Článek
Ranní éter už nikdy nebude znít stejně. Jeho typické „Mrázek, ústředna!“ se stalo legendou, která se už bohužel nevrátí. Patrik Hezucký, milovaný moderátor a komik, odešel po krátké a těžké nemoci 5. prosince. A i když už tu není, zůstávají nám momenty, které dokazují, jak výjimečný smíšek a talent to byl.
Příliš brzké rozloučení
Hezuckému bylo pouhých 55 let, když český showbyznys přišel o jednu ze svých největších osobností. Ještě donedávna jsme ho vídali plného energie, jak rozdává úsměvy, baví hosty a svým typickým humorem dokáže rozesmát i ty největší bručouny. Jeho předčasný odchod bolí o to víc, že tu nechal mladou manželku Nikolu a jejich šestiletého syna Olivera.
Možná ale jednoho dne malý Oliver zdědí tátův přirozený komediální talent a připomene světu, jak silné místo měl Patrikův humor v naší kultuře.
Krémová bitva, která vstoupila do dějin
Když se řekne „Hezucký“, mnohým se vybaví jeho útoky na bránice posluchačů i kolegů. Třeba legendární tvarohová bitva z roku 2011, kdy spolu s Leošem Marešem skončili oba doslova utopení ve sladké hmotě. Měli krém úplně všude a smáli se jako malí kluci, kteří právě provedli něco zakázaného. Fotky z téhle akce dodnes dokazují, jak moc si uměl užívat každou minutu.
Patrik byl vyhledávanou osobností i na společenských událostech. Na „únorové party“, kde se slavila narozeninová setkání známých tváří narozených v tomto měsíci, byl vždy jedním z těch, kdo se postarali o atmosféru. Fotografové ho milovali — nikdy nevěděli, jakou grimasu nebo nečekaný pohyb za okamžik předvede.
„Jsem tu jen na návštěvě,“ říkával
Hezuckého popularita nestála jen na jeho šprýmech. Jeho telefonní scénky, především slavné volání neznámým lidem se suchým hlasem a větou „Tady Mrázek, ústředna!“, se zapsaly do dějin českého humoru.
Díky svému francouzskému původu a spontánnosti býval přirovnáván k Louisi de Funèsovi — a to právem. Stačil jediný pohled a všichni věděli, že přijde něco, co je rozesměje.
V jednom z rozhovorů kdysi řekl: „Jsem jen host na tomhle světě a snažím se tu nezanechat ostudu. Jako každý hledám smysl v tom, proč tu jsme.“
A právě tak si ho chceme uchovat — jako člověka, který rozdával radost, humor a nakažlivou energii.
