Článek
Fenomén Stranger Things, jeden z největších seriálů druhé poloviny 10. a první poloviny 20. let 21. století, míří do finále. Po skoro deseti letech se příběh prokletého amerického maloměsta Hawkins v Indianě chýlí ke konci a my se – snad, možná, doufejme – konečně dozvíme, co přesně se v Hawkinsu celou dobu dělo.
První část 5. řady, která vyšla 27. listopadu, rozbila internet. Nejen, že společnosti Netflix údajně spadly servery, takže asi milion uživatelů čekalo hodinu na přihlášení. Ale její finále, které obsahovalo nečekaný, ale velmi zasloužený a dramatický přerod jedné z hlavních postav, vyvolalo vlnu reakcí na sociálních sítích. Byla jich celá škála a já bych se ráda zastavila u dvou.
(Do této chvíle jsem se stále pokoušela vyhnout prozrazení finále 4. epizody 5. řady, ale teď už se tomu vyhnout nelze. Takže pokud jste 5. řadu ještě neviděli, tohle je vaše poslední šance vyhnout se spoileru.)
Nová verze zásadní postavy
Pro ty z vás, kdo 5. řadu už viděli, nebude překvapením závěr první části – nově objevenou schopnost Willa Byerse využívat telekinetické schopnosti hlavního antagonisty Vecny, s nímž je od první řady, po svém únosu, propojen.
Scéna, kdy Will zabije demogorgony útočící na jeho blízké, dramaticky padne na kolena a následně se smrtelně vážně zahledí do kamery, zatímco si hřbetem ruky setře krev tekoucí z nosu (gesto, které do té chvíle bylo charakteristické pro Eleven), obletěla internet a zaplavila sociální sítě.
U nadšených, uvzdychaných postů vyzdvihujících Willovu nově nabytou a dosud neviděnou atraktivitu, které pocházely většinou od ženských uživatelek, se ihned objevily komentáře upozorňující na to, že „tady je vidět, že ženám vždycky jde jen o vzhled“.
Ale jde nám jen o to, jak muž vypadá?
Herec Noah Schnapp rozhodně nepatří do kategorie neatraktivních lidí. Celých deset let natáčení byl dobře schovaný pod nelichotivým účesem a těmi nejhoršími módními hříchy 80. let, což z jeho postavy činilo ukázkového nerda. A ano, rozhodně kvůli tomu nepatřil mezi postavy, u kterých se fanynky rozplývaly. Ale zredukovat to na přesvědčení, že ženám jde jen o vzhled opomíjí zásadní kontext – přerod postavy.
Nezáleží totiž na tom, jestli jde o Willa Byerse nebo kohokoli dalšího ze Stranger Things. Celé čtyři předchozí série se mezi favority fanoušků Steve „Háro“ Harrington. Ačkoli se na Joea Keeryho velmi dobře dívá, troufám si říct, že Steve Harrington z první řady by si svou popularitu dlouho neudržel.
Jeho atraktivita vzešla z růstu, jakým postava prošla – od namyšleného lamače srdcí, který dosáhl vrcholu na střední škole, po celkem uvědomělou verzi člověka, který je ochotný za svoje přátele položit život. (Ke kontextu dodám, že Dustin Henderson je postava, kterou diváctvo ST miluje a o Gatenovi Matarazzovi se nedá říct, že by byl typickým krasavcem.)
To slovo, které hledáte, je charisma
Těsně předtím, než se z Willa Byerse stane nový favorit všech fanynek Stranger Things, projde zásadní vnitřní změnou, která se na postavě projeví fyzicky. V reálném životě by proměna (logicky) zabrala několik let, ale seriál na tohle nemá prostor, proto pracuje s postavou rychleji, překotněji a dramatičtěji. Komunikuje pomocí kostýmů a make-upu a vývoj je proto zřetelnější.
Reakce diváctva tudíž neznamená, že jde primárně o změnu vzhledu, ale o to, co změna vyjadřuje. Will Byers prošel během čtyř epizod radikálním vývojem osobnosti. Ta vyústila ve scénu, v níž se z šestnáctiletého klučiny, který bojuje s vnitřními démony, má strach a snaží se zpracovat silné trauma, stal dospělý, sebevědomý muž, z něhož (doslova) vyzařuje vnitřní síla a odhodlání. Nezměnil se pouze jeho vzhled, ale především jeho aura (nebo charisma, chcete-li). A jak to řekl jeden muž na instagramu – aura is attractive.
