Článek
Děti tráví na telefonu příliš mnoho času a velkou část tohoto času věnují nekonečnému „scrollování brainrotu“, tedy sledování krátkých videí, která postrádají jakýkoliv smysl a dětskému mozku dávkují velmi snadno dostupný dopamin.
Čas takto strávený u telefonu má podle řady studií negativní vliv na vývoj dětí i na jejich dnes tolik diskutovaný well-being. Poté, co odborníci na tento problém několik let upozorňovali, si jeho závažnost začali uvědomovat i politici, tedy lidé, kteří mají možnost podobu pravidel skutečně ovlivnit.
Bohužel se však zdá, že si politici z těchto krátkých a nesmyslných videí vzali příklad a rozhodli se sahat ke stejně krátkým a jednoduchým řešením, která mají na danou problematiku jen pramalý vliv. Jako by se zdálo, že existují pouze dvě řešení dětské závislosti na telefonech – zákaz telefonů nebo zákaz sociálních sítí. Po celém světě se jeden z těchto zákazů zavádí do praxe, přestože jde o jednoduchá a populistická opatření, která nejenže pravděpodobně nebudou fungovat, ale mohou vytvořit více problémů, než kolik jich vyřeší.
Považuji plošný zákaz telefonů ve školách za nefunkční řešení, které uspokojuje spíše politickou poptávku než skutečnou potřebu. Prvním důvodem je skutečnost, že více než 93 % základních škol už dávno upravilo pravidla používání telefonů ve svých školních řádech. Dá se předpokládat, že zbývajících 7 % škol tuto potřebu buď nemá, nebo se změnu nepodařilo prosadit ve školské radě, přičemž druhá možnost bude spíše okrajová.
Skutečný problém spočívá v něčem jiném. Zakážeme-li telefony ve školách, „ochráníme“ děti přibližně na pět až osm hodin denně. Zbytek dne však dítě tráví doma. Pokud rodič nemá vůli nebo dostatečné znalosti, aby dohlížel na to, jak dítě tráví čas na internetu, bude mít zákaz telefonů během vyučování jen velmi malý efekt. Dítě totiž po příchodu domů může opět nekontrolovaně prohlížet nekonečný feed.
Dalším často zmiňovaným řešením je zákaz sociálních sítí. Tady však narážíme na několik problémů. Jedním z nich je samotná definice sociální sítě. Australská vláda například rozhodla, že děti mladší 16 let nesmějí používat Facebook, Instagram, TikTok a další podobné platformy.
Děti se však jednoduše přesunuly na služby, které mají prvky sociálních sítí, ale zákaz se na ně nevztahoval. Australská vláda se tak dostala do závodu, který nemůže vyhrát. Zakáže jednu platformu, děti přejdou na jinou, vývojáři mezitím vytvoří další, stát ji později zakáže a celý proces se bude opakovat. Stát je v tomto závodu odsouzen pouze dohánět technologický vývoj.
Je také potřeba připomenout, že na sociálních sítích existuje obrovské množství kvalitního vzdělávacího obsahu, který je mezi dětmi a dospívajícími velmi oblíbený. Opravdu chceme dětem zakázat YouTube, kde tvůrci vysvětlují anglickou gramatiku, rozebírají díla významných spisovatelů nebo popularizují vědu? Přitom jednou z funkcí YouTube jsou také takzvané Shorts, tedy krátká videa. Ta mohou obsahovat jak bezcenný „brainrot“, tak kvalitní vzdělávací obsah.
Ať už se tedy bavíme o zákazu telefonů ve školách, nebo o zákazu sociálních sítí pro mladistvé, vždy dojdeme ke stejnému závěru. Buď problém neřešíme, nebo vytváříme problémy nové. Co tedy dělat?
Odpověď je překvapivě jednoduchá a odborníci z oblasti psychologie, vzdělávání i sociologie na ni upozorňují už dlouho. Musíme správně pojmenovat skutečné příčiny. Problémem totiž nejsou samotné telefony ani sociální sítě. Problémem jsou doporučovací algoritmy sociálních sítí a nedostatečný dohled nad tím, zda se děti nedostávají k obsahu, který je pro ně nevhodný nebo věkově omezený.
Nikdo děti nenutí trávit desítky hodin denně na telefonu. Děti tam zůstávají proto, že algoritmy jsou nastaveny tak, aby je udržely co nejdéle. Sociální sítě záměrně servírují obsah, o kterém vědí, že je pro děti návykový. Sledují, jak dlouho se u jednotlivých videí zdržíme, na co reagujeme, co sdílíme a jaký obsah nás přiměje zůstat ještě o několik minut déle.
Přitom algoritmy lze nastavovat jinak. Čínská verze TikToku je například výrazně více regulována ve prospěch vzdělávacího obsahu než její mezinárodní varianta. To ukazuje, že podobu doporučovacích algoritmů mohou do určité míry ovlivňovat nejen samotné firmy, ale také státy.
Velmi zjednodušeně se říká, že přibližně třetinu obsahu tvoří zábava, třetinu vzdělávání a třetinu propaganda režimu. Tím samozřejmě nechci říct, že bychom měli podporovat propagandu komunismu. Tento příklad pouze ukazuje, že regulace algoritmů a doporučovaného obsahu je technicky možná.
Dalším, možná ještě větším problémem, je nedostatečné ověřování věku dětí na internetu. Představte si, že by si devítileté dítě přišlo do supermarketu, vzalo láhev tvrdého alkoholu, prodavačka se ho zeptala, zda už mu bylo osmnáct let, dítě odpovědělo „Ano“ a prodavačka by mu bez dalšího ověření alkohol prodala. Nemyslitelné, že? Přesto se něco velmi podobného děje každý den na internetu.
Nejzajímavější na tom je, že samotné sociální sítě si stanovily minimální věk uživatelů. WhatsApp, Facebook nebo Instagram umožňují registraci až od třinácti let. Všichni, včetně dětí, však vědí, že není nic jednoduššího než zadat falešné datum narození. Dokonce lze uvést, že jste se narodili v 19. století, a registrace bez problémů projde.
Podobně fungují i stránky s obsahem pro dospělé, kde celý svět pornografie často odděluje od dítěte jediná otázka: „Je vám více než 18 let?“ a tlačítko „ANO“.
Řada států si tento problém uvědomuje a zavádí skutečné systémy ověřování věku, například Francie. Česká vláda se však touto cestou nevydává. Je totiž mnohem jednodušší nechat si udělat průzkum veřejného mínění, zjistit, zda voliči podporují zákaz telefonů ve školách, a podle toho se rozhodnout. Je vždy snazší nabídnout lidem jednoduché řešení, než vysvětlovat, že skutečné řešení je složitější a vyžaduje více práce. Odborníci z Národního pedagogického institutu si pak mohou jen zoufat.
Pokud chceme děti skutečně chránit, nestačí jim na několik hodin denně vzít telefon z ruky. Musíme řešit to, co se nachází na druhé straně obrazovky – doporučovací algoritmy, důsledné ověřování věku, digitální a mediální gramotnost i podporu rodičů. Jinak budeme pouze vytvářet dojem, že jsme problém vyřešili, zatímco se ve skutečnosti nezmění téměř nic.
Anketa
Zdroje:
Zákaz mobilů na školách, Efekt obrazovek, Děti a pornografie, Zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, Autorský text člena Hnutí Generace Radka Zíky
