Článek
Někdy mám pocit, že kvůli tomu, že jsem na knihách pracovala, nemám právo o nich napsat, sdílet je, propagovat je, protože by to bylo neetické. Ale nedávno (po překvapivě dlouhé době, musím přiznat) mi došlo, že přece každý, kdo něco vytváří, kdo dělá umění, programuje software, peče housky propaguje výsledky svojí práce, aby ji podpořil a aby se jim dostalo pozornosti.
A tak jsem se rozhodla vybrat čtyři knihy, na kterých se mi v uplynulém roce nejlépe pracovalo a na které jsem nejhrdější.
Thriller o zoufalství rodičů nezvěstné dívky
Máte děti? A co byste dělali, kdyby se jedno z nich ztratilo, vy si mysleli, že víte, kdo je za to zodpovědný, ale neměli byste důkazy a policie by vám nevěřila? Kam ze tebou nemůžu je příběh dvou rodičů, kteří si prochází právě tím. Jejich dcera Sofie zmizela, policie ji nemůže najít – neexistují stopy, které by mohla sledovat. Její rodiče Zara a Harry se pokouší najít jakékoli informace, které by je mohly k Sofii dovést. Zvoní na domy v okolí, buší na dveře, mluví se sousedy. Zbývá jim jen jeden, který ale mluvit odmítá. Ani neotevře dveře.
Přiznám, že námět thrilleru Kam za tebou nemůžu není nutně ten nejoriginálnější. Téma toho, kam až je rodič ochoten zajít, aby našel svoje dítě, je tu s námi odnepaměti, to ale neznamená, že jsme ho prozkoumali ze všech stran a napsali mu všechny možné konce. Kam ze tebou nemůžu vypráví příběh rodičů z obou pohledů a zachycuje tak velmi rozdílné prožívání matky a otce. V druhé polovině se navíc děj začne odehrávat v soudní síni a snad ještě 20 stran před koncem knihy prostě nevíte, jak skončí.
Celá kniha je psaná velmi citlivě, což nemusí být u daného žánru samozřejmost. Navíc hlasy Zary a Harryho se od sebe hmatatelně liší a opravdu vás zatáhnout hluboko do jejich prožívání, myšlenkových pochodů, ale zároveň si s vámi dokážou i pohrát.
Kam za tebou nemůžu se redigovala sama hlavně díky tomu, že překlad od Lucie Simonidesové se četl tak lehce. Což se hned při prvním čtení ukázalo jako zásadní, protože příběh je strhující a já se zapomínala soustředit na to, že musím text opravovat a česat. Je proto dobře, že jsem do něj skoro nemusela zasahovat!
Zastavený vývoj vlivem traumatu
Šestnáct let beze stopy je příběh matky dvou dětí Shaw, jejíž sestra se před šestnácti lety beze stopy ztratila. Policie kritických prvních 48 hodin promarnila a Thea zmizela z povrchu zemského a nikdo neví jak a proč. A Shaw společně se svojí rodinou od té doby hledá, tápe a pokouší se žít svůj život.
Tahle kniha nebyla na redigování úplně nejjednodušší. Autorka Jennifer French má jedinečný styl, který nebylo lehké ani udržet, ani převést do českého jazyka tak, aby byl zachovaný význam a čtivost původního materiálu, ale dle mého zcela neskromného názoru se nám to s překladatelem Janem Balkem podařilo
Co je ale na knize výjimečné, je hluboká psychologie především hlavní hrdinky, která tematizuje známý psychologický fakt, že zásadní trauma ovlivní vývoj člověka. V něčem pozitivně, v něčem negativně. Shaw má velmi specifický způsob vyjadřování, který se hodí spíše na osmnáctiletou mladou ženu než na matku dvou dětí, který z ní dělá velmi jedinečnou hlavní hrdinku a nepřipomínala mi díky němu žádnou jinou filmovou nebo knižní postavu.
Třešničkou na dortu jsou pak pasáže z Shawina zmaěstnání. Není to každý den, kdy se člověk podívá do zákulisí forenzní práce z pohledu analytika otisků prstů. Pasáže jsou psané z odborné perspektivy, ale přístupně a srozumitelně i pro laiky, kteří se k místu činu přiblížili pouze prostřednictvím televizní obrazovky.
