Článek
Alena si po snížení úvazku začala pečlivě zapisovat výdaje. V hotelové prádelně ubylo práce a ona zatím jiné místo nenašla. Manželův příjem pokryl nájem a většinu nákupů, na nečekané platby však skoro nic nezbývalo. Když se jí porouchal šicí stroj, několik měsíců jeho náhradu odkládala. Na bleším trhu pak uviděla starý stroj zapuštěný do dřevěného stolku. Prodávající za něj chtěla osm set korun. Ukázala Aleně zkušební steh na proužku látky a dodala, že doma ještě zůstalo několik patek. Alena si nechala pomoci s naložením do auta a odjížděla spokojená s nákupem.
Obálka byla schovaná pod dnem
Doma stroj otřela a vyndala ze zásuvky cívky, krejčovský metr a krabičku knoflíků. Dřevěné dno se v jednom rohu zvedalo. Když pod něj zasunula prsty, vytáhla plochou obálku. Nebyla zalepená ani popsaná. Uvnitř ležely bankovky, které dvakrát přepočítala. Třicet tisíc korun. Zavolala manžela a položila peníze na kuchyňský stůl. Karel nejprve chtěl vědět, jestli na obálce není jméno. Pak řekl, ať zatím počkají, zda se někdo ozve. Alena si nevyžádala účtenku a jméno prodávající neznala. V tu chvíli jí to připadalo jako důvod, proč peníze uklidit do kredence.
Na stejném stole už několik dní ležel nedoplatek za elektřinu na čtyři tisíce osm set korun. Alena ho pokaždé přesunula pod noviny. Druhý den ráno vytáhla z nalezené obálky pět tisíc a šla platbu vyřídit na poštu. Vrácených dvě stě do ní později zase vložila. Karlovi to řekla při večeři. Namítl, že se na tom nedomluvili, ale potom se zeptal, kolik zbývá. „Dvacet pět tisíc dvě stě,“ odpověděla. Částka pořád vypadala veliká. Alena si slíbila, že do výplaty chybějící peníze doplní a s ostatními nebude hýbat. Obálku přesto přestala vnímat jako něco, čeho se nesmí dotknout.
Telefon našla mezi příslušenstvím
V úterý chtěla založit zip do manželových pracovních kalhot. Hledala vhodnou patku a znovu prohlížela sáček s příslušenstvím. Mezi složenými papíry našla kartičku s telefonním číslem a krátkou poznámkou: „Kvůli dalším patkám zavolejte. Dana.“ Prodávající jí sáček podala při nakládání, Alena ho však doma prohlédla jen zběžně. Teď držela číslo ženy, kterou ještě před dvěma dny považovala za nedohledatelnou. Telefon položila vedle stroje. Nejdřív se rozhodla, že zavolá až večer. Potom ji napadlo, že může počkat na výplatu a říct pouze to, že peníze našla.
Číslo nakonec vytočila ještě před obědem. Zeptala se na patky, přestože kvůli nim nevolala. Dana vysvětlovala, že další věci z matčina bytu přiveze o víkendu. Maminka se stěhovala do menšího bytu poblíž ní a do nového se nevejde všechno vybavení. Alena se přestala dívat na rozložené kalhoty. Dosud si neurčitě představovala dávno zapomenutou skrýš po někom, kdo už nežije. Teď slyšela o ženě, která si právě vybírá, co si vezme do nového domova. „Pak jsem ji přerušila. Kdybych ji nechala domluvit a zavěsila, už bych si nejspíš našla další důvod, proč to odložit,“ přiznala Alena.
Celou částku vrátit nemohla
Řekla, kde obálku objevila a kolik v ní bylo. Dana se nejprve ujistila, že rozuměla správně. Nabídla, že přijede ještě odpoledne. Teprve tehdy Alena vyslovila i druhou část. Peníze už nebyly všechny, čtyři tisíce osm set použila na elektřinu. V telefonu nastalo ticho. Dana se zeptala, proč jí tedy nevolala hned. Alena začala vysvětlovat, že neměla číslo, ale sama se zarazila. To vysvětlovalo první den, nikoli rozhodnutí zaplatit účet. Řekla, že nevěděla, jak nedoplatek uhradit, a využila příležitost. Chybějící část může vrátit za devět dní, až dostane mzdu.
Dana přijela večer. Sedla si v kuchyni a přepočítala dvacet pět tisíc dvě stě korun, které Alena připravila. Potom zavolala matce. Alena slyšela jen její polovinu hovoru, několikrát však zaznělo slovo zásuvka. Když Dana telefon odložila, řekla, že matka peníze hledala už při balení. Myslela si, že obálku přendala do krabice s látkami. Alena nabídla, že stroj vrátí, jako by tím mohla všechno vzít zpátky. Dana odmítla. Stroj jí prodala a matka ho zpátky nepotřebuje. Chtěla pouze dostat zbytek peněz v domluvený den. Alena jí ho napsala na papír spolu se svým telefonním číslem.
Výplatu tentokrát počítala jinak
Po návštěvě zůstal Karel stát u linky. Zeptal se, z čeho chybějící částku doplatí. Alena mu připomněla jeho původní návrh, aby počkali, zda se někdo ozve. Hned ale dodala, že utratit peníze se rozhodla sama. Rozložili si před sebe své účty. Z nejbližší výplaty chtěli koupit Karlovi zimní bundu místo té, kterou už několikrát opravovala. Nákup odložili a omezili ostatní výdaje, aby mohla slíbenou částku poslat celou. Alena zrušila placené obědy v práci a začala si je nosit z domova. Jejich menší příjem tím nevyřešila. Jen přesunula vlastní nedoplatek do dalšího měsíce a připravila se o možnost něco jiného zaplatit.
V den výplaty poslala Daně čtyři tisíce osm set korun na účet, který jí mezitím sdělila. Odpoledne přišla zpráva, že peníze dorazily. Nic dalšího v ní nebylo. Alena odpověděla, že děkuje za počkání, a chvíli držela telefon v ruce. Přála si ještě nějakou větu, podle které by poznala, že už je všechno v pořádku. Dana jí ji neposlala. Večer Alena uklidila kalhoty od stroje a zaklopila pracovní desku. Zip zůstal vypáraný. Na šití neměla chuť, přestože právě kvůli němu celý stolek domů přivezla.
„Styděla jsem se, že jsem ty peníze utratila. Ale taky za to, jak rychle mě napadlo všechno doplnit a nechat si poděkovat za poctivost. Peníze jsem vrátila, stroj mi zůstal. Jenže pokaždé, když otevřu zásuvku, si vzpomenu na otázku, proč jsem nezavolala hned. Nechtěla jsem paní přiznat, co jsem udělala. Chtěla jsem, aby si o mně myslela něco lepšího,“ řekla Alena.
