Jak jsem omylem napsala pohádku pro dospělé

Finálně mě k tomu popostrčilo studium vysoké školy. Obor to byl sice velice zajímavý, to ano, ale psaní různých seminárních prací a vůbec plnění úkonů pro získání zápočtů tolik vysálo moji kreativitu, až jsem po státnicích vysloveně potřebovala vytvořit nějaké rozverné dílo.

Inspirací mi vždy byla domácí zvířata, navíc jsem vystudovala zvířecí management v tropických oblastech. Teoreticky vím například to, jak krok za krokem správně přesunout malé stádo slonů z jednoho národního parku do druhého. Inu, uznejte, to se vždycky hodí vědět. Minimálně na cestu někam do Afriky. Já jsem však pecka domácí, tělem třicítka a duší důchodkyně, divoká dobrodružství mám raději na papíře, největší úlovek jsou pro mě kafíčka a dortíčky, takže prakticky mi znalost zvířecího světa přináší spíš jen nápady na psaní. A jelikož zvířátka se báječně hodí do pohádek, napadlo mě tedy napsat příběh pro děti. Vařila jsem to jako pejsek s kočičkou a naházela tam všechno, co mám ráda, co mě těší a uklidňuje, co se mi kdy přihodilo, a dokonce i to, co mi chutná. Dětského čtenáře jsem nijak nepodceňovala, zvolila vytříbený jazyk, švihla tam moudra i dvojsmysly, také paralely s moderní dobou. Na druhý pokus našla úžasného ilustrátora i vhodného vydavatele a sladká kniha s názvem Z Čokolády do Štrúdlu byla na světě.

K mému údivu se nejvíce zalíbila dospělým ženám v kategorii 25+. Zejména těm, které si prošly nějakým smutkem a potřebovaly uniknout do světa, kde je všechno v pořádku. Zpětná vazba od dětí zdaleka nebyla taková. Nebudu vám lhát, celkem mě to zklamalo. Alespoň do doby, než jsem se sama také ocitla v kategorii období smutku. A že to byl sakra smutek. Neměla jsem náladu absolutně na nic, v hlavě mi pořád znělo a sem tam stále zazní, že nic vlastně nemá smysl. I ta pitomá kniha… Přesto jsem ji náhodou po čase otevřela, začetla se a příběh mě na okamžik úplně pohladil po duši. Říkám si: „Ježišmarja, vždyť to je tak hezký!“ A bylo mi jasné, v čem tkví největší síla mého díla. Posléze jsem zjistila, že by se hodilo do tzv. „feel-good“ žánru, prostě četby, po které se cítíte příjemně. Má kniha totiž disponuje laskavým humorem a pozitivní energií na každé stránce. Jsou tam postavy, které si zamilujete - zvířátka s lidskými emocemi, silnými názory a velkým srdcem. Odpočinete si u ní od reality, bez stresu, bez násilí a bez temnoty. Podporuje radost, empatii a pohodu, a v neposlední řadě připomíná, že svět může být krásně bláznivý. Z Čokolády do Štrúdlu je zkrátka ideální pro všechny, kdo věří, že dobrý příběh nemusí být dramatický – ale rozhodně by měl být milý, hřejivý a zábavný. Je to kniha, která vás obejme jako hrnek horkého kakaa. A tak věřím, že moje knížka zaujme – možná ne všechny, ale přesně ty správné čtenáře. A právě těm může doslova udělat den hezčí.