Článek
Znáte to? Zasadíte, pěstujete, zalíváte, plejete, kocháte se, jak vše roste a pak jednoho dne přijdete a – krtek! Sviňa! Přímo v řádku a reje reje a reje. A ničí a ničí a ničí. Indoktrinace z dětství, kdy se tomuto přisleplému hmyzožravci s lopatičkou a lacláči z přírodního materiálu (s kapsami!) nedalo uniknout, a činilo z něj věrného společníka televizních chvilek, bere za své. Jo jo, z lásky k nevraživosti zrychlení z nuly na sto za tři vteřiny. „Krev za krev, zub za zub“ drtíme mezi zuby a přemýšlíme, jak se krtka zbavit. Okolní kočky vycítily naše pocity a za granule a kapsičky se snažily odvděčit. Holt příroda. Nikdo jim nespílal. Ovšem – zůstaly jakési dílčí nedostatky. Pořidili jsme tedy zázrak vědy a techniky, solární odpuzovače krtků. Dost otravný zvuk, falešný loutny hlas….. Nešť, hlavně když krtci vysmahnou. Druhý den ráno byl kolem plašičů patrný pohyb – rozryto na ultimum. Takže co – zvuk je tak štval, že se ke zdroji prohrabali s cílem vypnout ho? Zkoumám přístroj, zda není poškrábán lopatičkou. Není. A nebo je to pro ně taková působivá hudba a jsou vděční za technoparty zadara a zvou kámoše ze široka daleka. Je to boj. Jedna naše bývalá sousedka, dobře dvacet let nazpátek, tento problém řešila po svém. Číhala na zahradě na krtky s brokovnicí. Čekala trpělivě se zbraní v ruce…..Pak se ozvala rána a výkřik: „Mám ho, hajzla!“
