Podzemní voda zdraží přílepkem. Vodovody v obcích ale přijdou zkrátka

V Přestavlkách u Čerčan opravili vodovod a teď staví kanalizaci. Protože na to dostali dotace, nesmějí lidem účtovat vodu nad sociálně únosnou cenu. Provozovatel ročně vyčerpá z obecních vrtů kolem třiceti tisíc kubíků. Po plném náběhu zvýšení poplatku by ho to stálo zhruba o 150 tisíc korun víc, spočítala ČT24. Na lidi to přenést nejde, takže rozdíl zaplatí obec, buď z rozpočtu, nebo nižším nájmem od provozovatele. Rozpočet má kolem deseti milionů a polovina z něj jde na splátky úvěru za vodovod a kanalizaci. Ministr zemědělství ujišťuje, že se změna nebude týkat drobných odběrů do šesti tisíc kubíků ročně. Místní odběr je tedy zhruba pětkrát vyšší než osvobozené množství.

S tím, že podzemní voda je příliš levná, přitom souhlasím. Za kubík podzemní vody určené k výrobě pitné vody se podle sazeb vodního zákona účinného od roku 2002 platí dvě koruny; za ostatní využití tři. Voda z řek a přehrad stojí podle povodí 5,20 až 9 korun. Nízký poplatek tak cenově zvýhodňuje podzemní vodu, jejíž zásoby se obnovují pomaleji než povrchové vody; z podzemí dnes pochází polovina pitné vody v Česku. Běžných domácností s vlastní studnou ani malých odběrů do šesti tisíc kubíků ročně se poplatek netýká a nebude týkat ani po změně. SOVAK a další vodohospodářské organizace zvýšení podpořily, zároveň však požaduje, aby se peníze využily na ochranu vod a rozvoj vodního hospodářství. Problém je v tom, jak to koalice dělá a kam ty peníze potečou.

Poslanec ANO Karel Tureček 20. října ve druhém čtení připojil zvýšení poplatku k vládní novele zákona o rostlinolékařské péči. Ta má hlavně zavést elektronickou evidenci postřiků na polích. Do téže novely se mimochodem vešla i pravidla pro pacht zemědělské půdy a regulace jelena siky. Poslanecký přílepek obešel meziresortní připomínkové řízení a řádné posouzení dopadů na obce, kraje i vodárny. Ústavní soud přitom přílepky, které s hlavním zákonem nesouvisely, už rušil.

Tureček rychlost nárůstu vysvětluje pětadvacetiletou nečinností. Když se ale čtvrt století nic nedělo, dva měsíce řádné debaty navíc už nic nezkazí. Poplatek se už jednou zvednout nepodařilo. Zhruba před deseti lety ho chtěl postupně zvyšovat tehdejší ministr Richard Brabec a po protestech obcí, odborů i koaliční ČSSD návrh stáhl. Tentokrát se koalice protestům vyhnula tím, že debatu prostě přeskočila.

Návrh přitom mění víc než jeden poplatek. Od 1. dubna 2027 by platila jednotná sazba sedm korun pro vodárny i firmy. Návrh by změnil také pravidla placení záloh. Za rok 2027 by se na čtvrtinu ročního objemu odebrané vody uplatnila stará sazba a na zbývající tři čtvrtiny sazba nová. Vodárny přitom ceny na příští rok plánují už teď. Budějovický Budvar, který čerpá z vlastních vrtů, dnes platí kolem tří milionů ročně a nově by zaplatil o jednotky milionů víc. Pivovar to unese. U zelinářů, kteří zavlažují z vrtů, to tak snadné být nemusí.

Sdružení místních samospráv, které zastupuje převážně malé obce, poslancům 5. listopadu napsalo, že zvýšení poplatku je ochotné podpořit. Způsob, jakým ho koalice předložila, ale „zcela odmítá“ a žádá, aby návrh stáhla a projednala ho s obcemi, kraji i provozovateli vodovodů. Navrhuje také, aby se poplatek zvyšoval postupně během dvou až tří let, aby obce a vodárny stihly přizpůsobit rozpočty i ceny.

Dnes poplatek za podzemní vodu vynáší asi 0,7 miliardy korun ročně. Polovinu dostává kraj, kde se voda odebírá, a posílá ji hlavně na vodovody a kanalizace v obcích. Druhá polovina jde do Státního fondu životního prostředí.

Návrh rozpočtu na rok 2027 ale v kapitole ministerstva zemědělství už počítá s příjmem dvou miliard korun z tohoto poplatku. Národní rozpočtová rada 8. října upozornila, že takový příjem nemá oporu v platné ani navrhované legislativě a o celou částku zvyšuje výdajový rámec. Zároveň upozornila, že poplatky jsou zahrnuty i v návrhu Státního fondu životního prostředí, kde je plánován příjem 340 milionů korun. Pozměňovací návrh, který by dvě miliardy přesměroval ministerstvu, přišel až 20. října, tedy o dvanáct dní později.

Rozpočet tedy předběhl zákon. Nejprve se v něm objevily dvě miliardy pro ministerstvo zemědělství, a teprve potom návrh, který mu je má zajistit. Poplatek, který má chránit vodu, tak posloužil k navýšení rozpočtových příjmů resortu dřív, než o změně poslanci vůbec hlasovali.

Podle návrhu by šest sedmin výnosu šlo ministerstvu zemědělství a jedna sedmina fondu. Kraje by nedostaly nic. Podle nynějšího § 88h vodního zákona může krajský podíl sloužit pouze na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury; zákon vymezuje také možné použití podílu fondu na ochranu a sledování stavu vod. Pro šest sedmin výnosu nově směřujících do státního rozpočtu návrh obdobně pevnou zákonnou účelovou vazbu nestanoví. Ministerstvo sice slibuje, že prostředky použije na vodohospodářské projekty, ale slib není zákonná záruka. Jihočeský kraj by tak podle hejtmana Martina Kuby přišel zhruba o dvacet milionů ročně, které celé rozděluje obcím na vodohospodářské projekty.

Zemědělský výbor sice ministrovi uložil připravit kompenzaci za dosavadní příjmy, zhruba 380 milionů korun ročně. Do zákona ale žádný jejich nárok nikdo nenapsal. Hejtmani proto ve čtvrtek 12. listopadu jednomyslně požádali o zákonnou garanci alespoň dosavadního podílu. Liberecký hejtman Martin Půta k tomu řekl, že po letošních zkušenostech s penězi na silnice slib ministra nepovažují za důvěryhodný. Ředitel SOVAK Vilém Žák připomíná, že zdražení dává smysl jen tehdy, když se peníze vrátí do vodárenské infrastruktury, a to je zajištěno jen pro rok 2027. Co bude potom, zákon neříká.

Koaliční poslanci Jana Murová z ANO a Radek Koten z SPD v televizi tvrdili, že se zvýšení do cen pro zákazníky nepromítne. Starostové, kteří s vodovody hospodaří, píšou poslancům opak. Pětikorunové zvýšení poplatku představuje při odběru sta kubíků podzemní vody dodatečný náklad 500 korun. Kolik se z toho promítne do vodného domácností, bude záležet na konkrétní vodárně; v přechodném roce 2027 bude zatím dopad nižší. Přestavlky ale nad stanovenou hranici vodné zvednout nesmějí, takže rozdíl zaplatí z obecní pokladny.

Ochrana podzemní vody je přitom naléhavá. Hladina v mělkých vrtech byla letos v červnu nejnižší pro tento měsíc od roku 1981 a hluboké vrty, ze kterých se zásobuje pitnou vodou, měly od dubna do června nejhorší stav od začátku měření v roce 1991, uvádí ministerstvo zemědělství. V Tučapech na Táborsku v květnu téměř vyschly zdroje a vodojem doplňovaly cisterny. Napojení na vodovodní řad tam má být hotové až koncem příštího roku. Hydrolog Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského upozorňuje, že podzemní vodu ohrožují i dusičnany ze zemědělství a z dopravy.

Sám premiér Andrej Babiš odhaduje, že investice do boje se suchem a do zajištění pitné vody vyjdou na stovky miliard korun. O to víc by měla mít každá koruna z poplatku za vodu jasnou adresu. Peníze by měly jít na to, co vodu skutečně chrání: na propojování vodovodů, aby obce jako Tučapy nezávisely na jediném zdroji, na ochranu zdrojů před znečištěním a na zadržování vody v krajině. To znamená také obnovu mokřadů, zdravější půdu a odpovědnější povolování velkých odběrů. Vyšší poplatek sám o sobě podzemní vodu neochrání. Kraje musejí mít garantovaný podíl a státní část výnosu jasná zákonná pravidla. Celostátní investice smysl mají, ale nemohou záviset jen na dobré vůli ministra.

Sněmovna hlasování o novele odložila na příští řádné zasedání, takže je ještě čas to napravit. Na tomto přílepku budu hlasovat proti. Ministerstvo zemědělství přitom samo připravuje novelu vodního zákona, u níž se nyní vypořádávají připomínky z meziresortního připomínkového řízení. Tam zvýšení poplatku patří. Navrhnu, aby sazba rostla předvídatelně během dvou až tří let, aby zákon garantoval podíl krajům a aby celý výnos zůstal účelově vázán na vodovody, kanalizace, ochranu vodních zdrojů a zadržování vody v krajině.

V Přestavlkách už platí splátky dluhu za vodovod. Nemuseli by k nim přidávat ještě peníze pro rozpočet ministerstva zemědělství.