Dát najevo city je „gay“
Po premiéře první části se internetem jako lesní požár rozšířil ještě jeden trend – Byler. Jde o tzv. celebrity name složené z příjmení Willa Byerse a Mikea Wheelera, které vzniklo jako reakce na Willovy očividné city k jeho nejlepšímu příteli a touhu jedné části fanouškovské základny vidět jejich vztah se uskutečnit. (Na internetu dokonce koluje údajná fotografie z natáčení, kde herci sdílí polibek, ale kontext nikdo nezná.)
V oné převratné scéně, kdy Will využije Vecnových schopností, je záběr, v němž se na něj Mike dívá s něhou, překvapením a hlubokým obdivem, a na rtech má spokojený úsměv. Část fanoušků si to vykládá jako chvíli, kdy si Mike konečně uvědomí svoje city a do Willa se zamiluje.
Předchozí čtyři série nám ale naznačují opak. Tvůrci strávili deset let budováním vztahu mezi Mikem a El a dvě poslední série jsme napjatě pozorovali Mikeovo odhodlávání se říct El, že ji miluje. Proč by tuhle práci tvůrci zahazovali? A ačkoli chápu důvody, proč by někteří fanoušci rádi viděli Mikea a Willa jako pár, bohužel tím podporují nebezpečný stereotyp, že mužská přátelství v sobě nemohou mít intimní hloubku a něhu, aniž by v nich byl sexuální podtext.
Je to přesně ten stereotyp, kvůli kterému se v americko-evropském prostoru řeší epidemie mužské osamělosti a rostoucí vliv manosféry – protože se muži neustále setkávají s tvrzením, že pokud dají najevo jakoukoli náklonnost vůči dalšímu muži, projevují tak slabost a skrytou homosexualitu. A zatímco ženská přátelství jsou pověstná tím, že mezi sebou ženy sdílí skutečně všechno a nevyhýbají se jakýmkoli tématům (výjimky samozřejmě existují), muži se bojí si navzájem říct, že se mají rádi, že si jeden druhého váží, protože by si to někdo mohl špatně vyložit a označit je za gaye. Ale jak si chcete vytvořit smysluplné a dlouhotrvající vztahy, když nedáte najevo ani náznak zranitelnosti?
Jak má vypadat mužské přátelství?
Na jednu stranu se snažíme mužům předkládat příklady pozitivně maskulinních postav z fiktivních světů – například Aragorna z Pána prstenů – a na druhou stranu tvrdíme, že neskrývaný obdiv vůči ostatním mužům z nich dělá gaye. (Paradoxem pak především je, že v trilogii Pána prstenů si mužští hrdinové neustále vyznávají city a ujišťují se o tom, jak se milují, aniž by to znamenalo, že spolu chtějí navázat milenecký vztah.)
Neříkám, že by mezi dvěma postavami Stranger Things nemohl vzniknout romantický vztah. Pro mě za mě ať se chytnou za ruce a odcválají na demogorgonovi do slunce západu. Proč ale automaticky předpokládat, že jakákoli intimní, důvěrná chvíle mezi dvěma dospívajícími (nebo dospělými) muži má sexuální podtext? Proč si prostě muži nemůžou vyjádřit obdiv, usmát se na sebe a obejmout se, aniž by hned v myslích okolí vyvstaly obrazy ze Zkrocené hory?
Možná si řeknete, že řeším hlouposti a na světě je spousta důležitějších a palčivějších problémů. Souhlasím. Ale popkultura vždy ovlivňovala a reflektovala svět, v kterém žijeme. Funguje jako neustálý dialog mezi tím, kde se nacházíme, kam se posouváme a kolik cesty máme ještě před sebou.
První část 5. řady nám díky internetu zase poodhalila něco o naší společnosti – naše skryté předsudky, kterými dláždíme velký kus cesty, který nám ještě zbývá dojít.
