Článek
V toku informací dnešní doby , kdy se již dávno nejedná o informační řeku, ale přímo o vodopád, spěchu a hektičnosti, se může zdát, že se čím dál tím více vytrácí základní lidskost. Něco, co lidi dělá lidmi. Třeba takové přátelství.
Co je to přátelství?
Přátelství. Slovo, které by mělo vyvolávat hřejivý pocit u srdce, ale zároveň může být tak rozmlžené a neurčité, že si pod ním každý představí něco trochu jiného. Je to jen kontakt dvou lidí, kteří se náhodou znají, nebo je to hluboké pouto, které vydrží všechny bouře a nesnáze?
Pravdou je, že v našem jazyce trochu chybí jemné rozlišení tohoto slova. Když řeknete „To je můj přítel“, může to znamenat ledacos. Partnera, kamaráda, kolegu, člověka, s nímž sdílíte zájmy, nebo i někoho, s kým jste se viděli třikrát a pozdravíte se na ulici. A přitom každý z těchto vztahů má jinou hloubku, jiný význam a jiné hranice.
Kdo je to přítel?
Opravdový přítel je ten, kdo vám o půlnoci zvedne telefon a po pár slovech bez otázek přijede se smotaným kobercem, krumpáčem, lopatou a pytlíkem travního semene. Anebo jen s flaškou a kilem čokolády. Záleží na situaci. Přítel je ten, kdo vás dokáže poslouchat, ať už melete smysly nebo nesmysly. Někdy přikývne a souhlasí, jindy vám řekne, že se chováte jako idiot, a podle potřeby vám dá radu nebo pořádnou facku. Kdo z nás to má?
Máme kolegy, známé, sousedy, příbuzné, lidi, se kterými se bavíme, protože musíme. Ale opravdový přítel? Člověk, který vám rozumí i beze slov, který se vám nevyhne, když jste na dně, a který vás přijme takové, jací jste, bez potřeby vás soudit? Takových je zoufale málo.
Proč je opravdového přátelství tak málo?
Možná proto, že se bojíme. Máme rodiny napadrť, vztahy v hajzlu, o kamarády je nouze. Drtí nás hypotéky, půjčky, práce, termíny, složenky, které se samy nezaplatí. Každý chybný krok může znamenat pád do propasti, a tak se raději držíme zpátky. Nechceme ukázat svou slabost. Nechceme si někoho pustit k tělu, protože co kdyby nám ublížil? Co když se tváří jako přítel, ale ve skutečnosti jen čeká na příležitost, jak nám podkopnout nohy?
Možná proto se tak upínáme ke zvířatům. Když už ne k lidem, tak aspoň k psům. Pes vás nikdy nezradí, nesoudí a neodejde, protože jste měli blbý den a byli jste protivní.
Jsme na dobré cestě
I přes ten všechen chaos věřím, že z něj nakonec vždycky vznikne řád. A klid. A láska. A přátelství. Protože ať už je doba jakákoli, opravdová přátelství nevznikají proto, že se to hodí, ale protože si je zasloužíme. Možná jich není mnoho, ale o to jsou cennější. A pokud máme alespoň jedno takové přátelství, jsme na tom vlastně docela dobře.
A jak jste na tom vy?
