Článek
Dříve trenéři nevěnovali psím emocím příliš pozornosti. Místo toho se snažili výhradně o změnu chování psa prostřednictvím principů tzv. operantního podmiňování. Trénink byl tedy založen na předpokladu, že pes dělá věci, které mu přináší nějaký užitek, a naopak se snaží vyhýbat nepříjemným podnětům. Pokud svým chováním dosáhne příjemných výsledků, bude toto chování v budoucnu více opakovat. A jestliže určitým chováním spustí nepříjemné zážitky, bude se tak chovat stále méně. Takový přístup zní jednoduše a logicky. Dáme-li psovi pamlsky za to, že hezky sedí, a naopak ho odstrčíme, když na nás skáče, zanedlouho bychom měli zpozorovat častější sezení. Na základě tohoto stylu by bylo velmi jednoduché vzít veškerá problémová chování a vymyslet k nim vhodné odměny a tresty. Metoda cukru a biče a všechny problémy zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Není to tak?
No, není. Za prvé, operantní podmiňování počítá s racionálním účastníkem, a když se do tréninku zamotají emoce, rozum jde většinou stranou. A za druhé, silné emoce často samy způsobí výskyt specifického chování, které není konáno záměrně - jedná se o vedlejší efekt dané emoce. Pes se jednoduše neovládá. Například strach způsobí, že popochází tam a zpět, štěká, kňučí nebo skáče po svých majitelích. Pokud ho v tu chvíli odstrčí, pejskovy pocity tím ještě zintenzivní, a tak takové „řešení“ problému ještě přilévá olej do ohně. V horším případě sice zarazí skákání, ale pes začne emoci ventilovat klidně i horším způsobem, například se strachy pomočí. Vezmeme-li tedy v úvahu to, jaká emoce spouští nežádoucí chování, jsme na nejlepší cestě zvolit skutečně efektivní metodu řešení. Často není zapotřebí ani žádný velký výcvik. Zbavíme psa nevhodné emoce a zbavíme se tak i problémového chování.
Emoce musíme brát v potaz i tehdy, chceme-li pejska něco nového naučit. Racionalita potřebná pro učení je ovlivněna působením negativních i pozitivních emocí. Když přijdete na to, že vás partner či partnerka podvádí, nebudete zrovna ve stavu o něčem rozhodovat, něco se naučit nebo vůbec rozumně přemýšlet. Zrovna tak pokud vyhrajete v loterii 10 milionů, vyřídit v tom vzrušujícím okamžiku papírování spojené s výhrou bude hodně těžký oříšek. A to mluvíme o dospělých, kteří se dokážou kontrolovat. A co pes? Ten je na tom se sebekontrolou podobně jako dvouleté dítě…
Stejně jako my, i pejskové podléhají emočním únosům. V tu chvíli nejsou schopni se něco učit nebo jen velmi omezeně. Operantní podmiňování funguje pouze slabě, pokud vůbec. Snažíme se tedy o to, aby pes zůstal před prahem emočního únosu. Jedině tehdy bude učení efektivní.
Cesta k úspěchu: Správné načasování a postupné zvyšování kritérií.
Příklad: Náš pes se projevuje nevhodně vůči psům, které potkáváme na procházce. Chceme psa naučit, aby v klidu seděl a udržoval s námi oční kontakt, když okolo jdou jiní psi. Psa tedy musíme zaujmout nějakým způsobem dříve, než se nechá unést anebo začínat s tréninkem na delší vzdálenost, ve které ještě zvládá být klidný.
Emoce vhodné pro učení
Jako nejvhodnější emoce pro učení se opět zdají být ty pozitivní. Trénovaný pes má být šťastný, v pohodě, těšit se ze spolupráce, být motivovaný, bdělý a zvídavý. Musí se cítit v bezpečí. Toho cíleně dosáhneme použitím vhodných odměn a metod, výcvikem v optimálně náročném prostředí a vlastním dobrým naladěním. Pokud budeme cvičit se psem v nevhodném emočním rozpoložení a jeho pocity budou navíc ignorovány, nikdy nedosáhneme tak dobrých výsledků. I když pes povel splní, provedení může být nepřesné, pomalé a nespolehlivé. Nezapomínejte také na to, že pejsek vždycky nemusí mít svůj den. I na to, že vy sami občas máte den blbec. Necvičte za každou cenu a radši v tu chvíli zvolte aktivity, které oběma dobíjí baterky.
Někdy zdánlivě nevhodné rozpoložení učení nijak nepřekáží, naopak ho může i podpořit. Pokud se třeba pes sám doma nudí, začne být velice vynalézavý. Dokáže se naučit vyšplhat po policích k psím sušenkám nebo si osvojí skvělou hru ve formě hrabání hlíny z květináčů. Touha po eliminaci pocitu nudy tak zafunguje jako ideální výchozí bod pro učení, i když nežádoucí. Nedávejte psovi takové příležitosti k vytváření zlozvyků a zaměřte se na prevenci.
Celkově pro učení nejsou vhodné až příliš intenzivní emoce, ať už se jedná o ty negativní nebo ty pozitivní. Stejně jako se nic nenaučí pes paralyzovaný strachem, tak ani pes, co nadšením skáče dva metry vysoko a nemůže přestat. Pro efektivní trénink zkrátka musíme najít zlatou střední cestu.
