Článek
Předpoklady pro volný pohyb
Pokud chceme, aby náš pejsek chodil venku na volno, nesmí být nebezpečný sobě ani okolí. Nesmí se stát, že by vběhnul třeba pod auto či vlak, nechceme, aby ohrožoval nebo obtěžoval lidi a další psy, případně jiná zvířata. To všechno eliminujeme výchovou a výcvikem.
- Výchova
Pokud je pes vychovaný, ví jak se venku chovat, není potřeba ho zase tolik korigovat nějakými povely. Jak takový pes vypadá v praxi? Vlastně ignoruje cizí lidi a cizí psy (neskáče, neprojevuje se vůči nim agresivně, nereaguje na případné vyvolávání konfliktu od psů co jsou na vodítku), chodí po chodníku, nevstupuje sám do silnice, neloví auta, zvěř, cyklisty ani běžce či koně na vyjížďce, neleká se a nepanikaří při nějakých náhlých a hlasitých zvucích.
Jak to psa naučit? Vše spočívá víceméně ve správné socializaci (nejen u štěňat - i když čím dříve začneme, tím lépe), ve správném navykání na vše takové, s čím se pes venku může setkat. A je třeba myslet na to, že nestačí psa s objektem/situací pouze seznámit, ale hlavně dát mu srozumitelně najevo, jak je žádoucí se chovat (to znamená: pokud se chová správně, nezapomeneme podpořit chování pochvalou, pokud se chová nevhodně, učiníme tomu přítrž a okamžitě vysvětlíme, jak se tedy chovat má). Čím častější bude takový správný=řízený kontakt s daným objektem/situací, tím všednější pro psa záležitost bude a tím spolehlivěji bude vhodně reagovat (většinou ignorovat).
Lépe se to daří lidem, co pejsky všude berou s sebou. Dobře to můžeme vidět například u některých psů bezdomovců, jimž okolní svět rychle zevšední, protože jsou neustále venku ve společnosti.
Taková důkladná socializace vyžaduje (zvlášť u některých psů - například extrémně přátelských vůči ostatním) hodně času a úsilí ze strany majitele.
Pokud se ale podaří takto psa vychovat, čekají nás bezstarostné procházky, kde si můžeme dovolit i malinko vypnout a nekorigovat každý pejskův krok.
- Výcvik
No ale buďme upřímní, ne všem se to úplně podaří. Ať už je to tím, že jsme tomu moc nedali, že si pejsek něco prožil, že je to zrovna s tím naším hafanem trochu složitější než s jinými a tak dále…
Pokud patříte do této kategorie, nezoufejte. Ani pejsci, co se venku vždy za všech okolností nezachovají perfektně, nemusí být odsouzeni k procházkám na vodítku.
Jen vy si nemůžete dovolit tak úplně vypnout. Míra pozornosti, kterou psovi musíte věnovat je přímo úměrná tomu, jak moc velké má mezery ve zvládání venkovních objektů/situací. Pokud to jde, lze se takovým samozřejmě vyhnout, ale taky to nemusí být potřeba.
Stačí mít oči na stopkách a naučit psa spolehlivé přivolání za všech okolností na první povel. To je opravdu základní předpoklad pro to, aby pejsek mohl chodit na volno bez vodítka.
Přivolání nám poslouží jako bezpečnostní pojistka jak v případě perfektně vychovaných pejsků, tak v případě nedokonale vychovaných chlupáčů. Je venku váš pes hodný, ale stále nezvládá například klidné míjení ostatních pejskařů? Nevadí, i tak si může užívat procházky na volno. Když zahlédnete někoho se psem, svého pejska včas zavoláte, projdete kolem na vodítku a pak zase můžete vodítko v klidu odepnout. Problém vyřešen!
A jak tedy spolehlivé přivolání naučit? To si hned povíme.
Učíme přivolání
Přichystáme si dostatek odměn, které má náš pejsek nejraději. Zavoláme ho radostně jménem či jinak upoutáme jeho pozornost a rozejdeme se nebo rozeběhneme směrem od něj. Pokud pejsek dobře reaguje a následuje nás, přidáme povel pro přivolání. Je jedno jaký si zvolíme, hlavně musíme používat stále stejný. Nejlépe nám to samozřejmě půjde u štěňátek, která nás přirozeně sama následují. Není ale problém přivolání naučit i dospělého pejska. Po příchodu psa řádně odměníme. Na začátku učení voláme pejska, který je jen kousek od nás a vzdálenost postupně prodlužujeme, podle toho, jak nám to jde. Podobně zvyšujeme náročnost vzhledem k okolnímu rozptýlení. Začínáme doma nebo na jiném klidném místě a následně venku, kde časem trénujeme za přítomnosti větších lákadel jako jsou jiná zvířata či lidé.
Pokud pejsek příliš nespolupracuje a také jestliže jsme klidnější s pojistkou, používáme při tréninku dlouhé stopovací vodítko (10-20m). Výhodou je, že si vždy můžeme pomoci ke splnění povelu, a tak si ho nekazíme. Rovněž nemusíme pejska nikde nahánět a v jeho očích se tudíž nesnižujeme.
Se stopovačkou pracujeme následovně:
- vydáme povel pro přivolání
- vyčkáme na to, než psovi dojde povel z uší do hlavy (1-3 vteřiny dle daného psa, pro více informací klikněte sem)
- pokud pejsek nevnímá nebo málo spolupracuje, přitahujeme si ho plynule až k sobě, pokud začne spolupracovat, tah povolíme, pomáháme si i intonační navigací
- důkladně pochválíme, i když pejsek při přitahování nespolupracoval
- chvilku u sebe psa necháme, následně vyčkáme na oční kontakt a poté dáme povel volno
Ze začátku stopovačku držíme v ruce, se zlepšením přivolání jí můžeme nechat volně na zemi a v případě potřeby ji zašlápneme (hlídáme si posledních pár metrů a raději na vodítku uděláme uzly, aby nám neprojelo pod botou).
Pokud pejsek na přivolání již spolehlivě přibíhá bez přitahování, máme 2 možnosti:
a) Stopovačku jednoho dne odepneme úplně. Spoustu psů ale vycítí, že teď si mohou dělat co chtějí a na přivolání již spolehlivě nepřibíhají. Zvlášť pokud jsme pejska zkoušeli pouštět na volno i když přivolání na vodítku nebylo skvělé. Pokud ale nakombinujeme s dalšími vychytávkami, může být výsledek uspokojivý.
b) Stopovačku postupně zkracujeme. Pejsek za sebou tahá 5 m, pak už jen 2 m, nakonec jen kousek vodítka s karabinou. Stopovačku se tak naučí nevnímat a při odepnutí posledního kousku si najednou neřekne: Aha, teď jsem bez jištění!
Důslednost je tady extrémně důležitá - neodepínáme stopovačku, dokud není přivolání super za všech možných okolností, se kterými se můžeme na procházce setkat.
Nespoléháme také jen na stopovačku a během procházky s ní se pejskovi věnujeme a snažíme se přivolání zlepšovat i jinak.
Jak zlepšit přivolání?
Pravidelné automatické kontroly
Je užitečné, pokud se pejsek, který běhá na volno, drží blízko vás a chodí si svou paničku zkontrolovat. Někteří psi to dělají sami od sebe (hlavně ovčácká plemena), jiné to lze naučit.
Sledujte svého pejska a odměňujte ze začátku momenty, kdy se na vás třeba jen podívá. Pak se dopracujete skrze odměňování otočení, pohybu k vám a nakonec pobytu u vás, k žádoucímu chování. Čím častěji budete pozornost pejska takto odměňovat, tím rychleji to pochopí a brzo si vás sám od sebe bude chodit kontrolovat.
Další možností, jak v psovi vzbudit touhu si vás hlídat je hra na schovávanou. Schovejte se venku třeba za strom a vyčkejte až si pejsek všimne, že vás ztratil z dohledu. Nedělejte tuto hru ze začátku zbytečně těžkou, aby se nevytratilo nadšení a hra zůstala hrou. Cílem není v psovi vyvolat přílišný strach nebo paniku.
Hrajte na schovku i doma. Schovávejte se tajně beze slova nebo psovi řekněte ať čeká na místě (pokud to ještě neumí, někdo ho může držet na vodítku) a pak ho zavolejte jménem. Po nalezení je samozřejmě zapotřebí velká odměna. Hru ukončete v nejlepším, ať pes neztratí zájem.
Víte, jakého páníčka se psovi také vyplatí sledovat a kontrolovat? Takového, který venku mění tempo (třeba se z čista jasna rychle rozeběhne), nečekaně mění směr, někdy mu z kapsy „omylem“ vypadnou dobroty, jindy zavolá pejskovo jméno, aby k němu hodil pamlsek a občas předstírá, že našlel něco strašně zajímavého na cestě (nechceme však psa napálit, můžeme předstírat, že jsme našli hračku, kterou jsme ve skutečnosti měli celou dobu tajně v kapse).
Zapojte další osoby
Buď si psa na střídačku každý voláte k sobě a odměňujete. Lepší je, když jste aktivní a jen nestojíte na svých místech. Jeden také může psa držet a druhý utíkat pryč. Pes je pak vypuštěn, aby páníčka chytil.
Nebo voláte jen vy a ostatní osoby se snaží psa rozptýlit. Nesmí však použít jméno ani povel pro přivolání. Pamatujte, že rozptýlení musí být úměrné úrovni přivolání, které jste zatím se psem dosáhli a obtížnost se pak postupně zvyšuje.
Přivolávejte na super zážitky
Použijte povel pro přivolání vždy, když následuje něco skvělého - třeba krmení nebo delší hra. Přivolání se tak výborně upevní skrze příjemné zážitky.
Ujistěte se, že správně a dostatečně odměňujete
Ten, kdo určuje, co je ta nejlepší odměna, je váš pes. Necpěte mu k čumáku pamlsky, když o ně nejeví přílišný zájem. Nehlaďte ho po hlavě, když to má radši na zádech…
Máte pejska, kterého venku nezajímá mazlení ani pamlsky? Zkoušeli jste už nejrůznější voňavé dobroty a stále nic? Nevadí, existuje spoustu dalších druhů odměn:
- Oblíbená hračka - přetahujte se s oblíbeným provazem, hoďte milovaný balónek, nechte psa zakousnout se do pískacího plyšáka,...
- Po přivolání dejte povel, který pejskovi velmi dobře jde a rád ho plní
- Lovící hry - začněte před pejskem utíkat nebo vytáhněte kousek králičí kůže na provázku a simulujte hopsajícího zajíce
- A mnoho dalších podle gusta vašeho pejska - pustíte ho hrabat na chvilku myší díru, necháte ho válet se v trávě, hrajete si se sněhem... Musíte zkrátka vypozorovat, co vašeho psa nejvíce těší.
Odstupňujte odměny podle toho, jak se přivolání pejskovi povede. Oceňte zvlášť situace, kdy vám dá přednost před určitým větším lákadlem. Za běžný cvičný příchod dostane psí sušenku, pokud přijde po tom, co zahlédne jiného psa, čeká ho kousek šunky a když si zvolí vás místo srnky, zasypete ho jackpotem různých odměn.
Přizpůsobte také projevy své spokojenosti se psím výkonem. Někteří psi milují, když ze sebe děláme šašky a radostně jucháme, jiní si pomyslí, že jsme padlé na hlavu a lépe ocení upřímný úsměv. Měňte intonaci a střídejte emoce v závislosti na provedení povelu, ať pejsek dobře pozná, kdy se mu něco opravdu povedlo. Ale nikdy nepřehrávejte. I když jsou někteří z nás dobří herci, pejsci nás vždy prokouknou…
Zlepšete vztah a pouto
V přivolání se odráží náš celkový vztah se psem. Jak moc rád s námi spolupracuje, vnímá nás a respektuje. Pokud tedy zlepšíme vzájemné pouto, zlepší se i přivolání. Recept na takové zlepšení může být podnikání více společných aktivit - cvičení, výletů, překonávání překážek apod. Dále doporučuji 8 tipů pro zlepšení vztahu se psem - najdete je kliknutím sem.
Na procházce se svému pejskovi věnujte a komunikujte s ním. Žádné koukání do mobilu či poslouchání hudby. I když jdete s jinou osobou a povídáte si spolu, nezapomeňte na kontakt se psem. Sledujte ho, mluvte na něj a kdykoliv se na vás podívá nebo si není něčím jistý, řekněte mu/naznačte co má dělat. Snažte se být se psem ve spojení během celé procházky. Přivolání je pak mnohem jednodušší, než když se o jeho zvládnutí snaží dvě samostatné jednotky…
Než odepnete vodítko…
Před tím, než psovi na procházce dáme první volno, je dobré dbát na to, aby šel na vodítku slušně a netahal. Ujistíme se zadáním několika povelů, že nás pejsek dostatečně vnímá a odměníme jeho pozornost. Poodhalíme tak i odměny, které sebou máme a proč se s námi na této procházce vyplatí spolupracovat. Před povelem volno vyžadujeme oční kontakt.
Píšťalka
Píšťalka sice není zázračné psí přivolávadlo, ale přináší určité výhody. Pokud na ni přivolání naučíme, povel bude psovi znít vždy stejně a nebudou v něm slyšet případné obavy či další emoce.
Předvídejte a buďte ostražití
Pokud uvidíte případná rozptýlení dříve nežli pes, máte velkou výhodu a mnohem větší šanci, že se přivolání povede.
Používejte vhodnější povely
- Sednutí nebo lehnutí pro krizové situace
Někdy je pro psa příliš těžké se otočit od objektu zájmu a běžet k paničce. Na tu srnku je přeci tak pěkný pohled (musí se sledovat, kdyby vyběhla) a k tomu cizímu psovi, který se vašemu moc nelíbí, prostě není dobrý nápad otáčet se zády… V takových situacích je vhodnější použít jiné povely. Nekazíte si tak zbytečně povel pro přivolání, protože je velká šance, že pes neposlechne. V praxi se dobře osvědčují povely sedni nebo lehni (u lovecký psů se používá povel down - proto se takovému rychlému zalehnutí říká také "daunování").
