Článek
Už několikátým rokem se s příchodem prosincových svátků nejen na internetu otevírá debata, zda je vhodné děti strašit čertem. Někteří rodiče objednávají už jen Mikuláše a anděla a jiní si zase stojí za tím, že je to pěkná tradice a dnešní doba je přecitlivělá. Já se vám pokusím v následující úvaze předložit svůj postoj a myšlenkové pochody.
Abychom došli k rozumnému závěru, musíme si nejprve určit, co od této tradice očekáváme a jaký je náš kýžený výsledek. U Mikuláše a anděla je na tuto otázku docela jasná odpověď, jsou to kladné, hodné postavy, které dětem přináší radost a většinou nějakou tu sladkou odměnu. Jaký je ale význam čerta? Čert obvykle dětem vyčiní, či pohrozí, aby se dobře učili, chovali se slušně a nezlobili nebo si je vezme do pekla.
To může mít pochopitelně u různých dětí různý výsledek, některým to přijde vtipné, protože si uvědomují, že mu to říká jen převlečený student, zatímco jiní, nejspíše většina, z čerta mají strach. Čert hrozí a musíme tedy dojít k závěru, že to je jeho význam v této tradici. Čert má dětem pohrozit, vyděsit je a přimět je tak k určitému „správnému“ chování.
Další otázka, která musí přijít je, zda je v pořádku ve výchově, či za účelem přinutit děti chovat se určitým způsobem využívat strach. A je to právě tahle otázka, u které si každoročně u různých diskuzí klepu prstem na čelo a říkám jednoznačné NE.
Dítě není plastelína ani keramická hlína a rodič si ho nemůže za každou cenu uplácat k obrazu svému. To, co vy můžete považovat za zlobení, či nerespekt k autoritě, dítě může vidět jako hru a seberealizaci. Vaším cílem by nemělo nikdy být měnit chování svého okolí v jakémkoli vztahu, natož ve vztahu rodičovském. Cílem by mělo být porozumět potřebám svého dítěte a pokusit se aby dítě porozumělo těm vašim.
Už jsme si ustanovili, že hlavním důvodem, proč na děti posíláme čerty, je, aby je vystrašil, můžete ale namítnout, že to nevadí. Nesouhlasit se mnou v tom, že strašit děti, abychom je přiměli ke své představě chování není v pořádku. Ostatně to je hlavním argumentem, který často pod podobnými diskuzemi vidím. „My jsme to přežili, oni to taky zvládnou“. Takový názor lidi dle mého názoru mají, jelikož jsou zaslepení potřebou udržovat tradice. Já osobně nechci, aby moje děti museli cokoli přežívat, chci, aby si své dětství užili.
Zkusím vám na příkladu ukázat, že byste obdobné chování považovali za hyenismus, nebylo-li by přikryté tradicí. Představme si, že vaše dítě vás z nějakého důvodu neposlouchá, je zaneprázdněno a nechce udělat to, co po něm chcete. Vy víte, že se bojí pavouků, a to co se rozhodnete udělat, je uzavřít velkého pavouka do skleněné zavařovačky, ukázat mu ho a s úsměvem mu pohrozit, že jestli vás neposlechne, vypustíte mu ho až bude spát do postele.
Takové chování by pravděpodobně už obhajoval málokdo a není divu, princip je ale dočista stejný. Dítěti reálně nic nehrozí, nemáte-li vážně v úmyslu mu ho do postele vypustit, dítě z vás a pavouka má strach, a tak udělá to, co chcete, zachová se tak jak potřebujete. Takový strach skoro určitě přežije a nezanechá na něm v dospělosti pozorovatelné následky, bude-li to jednorázová akce. Je takové chování ale v pořádku? Je v pořádku manipulovat lidi okolo sebe strachem, aby jednali, jak vám vyhovuje? Nemělo by vaše dítě být ta poslední osoba které byste chtěli přivozovat takové pocity?
Vaše potřeby jsou samozřejmě důležité, ale nejsou o nic důležitější než potřeby vašeho dítěte. Proto je správným krokem o potřebách komunikovat, a ne je ostatním vnucovat.
