Byl pruský hodinář Ludvíkem XVII. nebo podvodníkem? Pravdu odhalila až DNA

V té době byla jeho rodina, královna Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie a syn Ludvík Karel, již několik měsíců vězněna v pevnosti Templ. V říjnu téhož roku byla ze stejných činů jako král obviněna i královna a i ona byla popravena.

Přestože byl dauphin Ludvík Karel ještě malý chlapec, povstalci ho z obavy, že by mohl časem obnovit v zemi monarchii, izolovali od ostatních členů rodiny. Jeho převýchovou byl pověřen pologramotný švec Antoine Simon, starat se o něj měla jeho manželka. Simon měl z následníka trůnu vychovat obyčejného občana a také ho donutit sepsat prohlášení, které mělo být použito v procesu s Marií Antoinettou. V něm měl malý Ludvík obvinit svou matku z incestu.

Po půl roce byl Simon odvolán kvůli jiným povinnostem a pevnost opustila i jeho nemocná manželka. Ludvík byl poté držen v tmavé místnosti, bez možnosti se umýt, bez toalety, a jídlo mu bylo podáváno malým poklopem. Jeho zdraví se zhoršovalo, trápil ho svrab a vši, a onemocněl tuberkulózou. Ludvík zemřel 8. června 1795. Byl pohřben do hromadného hrobu.

Ještě téhož roku se mezi lidmi začaly šířit fámy, že Ludvík Karel žije. Po odvolání vychovatele Simona byl prý dauphin stoupenci krále a monarchie vyměněn za jiného chlapce a odvezen do zahraničí.

Když byla o devatenáct let později obnovena monarchie a na trůn usedl bratr popraveného Ludvíka XVI., objevili se desítky mužů, kteří prohlašovali, že jsou zesnulým Ludvíkem Karlem. Jedním z nich byl pruský hodinář Karl Wilhelm Naundorff.

Tento muž žil v Berlíně a živil se jako hodinář bez potřebného povolení. Tím na sebe upozornil policii. Roku 1810 byl předvolán, aby prokázal svoji totožnost. V pase, který předložil bylo napsáno, že se narodil ve Výmaru a je mu 43 let, ale vzhledem připomínal muže o dvacet let mladšího. Při následujícím výslechu prohlásil, že je Ludvík XVII., roku 1795 uprchl z vězení v Temple a zde se ukrývá před Napoleonovými vojáky. Svá tvrzení podpořil hodnověrnými dokumenty, které prokazovaly jeho královský původ. Na základě těchto dokumentů mu pruské úřady udělily měšťanské právo, aby mohl ve městě pracovat legálně.

Mezi lety 1815 a 1818 Naundorff opakovaně kontaktoval panovníky několika evropských zemí i Marii Terezii, přeživší dceru Ludvíka XVI., a domáhal se svých práv na francouzskou korunu. Odpovědi se však nedočkal. V dalších dopisech zmírnil své požadavky a upřesnil, že neusiluje o trůn, ale pouze o navrácení svého jména a titulu francouzského prince.

Roku 1818 se oženil s šestnáctiletou Johannou Friederike Einertovou, která mu porodila devět dětí, a rodina se přestěhovala do Braniborska. Zde byl obviněn, že způsobil požár vlastního domu, a také z padělání peněz. Byl odsouzen ke třem letům vězení a po odpykání trestu v roce 1828 se přesunul do Crossenu, malého města na hranici Slezska.

Tam se mu podařilo přesvědčit řadu lidí, že je Ludvík XVII. O přítomnosti údajného prince v Crossenu informoval i pařížský tisk a pruský král na Naundorffa vydal zatykač. Ten byl včas varován, opustil rodinu a utekl do Paříže, kde se setkal s bývalou chůvou Ludvíka Agathou de Rambaud. Ta jeho totožnost potvrdila, stejně jako další bývalí služebníci a dvořané. Naundorff si kolem sebe vytvořil okruh příznivců a zahájil soudní spor o dědictví proti „strýci“ Karlu X. a „sestře“ Marii Terezii, vévodkyni z Angoulême.

Do té doby jeho pobyt v Paříži francouzská vláda tolerovala, ale soudní spor vyvolal tak velký skandál, že rozhodla o jeho zatčení. Dne 15. června 1836 byl Naundorff uvězněn a policie zabavila více než dvě stě dokumentů, jimiž se prokazoval jako Ludvík XVII. Po šestadvaceti dnech vazby byl vyhoštěn z Francie a deportován do Anglie.

Ani v Anglii Naundorff nepřestal sepisovat petice a dál tvrdil, že je Ludvík Karel. Britská vláda ho nebrala vážně a jeho přítomnost i aktivity tiše trpěla. Protože příznivců i peněz ubývalo, musel si najít jiný způsob obživy. Pokusil se založit nové náboženství a reformovat katolickou církev v Anglii a Irsku. Tím rozzlobil papeže Řehoře XVI. a sám sebe ještě více znemožnil.

Poté se začal věnovat pyrotechnice a vyvinul zbraň nazývanou „bourbonská bomba“. Roku 1841 odešel do Rotterdamu, kde svůj vynález prodal nizozemské armádě. Karl Wilhelm Naundorff zemřel náhle 10. srpna 1845 v Delftu v provincii Jižní Holandsko.

Na jeho náhrobku stojí:

„Zde odpočívá Ludvík XVII., král Francie a Navarry, narozen ve Versailles 27. března 1785, zemřel 10. srpna 1845.“

Zanechal po sobě manželku a osm dětí, které dál neúnavně hájily jeho příběh. I v dalších letech sepisovaly petice a žádaly soudy o uznání svých nároků jako královských potomků.

Testy DNA

Naundorffův případ byl předmětem mnoha historických i vědeckých sporů. Teprve o dvě století později se objevil způsob, jak tuto záhadu rozluštit.

V roce 1998 provedly týmy genetiků z Nizozemska a Francie analýzu mitochondriální DNA z vlasů a kostí Naundorffa. K dispozici měly také prameny vlasů Marie Antoinetty, její matky Marie Terezie a dvou sester. Výsledky porovnání DNA vyloučily, že by Naundorff byl Ludvíkem XVII. Jeho potomci nicméně svůj boj nevzdávají, výsledky testů považují za zfalšované a dál žádají o uznání svého královského původu.

V roce 2000 byly ukončeny i pochybnosti, zda Ludvík přece jen nepřežil. Když chlapec v roce 1795 zemřel, proběhla pitva, kterou byl pověřen lékař Philippe-Jean Pelletan. Ten vyňal jeho srdce a tajně ho uchoval v lihu. Šlo o tradici, při níž se srdce francouzských králů a princů uchovávala jako relikvie. O sto let později ho potomci lékaře darovali vysoce postavenému členu dynastie Bourbonů, Karlovi de Bourbon. Analýza mitochondriální DNA provedená na vzorku z uchovaného srdce potvrdila shodu s DNA Marie Antoinetty.

V červnu 2004, tedy 209 let po smrti mladého krále, byla v bazilice Saint-Denis sloužena pohřební mše a chlapcovo srdce bylo uloženo do královské krypty vedle hrobů jeho rodičů.

Příště: Operace bez anestezie: skutečný příběh z roku 1811

Zdroje: