Hlavní obsah
Věda a historie

Jak vznikala jména v raných dějinách a středověku. Proč se některé děti jmenovaly Zloba nebo Nekrasa

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo

Staří Slované věřili, že jméno předznamenává osud. Jméno dítěte bylo pečlivě vybíráno, aby ho ochránilo a zajistilo jeho nositeli dobré vlastnosti i zdraví.

Článek

V době, kdy lidé začali žít ve větších skupinách, vznikla přirozená potřeba jednotlivce odlišit a pojmenovat. Jméno nesloužilo jen k oslovení, ale především k rozlišení osob a k jejich zařazení do rodiny, rodu či komunity.

Svět plný neviditelných sil

Na to, jakým způsobem vznikala v nejstarších dobách jména, měla velký vliv také mytologie. Představy a příběhy o stvoření světa, bozích a démonech vycházely z přírodních jevů, smrti, osudu a času. Přírodní živly ovládali například duchové ohně, větru, skal a vody. Čas řídily polednice, klekánice, půlnočnice a osud sudičky. Se smrtí byli spojováni upíři, vlkodlaci a můry.

Nemoci, neštěstí či náhlá úmrtí tak nebyla vnímána jako náhoda, ale jako důsledek působení zla a démonů. Tak jako se věřilo v magickou sílu slov, jimiž bylo možné někoho proklít či začarovat, byla obdobná moc připisována i jménům. Bylo nutné chránit především ty nejzranitelnější – novorozené děti. V době velmi vysoké kojenecké úmrtnosti bojovali naši předci s démony i pomocí ohně, hluku, zápachu a železných předmětů. V místnosti, kde pobývalo malé dítě, proto dnem i nocí hořel oheň, na jeho peřinku se pokládaly zbraně a dům se před démony chránil zápachem a hlukem.

Jméno jako přání i ochrana

Jména dětí byla v minulosti pečlivě vybírána a byl jim přisuzován velký význam.

Společnost věřila, že vlastní jméno má magickou sílu. Podle tehdejší víry jméno předurčovalo osud i vlastnosti dítěte a přání vložená do jeho jména se mohla naplnit. Takto vznikala vlastní jména přací. Například dlouhověkost mělo zajistit jméno Živan, kladné vlastnosti Dobeš, sílu a zdraví Silomil, spravedlnost Upravda, veselost a bodrost Veselín. Jména zvolená podle zvířat a rostlin měla dítěti zajistit jejich vlastnosti a schopnosti – Vlk, Kozel, Dubáč, Kalina.

Další možností, jak chránit svého nositele a zahnat zlé duchy, bylo použít jména ochranná. Děti měly vedle pravého ještě jedno vedlejší, používané jen dočasně. Tato jména byla úmyslně hanlivá a měla odpuzovat démony smyšlenou negativní vlastností – Zloba, Mrzata, Nekrasa, Potvor. Odvrátit pozornost démonů bylo možné také předstíráním, že děti jsou nemilované – Nemil, nevlastní – Nemoj nebo prodané – Prodan. Všechna tato negativní a ošklivá jména měla zabránit démonům poškodit zdraví či vzít život novorozence.

Příklady jmen a jak jména vznikala

Pro toto období bylo také typické, kromě jmen ochranných a přacích, užívání jmen složených. Příkladem neobvyklých staročeských složených jmen jsou Blahoklas, Jarohněv, Bohuchval, Mečislav. Jména vznikala i krácením jmen složených, například Stanislav / Staněk, Blahomil / Blah, Samoslav / Samo. V menší míře se používala také jména německá, která se k nám dostala prostřednictvím manželek Přemyslovců, například OldřichJindřich, dále jména hebrejská (Jan, Daniel), řecká (Ondřej, Petr) a latinská (Pavel, Florián). Všechna jména zmíněná v textu měla i svou ženskou podobu.

Přestože se křesťanství na české území dostalo už v devátém století, první křesťanská jména se ve větší míře objevují až ve století třináctém. Do té doby naši předci dávali dětem převážně jména staročeská, slovanská a středověká. Patřila k nim například tato krásná a libozvučná jména – Hertvík, Věněk, Bohdík, Jarloch, Mladoň. Dodnes používaná jména měla i své neobvyklé varianty. Kateřina byla také Katruše, Katuše, Mravuše či Čistoslava, Vratislav byl Vraclav, Anastas, Křesomysl, Nestás nebo Protibor.

Do 12. století používali lidé v českých zemích oficiálně jen jedno jméno. Aby jméno neztratilo svůj smysl při identifikaci a neopakovalo se příliš často, využívali naši předkové slovotvorné možnosti češtiny a k tvorbě osobních jmen používali desítky přípon – Jan / Janda / Janek / Janík / Janeček. Od 13. století si lidé při pojmenování čím dál častěji pomáhali doplňkovými jmény, která je blíže charakterizovala. Tak vznikala jména Blažej zvaný Vousatý či Ctirad řečený Strach. Z těchto takzvaných příjmích se časem vyvinula příjmení.

Konec výjimečných jmen

V tomto období začala ustupovat do pozadí jména, která vznikala a vyvíjela se od raných dějin. Do Čech se dostala vlna křesťanských jmen a důležitou roli při jejich výběru hrál kult svatých. Výběr jmen se postupně zúžil, stal se méně pestrým a ztratil svou původní výjimečnost.

Příště: Dějiny vousů: mezi hladkou tváří a plnovousem barbara

Zdroje:

https://digilib.phil.muni.cz/sites/default/files/pdf/131210-monography.pdf

https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/22480/DPTX_2007_2_11410_OSZD001_71151_0_81308.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovanská_mytologie

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz