Článek
Nikdy bych neřekla, že mě něco takhle rozhodí. Se svou mladší sestrou máme blízký vztah, takže když mě pozvala na večeři s tím, že mi chce představit nového partnera, brala jsem to jako běžnou rodinnou událost. Jenže to, co se stalo ten večer, jsem vůbec nečekala.
Její přítel byl úplně jiný, než jsem si představovala. Měl klidný hlas, hezký úsměv a takový ten typický šarm, který si člověk ani neuvědomí, dokud ho nemá přímo před sebou. Působil jistě, ale ne namyšleně. Byl pozorný, mluvil se mnou jako se sobě rovnou a během chvíle jsem měla pocit, že se známe roky.
A já? Já se najednou přistihla, že mě těší každý okamžik, kdy se na mě podívá. Že mě pobaví, když si vzpomene na něco, co jsem řekla. Že jsem nervózní, když vejde do místnosti.
Najednou jsem se cítila jako puberťačka. V žaludku jsem měla neposedné chvění pokaždé, když zazvonil u dveří. A když se jednou po sportu stavil u sestry a na sobě měl jen rozepnutou mikinu a sportovní kalhoty, málem se mi zastavil dech. Bylo to trapné, protože jsem věděla, že na mě kouknul a musel vidět, jak mě to rozhodilo.
Od té doby se snažím držet si odstup. Sestra je po jeho boku šťastná a já bych jí nikdy neublížila. Ale upřímně – ještě teď se bojím toho, co by se stalo, kdybychom spolu zůstali chviličku sami.
Chcete se podělit o svůj příběh? Napište ho na ghostofhayek@seznam.cz
