Článek
Petra si zahrádku pronajala krátce po padesátinách. Pracovala v jídelně základní školy a po směně chtěla mít místo, kde po ní nikdo nic nepožaduje. Pěstovala rajčata, okurky a několik řádků mrkve, větší část pozemku však nechávala květinám a trávě. Její sousedka Božena měla naopak všechno rozměřené, popsané a včas sklizené. Zpočátku Petře radila, kam dát kompost a kde koupit sadbu. Petra pomoc přijímala, dokud se doporučení nezačala měnit v pravidelné výtky. Boženě vadily odkvetlé pampelišky i vysoké jiřiny, které odpoledne stínily kraj jejího záhonu. Petra je odmítla přesadit. Od té doby spolu většinou mluvily jen přes plot, když bylo potřeba něco vytknout.
Voda přišla od horní cesty
Koncem srpna zůstala Petra na zahradě déle, protože chtěla otrhat zralá rajčata. Božena vedle připravovala sazenice salátu a kedluben pro podzimní výsadbu. Část měla slíbenou dalším zahrádkářům. Když se setmělo ještě před šestou, obě začaly uklízet nářadí. Déšť přišel tak prudce, že Petra nestačila dojít k brance. Zůstala pod přístřeškem a sledovala, jak po cestě teče voda s listím a drobnými větvemi. U spodního odtoku se proud zastavil a rozlil mezi zahrádky. Petra zavolala správci kolonie. Byl mimo město, slíbil obvolat ostatní, ale k telefonu se zatím nikdo další nepřihlásil.
Petra měla v kůlně čerpadlo, které po dřívějším zaplavení koupila z druhé ruky. Když ho spustila, voda už stála i v jejím nízko položeném skleníku. Hadice ji odváděla za okraj kolonie, odkud cesta klesala k louce. U prahu hladina postupně ubývala a Petře se na chvíli ulevilo. Rajčata měla vyvázaná podél stěn, na zemi stály nádoby s paprikami a pod policí bedýnka s právě otrhanou úrodou. Než ji vynesla do chatky, nasákla jí zástěra i rukávy. Potom zaslechla sousedku. Božena na ni nevolala. Jen opakovaně zvedala jednu bednu, která jí pokaždé sklouzla zpátky na mokrou zem.
U sousedky stoupala voda rychleji
Boženin skleník stál ještě o něco níž. Voda se do něj tlačila od zadního plotu a na hladině už plavalo několik malých květináčů. Velké bedny se sadbou měla Božena uložené na nízkých prknech. Jednu přenesla na stůl, s další se dostala jen ke dveřím. Petra k ní přešla a společně ji zvedly výš. Na chvíli to vypadalo, že vystačí s přenášením. Pak se uvolnilo prkno pod zadní řadou a část sazenic se naklonila do vody. Božena se za nimi natáhla a Petra ji chytila za loket. Obě zůstaly stát v úzké uličce, ve které už nebylo kam odkládat zachráněné věci.
Božena se podívala přes plot k sousednímu skleníku. „Nemohla bys ho dát na chvíli sem?“ zeptala se. Petra věděla, co myslí, ale neodpověděla hned. U sebe měla vodu zatím pod kontrolou, přítok však nepřestával. Kdyby čerpadlo přenesla, začalo by se všechno znovu plnit. Napadlo ji také, že Božena by jí ještě před hodinou připomněla neposekaný pás pod plotem. „Nechtěla jsem přijít o svoje věci. A nebyla jsem v tu chvíli ani zvlášť velkorysá. Dokonce jsem čekala, jestli mě poprosí ještě jednou,“ přiznala Petra. Božena ale už nic nedodala. Dřepla si a začala z vody jednotlivé květináče vytahovat rukama.
Čerpadlo přenesla, vodu tím nezastavila
Petra se vrátila pro čerpadlo. Než ho přemístily a znovu spustily, v obou sklenících přibylo vody. U Boženy pak hladina pomalu klesala a mohly pokračovat v přenášení beden na vyšší místa. Petra při tom stále hleděla ke své zahrádce. Přes zamlžené sklo viděla nakloněnou nádobu s paprikou, ale dovnitř se dostala až ve chvíli, kdy už déšť zeslábl. Proud jí převrhl několik květináčů a pod vyplavenou oporou se zlomil stonek okurky. Část rajčat ležela v bahně. Vytáhla prázdnou bedýnku a začala do ní sbírat utržené větve.
Božena přišla za ní, ještě než všechno uklidila. Chvíli pomáhala stavět nádoby a potom řekla, že ji to mrzí. Petra přikývla, ale nedokázala odpovědět, že se nic nestalo. Na jednu papriku byla pyšná celé léto a teď ji držela zlomenou v ruce. „Pomohla jsi mi, a sama to máš takhle,“ poznamenala Božena. Petra si teprve tehdy všimla, že sousedce tečou po tvářích slzy. Bylo jí to nepříjemné, skoro víc než její někdejší poznámky. Podala jí druhou bednu a požádala ji, aby místo litování posbírala prázdné květináče. Domů odcházely až za šera. Každá nesla vlastní tašku a u branky si jen popřály dobrou noc.
Sazenice přinesla bez dalších podmínek
Druhý den našla Petra před chatkou šest sazenic salátu a čtyři kedlubny. Božena na ni zavolala, že jsou z těch zachráněných a může si vybrat, kam je zasadí. Petra se podívala na rozbahněný skleník a řekla, že okurky už jí nenahradí. Hned ji zamrzelo, jak tvrdě to vyznělo. Božena však pouze přikývla. Víc sadby nenabízela a Petra si tu přinesenou odnesla na lavičku. Potom obě čekaly na správce, který svolal několik lidí k zanesenému odtoku. Před jeho ústím ležela hromada větví a hlíny. Správce požádal, aby se před další ohlášenou bouřkou někdo přišel podívat, zda je odtok volný. Petra se přihlásila na příští týden.
Petra s Boženou dostaly za úkol odnášet uvolněný materiál na určené místo. Jedna držela pytel, druhá do něj nabírala mokré listí. Pracovaly skoro hodinu a mluvily jen o tom, co je potřeba přinést. Když skončily, Božena se opřela o hrábě a podívala se k jiřinám. Poznamenala, že ten krajní trs by Petra na podzim přece jen mohla posunout. Petra se na ni nejdřív překvapeně zadívala a potom řekla, že o něm uvažuje, protože se jí tam už špatně prochází. Nic neslíbila. Božena tentokrát nenaléhala a odnesla hrábě do své kůlny.
Salát Petra zasadila až o dva dny později. Sousedce nechodila vyprávět, jak se ujal, a Božena nepřestala být ženou, která měla nejraději rovné řádky a čisté okraje. Když se ale příští sobotu objevily u společného odtoku další větve, Petra zavolala přes plot, jestli jí na chvíli podrží pytel. Božena odložila konev a přišla. Petra už od ní nepotřebovala slyšet, že všechny někdejší výtky byly nespravedlivé. Pořád s ní v lecčem nesouhlasila. Jen zjistila, že na její pomoc nemusí čekat až do dalšího deště.