Sedni/lehni učíme nejdřív na krátkou vzdálenost a pak postupně na delší. Po splnění povelu k psovi můžeme dojít nebo si ho zavolat povelem pro přivolání. Pokud pes v krizové situaci totiž poslechne a sedne si nebo lehne, již lépe vnímá hlas paničky a je větší pravděpodobnost, že teď na přivolání přijde.
- Odchod z krizové situace
Podobně jako sednutí či lehnutí, rovněž naučený odchod kamkoliv pryč od objektů a z různých situací může být v daném momentu lepší volbou nežli přivolání, případně zabrání jeho kažení. 2 příklady z praxe:
- Mezi mým psem a cizím psem se schyluje ke konfliktu, páníček cizího psa je příliš daleko. Cizího psa podržím za obojek a svému řeknu ať odejde.
- Přiběhne k nám nečekaně malé dítě a chce si pohladit psa, ten se na to ale moc netváří. Zadržím dítě než ho převezme jeho matka a pejskovi nařídím odchod.
Jak naučit takové odchody? Začínáme samozřejmě tréninkem v klidových situacích. Nejjednodušší je odhazovat požadovaným směrem pamlsky nebo hračky. V náročnějších situacích psa pak bereme pryč nejprve sebou, tím že odcházíme z místa společně. Až si povel více osvojí, posíláme ho pryč samotného. Pomoci může také trénink s další osobou, která pejska odvádí.
Trénujte, trénujte, trénujte
Cvičte přivolání během celého dne, doma i venku, za přítomnosti nejrůznějších rušivých vlivů, na různých místech. Čím více času a úsilí tréninku věnujete, tím lepší přivolání získáte.
Pokud se stále nedaří, možná děláte něco špatně…
Nekažte si to!
Nikdy nedělejte následující:
- Nepoužívejte tresty. Zvlášť v nácviku přivolání pro ně není místo, nepotřebujeme je a ani je zde většinou nelze používat efektivně (například po příchodu trestat nemůžeme, i kdyby byl pes před tím 3 hodiny na útěku - trest si spojí pouze s příchodem k paničce!). Navíc nám jde o to, aby pes přibíhal ochotně a rád, toho používáním trestů nedocílíme.
- Neopakujte povel a buďte důslední. Můžete si pomoci jinými slovy a intonací, ale povel říkáme jen jednou.
- Psa nenahánějte, nelovte, vždy se vydávejte směrem od něj.
- Nedávejte povel, pokud jste na pochybách, jestli ho pes v daný moment splní a vy ani nemůžete zajistit, aby ho splnil.
- Nepřivolávejte psa, pokud následuje něco nepříjemného (dávejte si například pozor, aby jste nepřivolávaly jen když chcete psa připnout na vodítko).
- Nenamlouvejte si, že pes ví moc dobře, co se po něm chce, jen naschvál nepřichází. Důvod jeho neposlušnosti je jednoduše ten, že povel nemá dobře osvojený za různých situací. Ujistěte se, že dobře chápe, co přivolání znamená, má dobrou motivaci a pak už jen pořádně trénujte.
Kdy je lepší nechat psa na vodítku
Jste ve fázi, kdy se přes veškerou snahu přivolání stále nedaří? Nechali jste si poradit od odborníků, zkusili různé metody nebo na ten celý proces učení a tréninku nemáte zkrátka tolik času nebo dostatečně pevné nervy? Máte pejska, který je nenapravitelný lovec či útěkář nebo opravdu tvrdohlavé plemeno? Nemáte zrovna náladu, necítíte se dobře a potřebujete vypnout? Nelámejte to přes koleno. Někdy je prostě snaha neúměrná výsledku, někdy je potřeba, aby pejsek ještě trochu dospěl, někdy je lepší nechat to prostě na jindy… Mít psa na vodítku není týrání, zvlášť pokud má i na něm dostatek zábavy či se mu jinde na bezpečném místě dostane volného pohybu. Lovci se vyžijí třeba na coursingu, chrti na dostizích, husky a spoustu dalších plemen psů v zápřahu (při treku, běhu, jízdě na kole/koloběžce/lyžích,…).
Na závěr si připomeňme, že i vychovaného a vycvičeného pejska je lepší někdy nechat na vodítku. A to zejména v období kolem Silvestrovských oslav, v čase hárání naší fenky a samozřejmě na místech, kde je volné pobíhání psů zakázáno (hlavně národní parky apod.).
