Článek
V roce 1998 se Česká národní banka zbavila drtivé většiny toho, co zbylo z jejího zlatého pokladu. Prodala 55,78 tuny zlata a v trezorech si ponechala pouhých čtrnáct tun. Tehdejší vedení banky v čele s guvernérem Josefem Tošovským tento krok zdůvodňovalo jasně: zlato přestalo plnit svou historickou funkci, jeho výnos zaostával za jinými aktivy a banka potřebovala likvidnější rezervy i pro intervence na podporu koruny po měnových turbulencích. O čtvrtstoletí později sedí v guvernérském křesle Aleš Michl, který razí opačnou strategii a od roku 2023 zásoby zlata systematicky navyšuje.
Poklad, který přežil dvě světové války
Historie československého zlatého pokladu sahá až k roku 1918, kdy nově vzniklá republika vytvořila zlatou rezervu jako oporu své měny. Základ tvořilo asi dvanáct tun zlata z několika zdrojů: z podílu na likvidaci Rakousko-uherské banky, z dobrovolných zlatých darů obyvatel a z odkupu zlata, stříbra a valut. S budováním rezerv souvisela i takzvaná Půjčka Národní svobody, kterou připravoval první ministr financí Alois Rašín. Poklad postupně rostl; nejvyššího objemu za první republiky dosáhl v roce 1935, kdy činil téměř sto tun. Pak přišla válka.
Po mnichovské dohodě a okupaci českých zemí nacistickým Německem se zásoby zlata dramaticky snižovaly. Národní banka Československá a později Národní banka pro Čechy a Moravu byly nuceny převést na účet Německé říšské banky nejprve asi patnáct tun a následně dalších více než třiadvacet tun měnového zlata. Převod zlata uloženého v Londýně přes Banku pro mezinárodní platby vyvolal v Británii velkou politickou kontroverzi. Zlato, které zůstalo v Praze, přes šest tun, Němci v roce 1940 rovněž odvezli do Říšské banky; zmizela i přibližně jedna tuna zlata spravovaná velkými protektorátními podniky. Celkové válečné ztráty československého zlata byly po válce vyčísleny na téměř 45,5 tuny.
Část se podařilo po válce dohledat díky mezinárodní Tripartitní komisi. Československu byl uznán nárok na 24,5 tuny, ale návrat zlata se na dlouhé roky zablokoval na vypořádání vzájemných pohledávek s Velkou Británií a Spojenými státy. Konečné dohody přišly až v roce 1982: Československo uhradilo Británii 24,3 milionu liber a Spojeným státům 84,4 milionu dolarů, proti čemuž získalo zpět více než osmnáct tun válečného zlata. Tehdy vznikl historicky nejvyšší stav československých zlatých zásob, 112,4 tuny.
Součástí poválečných vyjednávání byl i takzvaný mnichovský úvěr, deset milionů liber, které Velká Británie poskytla Československu po mnichovské dohodě na překonání hospodářských potíží spojených s odstoupením pohraničí Německu. Británie po válce žádala také splacení úvěrů, které čerpala exilová vláda na financování československé armády v zahraničí, a náhradu za znárodněný majetek britských firem. Vyjednávání o těchto vzájemných pohledávkách se táhla desítky let a definitivně byla uzavřena teprve v osmdesátých letech. Jde o méně známý, ale významný příklad toho, jak dlouho dokázaly válečné a poválečné finanční spory ovlivňovat osud národního zlatého pokladu.
Rozpad státu a začátek konce pokladu
Po rozdělení Československa v roce 1993 připadlo nově vzniklé České republice 63,3 tuny zlata; historické přehledy ČNB zároveň uvádějí zaokrouhlený poměr 70 tun pro ČNB a 30 tun pro Národní banku Slovenska. Prvním guvernérem samostatné České národní banky se stal ekonom Josef Tošovský, který úřad vedl do roku 2000 s přestávkou v roce 1998, kdy se po pádu Klausova kabinetu stal předsedou úřednické vlády.
Právě za jeho vedení padlo klíčové rozhodnutí. V letech 1997 a 1998, kdy česká koruna procházela měnovými turbulencemi a ČNB zasahovala na devizovém trhu, se banka rozhodla prodat převážnou část zlatých rezerv. Samotná výroční zpráva za rok 1998 uvádí prodej 55,78 tuny zlata; cena se pohybovala kolem 323 dolarů za trojskou unci a výnos činil přibližně 16,4 miliardy korun. Bance zbylo pouhých čtrnáct tun.
Prodej dlouho zůstával mimo širší veřejnou debatu. V dobovém článku zveřejněném na webu ČNB zazněla věta, která se stala symbolem celé éry: „Ekonomické zákonitosti převážily nad sentimentem. Na tom ostatně není nic špatného v situaci, kdy si sentiment ani nemůžeme dovolit.“ Banka tehdy zdůvodňovala prodej poklesem významu zlata jako rezervního aktiva, jeho nízkým výnosem a potřebou vyšší likvidity.
Byl to mainstreamový postoj konce devadesátých let. Zlata se tehdy zbavovaly i další centrální banky a o prodejích či omezení role zlata debatoval také Mezinárodní měnový fond. Člen bankovní rady ČNB Vojtěch Benda později připomínal, že v tehdejším světě převládal názor, podle něhož zlato nemá pro moderní měnovou politiku zásadní praktickou úlohu. Prodej proto označoval za krok, který měl v dobovém kontextu svou logiku.
Muž, který přišel s opačnou vizí
Jenže cena zlata v dlouhém období po přelomu tisíciletí výrazně vzrostla, i když rozhodně ne nepřetržitě. S ní rostl i veřejný zájem o to, kolik tehdejší prodej stál. Podle propočtů deníku Právo z roku 2010 mohla ČNB při růstu ceny zlata přijít v porovnání s držením kovu o desítky miliard korun.
