Článek
Pokračování
Nebyla jsem vždy prodavačkou. Do světa pracovního jsem vpadla jako administrativa. Kancelář, počítač, telefon, kávička, pošta. V iluzi bezbřehého oceánu času nikdy nekončícího mládí se mi tato práce jevila nudnou k padnutí. Jak bych teď prstíčkem hrabala! Ale většinu svého pracovního života jsem se věnovala prodeji. Když to tak vezmete, život je v podstatě nákup a prodej. Prodáváte své schopnosti, dovednosti a svůj čas.
Svět klasického obchodu je pestrý a mimořádně zábavný. Můžeme jej dělit na území prodavačů a hřiště zákazníků. Území prodavačů ovládá několik typů hráčů. Pojďme si je pojmenovat.
Prodavačky můžeme dělit do několika kategorii. Jednou z nich jsou takzvané spící panny. Už jich sice ubývá, ale stále se vyskytují. Poznáte je podle unylého výrazu, bez úsměvu, barvy, chuti a zápachu. Postávají, pohybují se pomalu až máte chuť do nich šťouchnout klacíkem, jestli je to ještě živý. Obávám se však, že by na vás pouze stočily prázdný pohled a mdlým hlasem se zeptaly, co si přejete.
Další kategorií jsou vrtule. Lítají po obchodě, všude jsou, všechno zvládnou vražedným tempem, a u vedoucích jsou oblíbení. Jsou dáváni všem za příklad, a protože oni to zvládnou s rezervou, tak vy taky! a stávají se tak pro management důvodem pro zvedání latěk výkonů a pro kolegy zdrojem depresí.
Nabroušená rašple je dalším koníkem ze stáje typů prodavačů. Pod jejich pohledy zákazníci hezky kmitají po obchodě, nezdržují, neptají se, dodržují pořádek a nepsaná pravidla, která u nabroušených rašplí není radno porušovat. Tedy vezmi, zaplať, vypadni a opovaž se dělat bordel!
Většina je však normálních. Klasická prodejní asistentka, lehce vystreslá objemem nesplnitelné práce, kterou má na svědomí vrtule, která stihla vše a spící panna, která nestihla nic. Většinou s úsměvem, když má dobrou náladu nebo alespoň nějaký důvod pro její navození, anebo když se nedaří na sto procent, se může lehce přiblížit kategorii nabroušené rašple.
Pokračování příště
