Článek
Pověry patří k takzvanému magickému myšlení. Jsou rozumem nepodložené, založené spíše na pocitech, představách a víře. Mezi příklady magického myšlení patří kromě pověr také rituály, ochranné zvyky, talismany, mýty nebo víra ve znamení a v nadpřirozené síly. Tento typ myšlení lze pozorovat v různých kulturách po celém světě. Pomáhá lidem vyrovnat se se strachem z neznámého a s obavami. Zároveň jim může dát pocit kontroly ve chvílích nejistoty.
Kritika a později i snaha pověry potlačit se objevují už ve starověku. Zmínky o nich najdeme ve středověkých kronikách, kázáních i soudních spisech. A přestože církev označovala pověry za pohanské přežitky, považovala je za nepřijatelné a přisuzovala jim ďábelský původ, sama podporovala vzývání svatých, uctívání ostatků nebo nošení ochranných medailonků. V dalších staletích se učenci, kazatelé a později také učitelé a buditelé snažili pověrčivost omezit, hlavně mezi lidmi na venkově. Vysvětlovali jim, že za tajemnými jevy nemusí stát nadpřirozené síly. Ještě v 50. letech 20. století se o pověrách mluvilo jako o nepříteli společnosti a pokroku, kterého je třeba se zbavit.
Nebyly ale jen něčím, proti čemu se bojovalo. Pro řadu spisovatelů se staly zdrojem inspirace a objevují se například v dílech Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena nebo Karoliny Světlé.
Zatímco dříve byly pověry běžnou součástí každodenního života, dnes se s nimi setkáváme už jen v určitých situacích. Podle průzkumu z roku 2024 přikládá pověrám, rituálům nebo symbolům štěstí význam 72 procent lidí v Česku.
Zajímavý pokus proběhl na konci 30. let minulého století na škole v americkém Detroitu. Žáci vyplnili test, ve kterém se objevilo dvanáct vybraných pověr. Pro další část pokusu bylo vybráno 32 žáků, kteří uvedli, že nevěří ani jedné z nich. Potom dostali kladivo a měli rozbít zrcadlo, což podle pověry přináší sedm let smůly. (Původ této pověry se obvykle spojuje s představou, že odraz v zrcadle zachycuje část lidské duše, a s vírou v sedmileté cykly života.) Sedmdesát pět procent z nich zrcadlo rozbít odmítlo.
Černá kočka přes cestu nebo vykročení pravou nohou známe dodnes. Některé pověry se v našem životě udržely, jiné časem zmizely. Spolu s nimi se vytratila také řada zvyků a ochranných rituálů, kterými se lidé snažili přivolat štěstí nebo odvrátit neštěstí. A právě mezi těmito zapomenutými pověrami a zvyky najdeme takové, které jsou zajímavé, zvláštní a někdy až neuvěřitelné a stojí za to si je připomenout.
Dům, hospodářství a úroda
Pro dobrou snášku slepic si měla hospodyně od koledníků na Tři krále půjčit křídu, nakreslit na dveře tři křížky a za tři dny je ještě před východem slunce smazat. Před bleskem měl dům ochránit kousek chleba uložený za krov, dřevo ze šibenice použité při opravě domu nebo svěcené velikonoční vajíčko přehozené přes střechu. Při svatební hostině se sbíraly drobky z pečiva a sypaly nevěstě do klína pro pěknou drůbež. Aby vyrostly velké dýně, měla je sázet tlustá žena. Kuchařka, která míchala jídlo proti směru hodinových ručiček, mohla přivolat strávníkům zdravotní potíže.
Bouřka, počasí a fáze Měsíce
Přírodní jevy si lidé vysvětlovali různými způsoby. Věřilo se například v planetníka, zlomyslnou démonickou bytost žijící v tmavých mracích, která přinášela déšť a krupobití a byla zahalena dušemi sebevrahů. Podle jiné představy byly bouřkové a kroupové mraky domovem nekřtěňátek. O Měsíci, který ubýval a nakonec z oblohy zmizel, si lidé mysleli, že onemocněl nebo bojuje se zlým duchem. Aby se Měsíc probudil, snažili se mu pomoci křikem a bubnováním, ale také štěkotem a vytím psů, které dráždili a bili. Prvních pět spadlých krup se mělo hodit do kamen jako oběť ohni. Při bouřce se obracel stůl vzhůru nohama, aby do domu neuhodilo. Dešťová voda zachycená ve chvíli, kdy se na obloze objevila duha, měla zahánět všechny nemoci.
Svatba a manželství
Pokud se rodičům vybraná nevěsta nelíbila, mohla matka ženicha sňatku zabránit tím, že ji posypala hlínou ze hřbitova. Překazit svatbu mohl i zamčený visací zámek zakopaný na pozemku. Pokud chtěla nevěsta zabránit početí, měla si nasypat do střevíce mák. Ten měl zdržet čápa, aby jí nepřinesl dítě. Žena, která chtěla mít v manželství hlavní slovo, měla u oltáře šlápnout ženichovi na nohu.
Těhotenství, porod a děti
Když těhotná žena našla hřebík, měla porodit syna. K vypuzení placenty při porodu mělo pomoci vypití moči vlastního muže. Šestinedělka musela s nepokřtěným dítětem spát v jedné posteli a nesměla se k němu obrátit zády, aby jí ho čarodějnice nebo polednice nevyměnily za podvržence. Dítě narozené v poledne mělo být hladové a nenasytné, zatímco děti narozené v neděli měly vidět strašidla. Do jednoho roku nesmělo dítě zmoknout, jinak by mělo pihy. Matka měla sníst první zub svého dítěte, aby mu vyrostl pěkný chrup.
Smrt, duše a ochrana před zlými silami
Nekřtěňátka byla pochovávána u hřbitovní zdi pod okapem, aby je křtila dešťová voda. Za zemřelé děti se nemělo příliš truchlit ani plakat, protože přílišný pláč je mohl vyhnat z ráje. Mrtvého vynášeli oknem, aby jeho duše nezůstala uvězněná uvnitř domu. Bludné duše zemřelých provinilců měly za trest bloudit, dokud je někdo nevysvobodil. Svůj trest si měly odpykávat na zemi, zakleté mimo jiné i ve stromech a bramborách. Při pečení brambor nebo hoření dřeva prý bylo možné slyšet naříkání uvězněných duší. Zlý duch se z těla vypuzoval pitím kořalky, ve které byl rozmíchán psí trus. Hřebík z rakve měl pomáhat proti bolesti zubů. Hadřík, kterým omývali mrtvého, prý odstraňoval pihy a hojil růži.
Pomocí pověr se lidé snažili chránit před neštěstím, nemocemi nebo špatným počasím, zajistit si dobrou úrodu a vysvětlit věci, kterým nerozuměli. Lidem, kteří jim věřili, se říkalo pověrečníci, blázni, hlupáci nebo pošetilci. Přestože se proti pověrám po staletí bojovalo, nikdy úplně nezmizely. Na planetníky už dnes nejspíš nevěříme, ale na dřevo si pro jistotu zaklepeme.
Anketa
Zdroje:
