Článek
Mohly jsme přestat na matrice lhát, že se hodláme jednoho krásného dne odstěhovat do zahraničí. A stejně tak nemusíme podávat čestná prohlášení v případě, že chceme, aby naše dcery nesly nepřechýlená příjmení.
Šlo o krok správným směrem nejen pro ženy nosící cize znějící příjmení, která se krkolomně přechylovala a tím i prznila. Mnozí lingvisti se nad tímto krokem pohoršovali a provolávali konec českému jazyku, jak ho známe. Ale jak se zdá, společenská tradice a prevalence přechýlených příjmení nejen udržuje tuto praxi stále naživu, ale dokonce může být i dobrým ukazatelem toho, jak nenápadné tlaky okolí formují jedince.
Nikdo je to neučil, a stejně přechylují
V rozmezí dvou měsíců se ke mně dostaly dva na sobě nezávislé příběhy dívek školkového věku, které začaly spontánně přechylovat svá oficiálně nepřechýlená příjmení po nástupu do kolektivu. Podobnosti v případech jsou minimální – jedna nese německé příjmení, druhá veskrze české; jedna žije ve velkoměstě, druhá na vsi a do školky jezdí do malého města; věkově je od sebe dělí 12 měsíců a ony dvě ani jejich rodiče se nikdy nepotkaly.
A přesto obě po nástupu do mateřské školy začaly ke svým příjmením přidávat koncovku -ová, aniž by je to někdo učil. I jejich matky používají nepřechýlené verze stejných příjmení. Přechylovat začaly pouze na základě poslechu a odezírání toho, jak svá příjmení používá okolí – učitelky, vrstevnice, ženy, s nimiž se stýkají a jejichž jména začaly používat ke každodenní komunikaci.
Příjmení jako terciární pohlavní znak
Lingvistka Jana Valdrová tvrdí, že příjmení (nebo rodové jméno, za které se přechýlené příjmení dá považovat) je v podstatě terciárním pohlavním znakem, který má dopad na jeho uživatele (v tomto případě především uživatelky). Existují studie, které dokazují, že uchazeči s ženským (tedy přechýleným) jménem, byli méně častěji zvaní k pohovorům, což úměrně snížilo jejich šance na pracovním trhu. Tato studie zahrnula jak primárně „mužské“ profese, tak ty, které si častěji pojíme s ženami.
Děti v raném věku jsou velmi citlivé na to, co odpovídá jejich pohlaví a mají tendenci svoje vrstevníky usměrňovat, opravovat a odměňovat či trestat, pokud se vůči této normě odchylují. Je nutné nicméně dodat, že takové chování se dá vypozorovat především v kolektivech, kde jsou rozdíly mezi pohlavími děti viditelné.
Pokud je kolektiv neutrální a osoby v pozici autorit (v tomto případě učitelky či učitelé) rozdíly mezi dívkami a chlapci neumocňují, děti tradiční genderová pravidla neprosazují ani „netrestají“ jejich nedodržování. Prostě se chovají jako děti a na vzájemném pohlaví jim nezáleží.
Pod tlakem okolí a společnosti
Ačkoli jazyk je dynamický systém, který se mění a přizpůsobuje i navzdory přání akademiků a jazykovědců, a svoje cestičky kolem a skrz nezvyklé situace si najde, horší je to pak se společností. Ukázka tříleté dívenky, která začne své jméno přechylovat pod „tlakem“ okolí, je vcelku jednoduchou a dostupnou ukázkou toho, jak společenské tlaky formují osobnost.
Simone de Beauvior napsala slavnou větu „Ženou se člověk nerodí, nýbrž se jí stává.“ Nicméně společnost (a především ta na internetu) se s ženami už desetiletí pře, že tomu tak není, protože prvotní pohlavní znaky jasně naznačují, kdo je muž a kdo žena. Ale na těchto dvou na sobě zcela nezávislých případech je vidět, že i bez zjevných tělesných znaků velmi lehce a rychle přebíráme schémata chování, ačkoli „nás to doma učili jinak“, přizpůsobíme se většině a zvyklosti.
Pokud lze snadno změnit něco tak exaktního jako je jméno, jak těžké je vštípit malé dívce pomocí hraček nebo cílených poznámek, že její primární úkol v životě je rodina a starost o druhé? A jak rychle podlehne chlapec v mateřské školce přesvědčení, že je lepší a chytřejší než dívky ve stejné třídě, pokud bude vystavený tomu „správnému“ kontextu a jazyku?
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/prechylovani-ova-karel-oliva-cestina_1909050741_pj