Cesta do hlubin života vynálezkyně geniálních her
Máte rádi díla jako Ready Player One nebo Enderova Hra? Nebo jste si užívali některé z méně temných dílů série Black Mirror? Pak tahle další srdcovka, která vyjde v až v polovině prosince 2025, je něco, co zhltnete na posezení.
Darkly je kniha o geniální vynálezkyni deskových her, které smazávají hranici mezi hrou a realitou, Luisianě Vedě. Je ovšem vyprávěná z pohledu sedmnáctileté dívky Arkadie „Dii“ Gannonové, která dostane exkluzivní vstupenku do Luisianina světa v podobě letní stáže. Ale jak to tak bývá, ne všechno je tak růžové a nablýskané, jak se ze začátku může zdát, že? Bez toho bychom neměli literaturu.
Darkly je autorčiným čtvrtým románem a stejně jako předchozí se žánrově kloní k young adult. Aktuálně se podle něj připravuje i seriál, jehož výkonnou producentkou má být Jamie Lee Curtis. Sice je kniha vedená jako temná a mysteriózní, ale z mého pohledu se v ní objevuje mnohem více symbolismu, hádanek a hlavolamů než vysloveně mysteriózních prvků. Pro mě to bylo při čtení rozhodně plus.
Co jsem si ale na redigování téhle knihy užívala (a pokud tohle čtete před koncem listopadu 2025, tak stále ještě užívám) úplně nejvíc, byla hra s jazykem. Vzhledem k tomu že geniální Luisiana Veda vydala dvacet osm kultovních her, musela překladatelka Veronika Nohavicová vymyslet jejich počeštělé názvy, názvy míst na ostrově, kde stojí továrna Darkly, jméno Vediných fanoušků… všechno tohle je něco, co jsem vždycky obdivovala na klasikách jako Pán prstenů a Harry Potter a ač rozsahem se dvěma zmíněným dílům Darkly rovnat nemůže, stačilo mi přičichnout si a byla jsem omámená!
Historická detektivka s příchutí feminismu
Na tuhle knihu jsem asi nejvíc hrdá. Když jsem přišla na redakční radu s tím, že bychom měli vydat historickou detektivku, nikdo moc nevěřil tomu, že se pro ni najde čtenářstvo. (Nakonec vyšla i jako audiokniha.) Ale protože sama čtu historické romány (19. a 20. století, přiznám se, že dál do historie jdu málokdy), věděla jsem, že publikum existuje a bude to závan čerstvého vzduchu mezi skandinávskými temnotami a sériovými vrahy, kterými se to v žánru krimi hemží.
Na smrt pomalu mě zaujala nejen svou premisou – vraždou mladé komorné, jejíž stopy vedou do sídla jedné z nejprominentnějších rodin Filadelfie roku 1875 –, ale především svou hlavní hrdinkou. Lydie Westonová je tvrdohlavá, cílevědomá a inteligentní, a přesto citlivá, lidská a důstojná. Jejím životním cílem je svobodně vykonávat lékařskou praxi a zbořit všechny bariéry, které byly postaveny tak, aby se do oboru ženy nedostaly i navzdory svým schopnostem. Dcera své doby, která se vrhá po hlavě do policejního vyšetřování, aby našla vraha své pacientky.
Překlad Veroniky Nohavicové dal knize podobu, která mě oslovila možná ještě víc než originální anglická verze. Jazyk velmi dobře balancuje mezi dobovým a moderním, takže si připadáte, že jste se ocitli v 19. století, ale všemu rozumíte. Ovšem ne vždy je to příjemné počtení – mými nejoblíbenějšími byly pasáže, kde jde autorka do hloubky svých medicínských znalostí a opravdu detailně popisuje proces pitvy nebo ohledání těla. Zde jsou zachované latinské výrazy s českými ekvivalenty a myslím si, že se nám povedlo zachovat vratkou harmonii mezi pocity fascinace a zemdlení.
Pokud si libujete v krimi žánru, rádi se vydáte na výlet do historie a nevadí vám dívat se, když vám odebírá sestřička krev, tohle je kniha pro vás!
