uličky stála bedna s hořčicí. Karel před ní zpomalil, přečetl si cenu a ruku už měl skoro na jednom kelímku. Potom se podíval na Hanu. Ta nic neřekla. Čekala, až projede paní s velkým vozíkem, aby se mohli zařadit za ni.
„Ještě jich máme pět,“ poznamenal Karel a kelímek nechal ležet. Potom otočil vozík k pokladně.