Ještě názornější je dobový propočet samotné ČNB: za peníze utržené prodejem 56 tun zlata by podle článku z roku 2000 šlo při tehdejší ceně nakoupit asi 65 tun. Banka zároveň upozorňovala, že takové zpětné srovnání není plnohodnotným vyhodnocením rozhodnutí, protože utržené peníze nebyly ponechány bez užitku, ale investovány do jiných aktiv.
Zásoby ČNB mezitím dál klesaly, protože banka část zlata pravidelně používala na ražbu pamětních mincí. Absolutního minima dosáhla na konci roku 2019, kdy centrální banka držela zhruba osm tun zlata – nejméně ve své historii.
Zlom nastal v červenci 2022, kdy do guvernérského křesla usedl Aleš Michl, ekonom, bývalý investiční stratég Raiffeisenbank a spoluzakladatel algoritmického investičního fondu, kterého do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman. Michl netajil svůj zájem o zlato už jako řadový člen bankovní rady. „Chci navýšit postupně zlato v rezervách až na 100 tun,“ říkal ještě před nástupem do čela banky.
První větší nákup přišel v březnu 2023: 1,56 tuny zlata, tedy padesát tisíc trojských uncí. Následovaly další pravidelné nákupy a bylo jasné, že nejde o náhodné doplnění zásob, ale o cílenou a dlouhodobou strategii. Na konci roku 2022 měla ČNB v rezervách jen asi dvanáct tun zlata. Na konci roku 2025 to bylo přibližně 67 tun a na konci června 2026 už 82,4 tuny. Cílem zůstává dosáhnout do roku 2028 celkových 100 tun, což by byl nejvyšší stav v historii samostatné České národní banky.
Stejná instituce, opačná logika
Nejzajímavější na celém příběhu je, jak odlišně dnešní vedení ČNB zdůvodňuje přesně opačný krok, než jaký učinilo vedení o čtvrtstoletí dřív. Podle analýz ČNB může držba přibližně sta tun zlata snížit volatilitu hospodářského výsledku banky. Jinými slovy: výsledek bude méně citlivý na výkyvy na finančních trzích, protože cena zlata má nízkou korelaci s cenami části ostatních aktiv.
Banka zdůrazňuje, že nespekuluje na růst ceny zlata, ale nakupuje postupně metodou průměrování nákupní ceny, aby snížila riziko špatného načasování. Ekonom České spořitelny Michal Skořepa k tomu poznamenal, že „hromadění zlata dává smysl, pokud vedení centrální banky chce posílit připravenost na katastrofické scénáře, ve kterých tradiční finanční aktiva můžou ztratit značnou část své hodnoty“.
Sama ČNB přitom zdůrazňuje, že současné dokupování zlata za historicky vysoké ceny nelze srovnávat jen prostým porovnáním někdejší a dnešní ceny. Prvořadým cílem prodeje v devadesátých letech byla podle banky likvidita a stabilita výnosů, ne maximalizace zisku. Stejná logika platí i dnes, jen s jiným závěrem o roli zlata v portfoliu.
Zvláštní ironií je, že zatímco ČNB svého zlata zbavovala, jiné země ve střední Evropě ho držely nebo výrazně navyšovaly. Slovensko od rozdělení federace udržuje přibližně třicet tun zlata. Maďarsko v roce 2018 zvýšilo zásoby z 3,1 na 31,5 tuny, v roce 2021 je navýšilo na 94,5 tuny a v roce 2024 na rekordních 110 tun.
Rakousko drží zhruba 280 tun zlata. Německo má přibližně 3 350 tun, tedy druhou největší oficiální zlatou rezervu na světě po Spojených státech, které mají přes 8 133 tun. Podíly zlata na celkových rezervách se přitom mění spolu s cenou kovu i velikostí dalších rezervních aktiv.
Ještě před zahájením velkých nákupů patřila ČNB mezi instituce s velmi nízkým podílem zlata na devizových rezervách. Dnešní tempo nákupů její pozici rychle mění, ale návrat k někdejším československým rekordům z roku 1982 by ani cíl 100 tun neznamenal.
ČNB o své zlaté strategii navenek mluví poměrně střídmě a většinu údajů lze vyčíst z pravidelných statistik. Účetní hodnota zlata v portfoliu banky se už v prvním pololetí roku 2023 zvýšila z 15,8 miliardy na 26 miliard korun. Michl za svůj přístup sklidil i mezinárodní uznání: v roce 2025 ho magazín Central Banking vyhlásil guvernérem roku a britský The Banker evropským guvernérem roku.
Zdroje:
https://www.cnb.cz/cs/verejnost/servis-pro-media/autorske-clanky-rozhovory-s-predstaviteli-cnb/Menove-zlato-v-historicke-perspektive
https://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/prurezova_temata_menova_politika/2_ceskoslovenske_zlato.html
https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Jak-moc-se-zlatem-zkraslovala-nase-stoleta-republika
https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/zlato-cnb/
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-cnb-nepockala-s-prodejem-zlata-a-prisla-o-27-miliard-67540
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-cesko-skupuje-tuny-zlata-pocet-zlatych-cihel-chce-zpetinasobit-234859
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-byznys-komodity-dluhopisy-cnb-trefila-zlaty-jackpot-kov-ji-vydelava-pres-50-miliard-288503
https://www.cnb.cz/cs/cnb-news/tiskove-zpravy/Ales-Michl-ziskal-oceneni-pro-nejlepsiho-guvernera-sveta.-Je-prvnim-v-historii-CR/
