Článek
Německý šéf policie vydal prohlášení, v němž doporučuje ženám vyhnout se vztahům s muži, aby se nestaly oběťmi fyzického a psychického násilí. CNN odhalila celosvětovou komunitu zaměřující se na sdílení typů a triků na to, jak zdrogovat a znásilňovat ženy. Internet je prolezlý mysogynií a influencery z oblasti manosféry.
Za všechno může feminismus?
„Selský rozum“ nám napovídá, že z toho máme vinit ženy. Nakonec jsou to ony, kdo otěhotní, rodí děti, vstávají k nim v noci, kojí je, starají se o ně. Pokud ženy nechtějí otěhotnět a mít děti, porodnost bude dále klesat. A ačkoli to je do jisté míry pravda, příčinnou souvislost bychom měli hledat jinde.
Zatímco vy můžete říct, že za neochotou otěhotnět, rodit a starat se o děti stojí emancipace a feminismus, já budu tvrdit, že za ní stojí fenomén, který z emancipace a feminismu vyplývá, a to je možnost si vybrat.
Za posledních sto let se ženy staly ekonomicky nezávislými a díky tomu získaly i možnost si vybrat, s kým budou ve vztahu a jestli v tom vztahu zůstanou. (Zde se hodí říct, že žena má až dvakrát větší pravděpodobnost než muž, že zemře rukou člena rodiny nebo partnera, proto možnost rozhodnout se, zda zůstat, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.)
Když se žena rozhodne mít dítě, existuje pětkrát větší pravděpodobnost než u mužů, že s dítětem nakonec skončí sama. Je to fakt, s nímž musí počítat a být schopná v takovém případě vytvořit prostředí, v němž její dítě/děti budou fungovat a prospívat, aniž by vypustila duši.
Nakonec pravdou je, že ani vztah s mužem nezaručí, že žena neskončí jako „vdaná samoživitelka“ (volně přeloženo z anglického termínu married single mother) neboli matka, na níž leží veškeré břemeno starosti o děti a domácnost, zatímco chodí do práce stejně jako její partner. Můžete argumentovat tím, že si měla lépe vybrat, ale kdyby žena vašeho kamaráda zničehonic jednoho dne přestala pracovat a vydělávat, obvinili byste jeho, že si špatně vybral? Nebo byste o ní tvrdili, že má obě ruce levé a je zlatokopka?
Ne jako jediná logická odpověď
Faktem je, že jako ženy nemůžeme nic udělat dobře – ať zůstaneme samy, nebo máme vztah; ať máme děti, nebo se rozhodneme zůstat bezdětné vždy se najde skupina, která naše rozhodnutí odsoudí a zkritizuje. Naši zkušenost společnost neuznává jako validní, naše problémy jsou druhořadé a na našich volbách zdánlivě nezáleží.
Zatímco ženy se přizpůsobily, začaly pracovat a staly se ekonomicky i politicky aktivními členkami společnosti a fungují ve světě, který se jejich potřebám, fyziologii a problémům odmítá přizpůsobit, muži ještě po sto letech očekávají, že se vše vrátí do stejných kolejí, po nichž tento vlak jel za života jejich prapradědečků.
Odmítají přiznat vlastní nedostatečnost, odmítají naslouchat a neustále tvrdí, že takhle se nechovají všichni muži, jen někteří. V té samé promluvě ale neztrácí čas a všechny ženy bez váhání hodí do stejného pytle, v němž se sami odmítají byť jen rozhlédnout. Všechny ženy jsou emocionální, zlatokopky, manipulátorky, hysterky, lhářky, [dále si dosaďte cokoli, co najdete v internetových diskusích].
Proto si dnes ženy volí třetí možnost, kterou si generace našich matek jen těžko dokázala představit. Možnost vybrat si, jestli to riziko stojí za to. Riziko, že zůstanou na děti samy; že skončí s nekompetentním partnerem, o něhož se budou muset starat víc než o své děti; že budou ve vztahu fyzicky, sexuálně nebo psychicky týrané, nebo v nejhorším možném případě z něj nevyjdou živé. A ženy prostě začaly říkat ne.
Zodpovědnost musí změnit strany
Možná je tedy na čase nazvat věci pravými jmény a vysvětlit, proč opravdu ženy nechtějí mít děti. Proč jsou single, bezdětné, věnují se kariéře, svým zálibám a přátelům a svoje rodinné aspirace nechávají za sebou. Protože rodina/vztah znamená pro ženu automaticky riziko.
Je na čase debatu otočit a přehodit zodpovědnost za klesající porodnost na muže. Možná ne na všechny muže, ale určitě na ty, kteří se odmítli přizpůsobit nové realitě a stále čekají na to, až se přizpůsobí jim.
Na muže, kteří odmítli platit výživné na své děti. Kteří opustili svoje těhotné přítelkyně a odešli za mladšími, krásnějšími, méně těhotnými nebo bezdětnými verzemi.
Na ty, kteří bijí a zneužívají svoje partnerky, zatímco jejich děti to sledují přímo nebo si všímají dopadů na fyzické a psychické zdraví své matky.
Zodpovědnost padá i na muže, kteří přijdou z práce, sednou si na gauč a sledují svoji partnerku, jak uklízí, dělá s dětmi domácí úkoly, zařizuje jejich volný čas, pere, vaří, nakupuje, chodí se psem, a ještě na ni od televize hulákají, ať s tím nádobím tak netříská, protože přes to nejsou slyšet zprávy.
I na ty, kteří jdou s rukama v kapsách, zatímco jejich partnerka vede v jedné ruce dítě, v druhé táhne nákup a na zádech má batoh a vpředu další dítě v šátku. (A že jich vídám!)
Dopadá na muže, kteří dva týdny po porodu ženou svoji partnerku do fitka, protože by neměla kašlat na to, jak vypadá, aby si nemuseli hledat novou, hezčí.
Leží na bedrech mužů, kteří si na internetu navzájem sdílí tipy na to, jak omámit svoje ženy, a jejich znásilnění pak streamují pro platící přihlížející.
Na bedrech těch, kteří na ulicích pořvávají na ženy, jestli „by si náhodou nechtěly přivydělat“, zatímco na internetu hlasitě odsuzují každou ženu, která si vydělává vlastním tělem.
Leží na bedrech každého muže, který někdy ve svém životě nevzal „ne“ jako odpověď.
V konečném důsledku padá i na hlavu těch, kteří jen tiše přihlížejí a odmítají jakékoli špatné chování příslušníků svého pohlaví odsoudit, protože „nejde házet všechny do jednoho pytle“.
Tohle nevyřeší školky, flexibilní pracovní úvazky ani větší částka vyplacená v rámci rodičovského příspěvku. Ženy jsou statisticky spokojenější single a bezdětné a za to mohou jen a pouze muži.
Autorka je vdaná a má dítě, kočku a psa.
Zdroje:
