Článek
V roce 2022 stála megawatthodina plynu na evropském trhu chvílemi kolem tří set eur a lidé otevírali vyúčtování se strachem. Některé energetické firmy ten rok naopak slavily zcela mimořádné zisky. Čistý zisk ČEZ vystoupal na rekordních 80,7 miliardy korun. Stát pak zavedl daň z neočekávaných zisků, jenže až od roku 2023. Rok s nejvyššími mimořádnými zisky tak unikl dodatečnému zdanění windfall tax. Zároveň nechceme přece stát, který schvaluje daňové zákony se zpětnou účinností.
V posledních dnech se cena plynu na evropském trhu pohybovala kolem 80 až 95 eur za megawatthodinu, tedy zhruba tam, kde minulá krize začínala. Evropská centrální banka upozorňuje, že ve více než polovině zemí eurozóny se dražší plyn propíše do spotřebitelských cen během jednoho až tří měsíců.
Ropné společnosti v Česku po vypuknutí války s Íránem inkasovaly za pohonné hmoty o 63,7 milionu korun denně víc, spočítala studie pro Greenpeace. Je naprosto zřejmé, odkud se v krizi berou peníze, které mimořádně, neočekávaně a nezaslouženě zvyšují zisky firmám, které zpracovávají ropu a plyn nebo s nimi obchodují.
Proto jsme s kolegyní Irenou Ferčíkovou Konečnou ve druhém čtení novely zákona o daních z příjmů k vládní dani na rafinerie podaly pozměňovací návrh, aby daň z nadměrných zisků velkých podnikových skupin byla zavedena jako trvalý a tím pádem předvídatelný mechanismus. Chceme, aby pravidla platila předem a aby daň sama zareagovala, jakmile bude ziskovost mimořádně vysoká. Ne až za rok, kdy se stihne napsat nový zákon, který chce pak vláda uplatňovat zpětně.
Záplata na dvě rafinerie
Vláda navrhuje padesátiprocentní daň ze zvýšené marže rafinerií za letošní a příští rok. Dopadne zřejmě jen na Kralupy a Litvínov, které vlastní Orlen Unipetrol, a letos má přinést zhruba 5,5 miliardy korun. V principu ji podporuji, už v prvním čtení jsem ji ale označila za záplatu. Na banky, obchodníky s energiemi a další skupiny, které na krizi vydělávají, nepamatuje. Andrej Babiš přitom sám upozorňuje, že zisky bank se od roku 2021 zdvojnásobily zhruba ze 70 na 140 miliard korun.
Premiér také říká, že „někdo extrémně a nespravedlivě vydělává na úkor všech spoluobčanů“, a se Schillerovou prý chystá sektorové daně. Ministr Havlíček týž den tvrdil, že vláda o ničem takovém neuvažuje. A když přišlo na věc, koalice ve druhém čtení žádný návrh na zdanění dalších odvětví nepředložila. Na stole však leží ten náš. Okamura mezitím vzkázal, že SPD nepodpoří „jakékoli další zdanění českých občanů“. Dobrá zpráva: náš návrh občany nezdaňuje vůbec.
Normální zisk zůstává
Jak to funguje? Nejdřív určíme, jaký zisk je běžný. Za normální považujeme výnos desetiletých státních dluhopisů zvýšený o šest procentních bodů, dnes tedy zhruba deset procent z investovaného kapitálu. Takový zisk zůstává zdaněný jen obvyklou daní. Novou daň zaplatí skupina jen ze zisku nad touto hranicí: v pásmu dalších pěti procentních bodů návratnosti sazbou 33 procent, nad ním sazbou 60 procent.
Příklad: skupina má v Česku investovaný kapitál 100 miliard a vydělá 20 miliard. Prvních deset miliard představuje normální výnos a nové dani nepodléhá. Z dalších pěti miliard odvede 1,65 miliardy, z posledních pěti tři miliardy, dohromady tedy 4,65 miliardy navíc. Kdyby vydělala jen deset miliard, nezaplatí navíc nic. A pokud v některém roce vydělá méně, než odpovídá běžné návratnosti, může nevyužitou část této návratnosti převést do následujících pěti let. Stejně tak návrh zohledňuje případnou ztrátu, takže horší roky jí sníží zisky a případnou daň v těch lepších.
Daň se týká jen velkých podnikových skupin, jejichž celosvětové konsolidované výnosy dosáhly alespoň 750 milionů eur (zhruba 18 miliard korun) nejméně ve dvou ze čtyř předchozích výkazních období. Do tohoto limitu se počítají výnosy celé skupiny, nikoli pouze její tržby v Česku. Samotná daň se však vypočítává ze základu české části skupiny. Stejnou hranici používá globální minimální daň, kterou dohodly země OECD a G20.
Živnostníků, samostatných rodinných firem ani naprosté většiny středních podniků se proto nová daň nedotkne. Má se vztahovat až na výkazní období začínající 1. ledna 2028 nebo později, takže nebude uplatňována zpětně.
Proč trvale a proč celou skupinu
Minulá windfall tax brala 60 procent ze zisku nad průměrem let 2018 až 2021 navýšeným o pětinu. Měla tři slabiny. Srovnávací základ časem zastarává, a kdyby se posunul na pozdější roky, započítal by i krizové zisky. Proto vycházíme z návratnosti kapitálu, která se každý rok sama přizpůsobí úrokům. Druhou slabinou bylo zpoždění. Daň minula rok 2022 a jen u EPH tím stát podle Deníku Referendum přišel zhruba o 41 miliard korun. Ministerstvo financí přitom spočítalo, že mimořádné výdaje státu na energetickou krizi dosáhly v letech 2022 až 2024 téměř 130 miliard a příjmy z mimořádných daní je nepokryly.
Třetí slabinou byly díry pro optimalizaci a přelévání zisků. EPH hned po schválení daně oznámila přesun svého obchodníka s energiemi do zahraničí. Jen za rok 2023 vláda Petra Fialy původně očekávala od bank 33 miliard korun, skutečně však vybrala pouze 700 milionů. Ekonomové Miroslav Palanský a Tijmen Tuinsma na datech z mezinárodního reportování nadnárodních společností zjistili přesuny vykazovaných zisků, které odpovídají snaze vyhnout se mimořádné dani v zemích, kde byla zavedena. Největší díl tak odvedl polostátní ČEZ, zatímco EPH a Sev.en podle Greenpeace zaplatily podstatně méně, než by odpovídalo jejich mimořádným ziskům. Ziskům, na které se složily domácnosti, firmy i veřejné rozpočty.
Náš návrh proto sčítá daňové výsledky českých společností ve skupině a při výpočtu daně přičítá také vybrané vnitroskupinové platby, zejména úroky, licenční poplatky a platby za služby, které snížily český daňový výsledek. Výrazně tak omezuje možnosti přesouvat nadměrné zisky mimo dosah české daně.
Komunismus? Spíš pravidla trhu
Hned po podání se objevila otázka, jestli má stát právo velkým firmám říkat, jaký zisk je nezasloužený. Pravice už na tu otázku odpověděla. Daň z mimořádných zisků energetických firem a bank prosadila v roce 2022 vláda Petra Fialy. Britští konzervativci ji ropným a plynařským firmám zavedli a ještě týž rok zvýšili. Také polská vláda Donalda Tuska letos zavedla dočasnou 60% daň z mimořádných výnosů palivových společností.
Vysoké zisky mohou být odměnou za inovace, investice a dobré podnikání. Mohou ale také vznikat díky dominantnímu postavení na trhu a nedostatečné konkurenci. A právě přílišná koncentrace tržní síly může ekonomiku brzdit. Když několik velkých hráčů ovládá trh, noví konkurenti se na něj dostávají obtížně a zavedené firmy nemusí čelit dostatečnému tlaku na inovace a nižší ceny.
Ekonomové Jan Švejnar a Sutirtha Bagchi na mezinárodních datech zjistili, že koncentrace bohatství v rukou miliardářů napojených na politickou moc souvisí s pomalejším hospodářským růstem. Oligarchizace tedy není jen problémem demokracie, ale může mít i významné ekonomické náklady. Náš návrh proto může také doplňovat politiku ochrany hospodářské soutěže. Omezení ekonomických rent je totiž důležité i pro fungování trhu a rozvoj menších a inovativních firem.
Mezinárodní měnový fond doporučuje zdaňovat nadměrné zisky nástroji mířenými na ekonomickou rentu. Jeho odborný materiál z roku 2022 výslovně označuje dobře navrženou trvalou daň zaměřenou na ekonomickou rentu za vhodnější řešení než nahodilé dočasné přirážky, které jsou nepředvídatelné a investorům přidávají riziko.
Odměna za práci, riziko, inovace a dobrý výkon firmám zůstává. Investovaný kapitál se promítá do hranice, od níž se nadměrný zisk zdaňuje, a návrh zohledňuje také období ztrát. To omezuje riziko, že dodatečné zdanění odradí firmy od investování. Dodatečně zdaňujeme mimořádně vysokou návratnost kapitálu, typicky to, co firmě spadne do klína, protože vypukla válka, zavřel se Hormuzský průliv nebo nemá kvůli dominantnímu postavení konkurenci.
ODS varuje, že sektorové daně vytvářejí nepředvídatelné prostředí pro investice. Právě proto navrhujeme jedno pravidlo pro všechna odvětví, známé předem. Předvídatelnost a spravedlnost jsou základní předpoklady dobrého podnikatelského prostředí. Lidé to vidí podobně. V minulé krizi chtělo zdanit zvýšené zisky energetických firem 78 procent Čechů a jen necelých 14 procent bylo proti.
Peníze, které zlevní příští krizi
Kolik by náš návrh vynesl, má spočítat Ministerstvo financí na základě dat Finanční správy. Ekonomové Miroslav Palanský a Tijmen Tuinsma však ve studii pro Greenpeace modelují, že při podobně koncipovaném zdanění nadměrných zisků napříč celou ekonomikou by stát mohl i v běžném roce získávat přibližně 4,5 až 10 miliard eur ročně, tedy více než sto miliard korun. Jen v energetice vychází při 60% sazbě potenciální výnos kolem 2,2 až 2,3 miliardy eur, tedy přes padesát miliard korun. Pro srovnání: vládní daň na rafinerie má podle odhadů letos přinést přibližně 225 milionů eur, tedy 5,5 miliardy korun. Jde samozřejmě o modelové scénáře, nikoliv o prognózu výnosu našeho konkrétního pozměňovacího návrhu.
Zákon výnos účelově neváže, o tom rozhoduje rozpočet. Budu však prosazovat, aby v krizi šel na přímou pomoc domácnostem a mimo ni na zateplení, úspory energie a obnovitelné zdroje. Česko v rozvoji obnovitelných zdrojů výrazně zaostává. V prvním čtvrtletí letošního roku z nich podle Eurostatu pocházelo jen 12,7 procenta vyrobené elektřiny, zatímco unijní průměr činil 45,5 procenta. Větší podíl domácích obnovitelných zdrojů by nám pomohl snižovat závislost na fosilních palivech, jejichž ceny při geopolitických krizích prudce kolísají.
Třetí čtení může přijít na pořad během schůze, která začíná 24. listopadu. Požádám koaliční poslance, aby premiérova slova o nespravedlivých ziscích podpořili hlasováním. Pokud návrh neprojde, přijdu s ním znovu, až vláda položí na stůl své sektorové daně nebo chystanou novelu energetického zákona. Až ceny plynu příště vyletí vysoko kvůli krizi, nechci, aby stát zase psal zákon až ve chvíli, kdy miliardy dávno odtekly.





