Když modrá krev není tak úplně modrá: neurozené ženy v rodokmenu evropských monarchií

Ve středověku a raném novověku byla morganatická manželství, jinak také nerovnorodá, mesalianční nebo na levou ruku, uzavírána jen velmi vzácně. Častějšími se stala až v 19. století, kdy už dynastická pravidla nebyla tak přísně dodržována a urození lidé mohli uzavírat i sňatky z lásky.

V královských rodinách se lidé nebrali z lásky, ale z rozumu. Manželství bylo především politickou dohodou. Sňatek měl přinést spojenectví, peníze, území nebo nárok na trůn. Od potomků vládnoucích rodů se proto očekávalo, že si vezmou někoho stejně urozeného. Pokud si někdo přece jen vybral neurozeného partnera, mělo to následky. Partner nezískal jeho postavení a děti z takového svazku obvykle neměly nárok na trůn ani dynastická práva.

Ve skutečnosti ale většina morganatických sňatků nevypadala tak, jak si někdy představujeme. Nešlo o prince a chudou švadlenku, ale o spojení vysoké a nízké šlechty. Arcivévoda si vzal například hraběnku nebo baronku, která sice byla šlechtična, ale její rod nebyl pro takový sňatek společensky přijatelný.

O to zajímavější jsou příběhy, kdy se krev skutečně neurozených žen dostala až do vládnoucích rodů. A to i těch, které dnes svět obdivuje jako zosobnění modré krve.

Arcivévoda a dcera kupce

Druhorozený syn Ferdinanda I. Habsburského arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595), se s Filipínou Welserovou (1527–1580), dcerou bohatého německého kupce, seznámil v polovině 50. let 16. století. Roku 1557 proběhla v Březnici tajná svatba. Že se jeho syn oženil, se císař dozvěděl až o dva roky později. Vzhledem k tomu, že manželství bylo nerovnorodé, zůstalo na jeho příkaz utajeno a Filipína se nesměla na veřejnosti ukazovat po manželově boku.

Rok po svatbě se páru narodil první syn Ondřej, v roce 1560 Karel a o dva roky později dvojčata Marie a Filip, která se však dožila pouze půl roku. Aby se rodiče vyhnuli skandálu a své syny přitom částečně legitimizovali, byli obě děti prohlášeni za nalezence a adoptováni vlastní matkou. Poté jim otec udělil nižší šlechtické tituly. Z chlapců se tak stali markrabata z Burgau a hrabata z Nellenburgu a Hohenbergu. Kvůli nerovnému sňatku svých rodičů byli vyloučeni z případného nástupnictví na trůn. Syn Ondřej byl určen pro duchovní dráhu a stal se brixenským a kostnickým biskupem, Karel se stal vojákem.

Manželství Ferdinanda a Filipíny bylo podle dobových svědectví šťastné. Žili spolu na Křivoklátě a později na zámku Ambras u Innsbrucku. Oficiálně bylo jejich manželství uznáno až roku 1576, když měl být jejich starší syn Ondřej jmenován kardinálem a bylo nutné prokázat jeho legitimní původ. Filipína zemřela na nemoc jater roku 1580. Ferdinand jí nechal zhotovit nákladný hrob v Innsbrucku.

Princ a dcera vojáka

Princ Alexandr Hesenský (1823–1888) se zamiloval do ženy, která pro jeho rod rozhodně nebyla vhodnou partií. Julie Haukeová (1825–1895) byla dcerou německého vojáka. Původně prostý voják byl později za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Alexandr se s Julií seznámil u ruského dvora v Petrohradě, kde sloužila jako dvorní dáma jeho sestry, carevny Marie Alexandrovny.

Sňatek prince s dvorní dámou neurozeného původu byl pro carský dvůr nepřijatelný. A to i přesto, že jeho skutečným otcem nebyl velkovévoda Ludvík II. Hesenský, ale matčin komoří, dvorní úředník a voják August von Senarclens-Grancy, se kterým v té době velkovévodkyně žila. Manželé byli dlouhodobě odloučeni a Ludvík ve snaze zabránit skandálu obě děti narozené mimo manželství oficiálně uznal za své.

Vědom si toho, že sňatek svého švagra s dvorní dámou by car nikdy neschválil, opustil Alexandr bez dovolení vojenskou službu a společně s tehdy těhotnou Julií uprchli z Ruska. Svatba proběhla 28. října 1851 ve Vratislavi. Kvůli morganatickému sňatku neměla Julie nárok na titul. Přesto ji Alexandrův starší bratr prohlásil hraběnkou z Battenbergu a o několik let později byla povýšena na kněžnu. Alexandr byl zbaven dynastických práv, jejich děti byly vyloučeny z nástupnické linie na hesenský trůn a zdědily titul i jméno po své matce. Tím vznikla nová linie rodu.

Manželé spolu měli pět dětí: Marii, Ludvíka, Alexandra, Jindřicha a Františka Josefa. Prožili klidný život v Darmstadtu a na zámku Heiligenberg. Po smrti byli pohřbeni v mauzoleu, které pro ně bylo postaveno, protože Julie kvůli svému původu nemohla být pochována v rodové hrobce hesenského domu.

I přes skandály v rodině nejvyšší evropská šlechta potomky Alexandra a Julie přijala mezi sebe. Krev dcery vojáka a syna komořího dnes koluje v žilách evropských panovníků: britského krále Karla III., španělského krále Filipa VI., švédského krále Karla XVI. Gustava a jejich potomků.

Kníže a pradlena

Princ Ludvík, pozdější kníže Ludvík II. Monacký (1870–1949), se během vojenské služby ve francouzské armádě zamiloval do ženy, která s aristokracií neměla vůbec nic společného. Marie-Juliette Louvetová (1867–1930) se živila jako pradlena v kasárnách, příležitostná kabaretní zpěvačka a hosteska v nočním klubu. Právě tam se s Ludvíkem pravděpodobně seznámila. Marie-Juliette byla rozvedená a z prvního manželství měla dvě děti. Z pohledu dvora to byla naprosto nevhodná partnerka.

Ludvík v 90. letech 19. století sloužil ve francouzské cizinecké legii v severní Africe a milenku vzal s sebou. Z jejich vztahu se 30. září 1898 v Constantine v Alžírsku narodila dcera Charlotta. Ludvík si chtěl matku svého dítěte vzít za ženu, ale kníže Albert I. nedal synovi k sňatku souhlas. Marie-Juliette tak žila s Ludvíkem pouze jako jeho partnerka. Vztah vydržel jen krátce a dcera Charlotta pak vyrůstala s matkou v Paříži.

Situace se změnila v roce 1919, kdy dynastii Grimaldiů hrozilo vymření po meči. Ludvík se souhlasem otce i francouzské vlády dceru adoptoval a zajistil tak pokračování rodu. Charlotta se v roce 1920 provdala za hraběte Pierra de Polignac z Guidelu a narodily se jim dvě děti, Antoinette a pokračovatel dynastie Rainier.

Když si v roce 1956 kníže Rainier III. bral za manželku hollywoodskou hvězdu Grace Kelly, byla z toho světová senzace. Celý svět tehdy sledoval pohádku o herečce, která se stala kněžnou. Ne každý tehdy věděl, že babička ženicha byla obyčejnou pradlenou z vojenských kasáren.

Příště: Krátký život Karoliny Matyldy Hannoverské

Zdroje: