Článek
První věc kterou považuji za důležitou, je si uvědomit, že pohlaví je definice jako každá jiná a je tedy do značné míry subjektivní. Pokud bych vám dal za úkol slovy zadefinovat, co to znamená „židle“, asi by se vám to bez chyby nepovedlo a do vaší definice by se buď vešlo něco, co byste židlí nenazvali, nebo naopak nevešlo něco, co ano.
Nejčastější definicí, kterou odpůrci teorie o více pohlavích udávají, je, že jsou dvě, tedy muž a žena. Věhlasná je např. definice Tomia Okamury. Podle něho tam totiž máme „buď pipinku nebo pindíka“… U této definice ale vzniká velký problém a tím jsou intersexuální lidé. Zhruba 1 z 1500 lidí se narodí s vícero pohlavními znaky, tedy jak s ženskými, tak mužskými. Jak se tito lidí do této definice vejdou? No je to jednoduché… nevejdou.
Nejčastější odpovědí na tento problém je, že je to odchylka, chyba, a tak se to nepočítá a pohlaví určí doktor asi buď náhodně, nebo podle převažujících znaků. Takhle ale počty nefungují. Nemůžeme při určování počtu definovaných subjektů mávnout rukou nad odchylkou a říct, že se do počtu nepočítají. Představte si, že se díváte na rouru ze které padá ovoce, obvykle z ní padá buď mandarinka nebo pomelo, ale po delším pozorování určíte, že po každém 1500. ovoci vypadne z roury grepfruit. Vypadne vám patnáct tisíc kusů ovoce, z toho zhruba 10 grapefruitů, 7495 pomel a stejný počet mandarinek a vy máte za úkol určit, kolik druhů ovoce z roury padá. Pokud by vaše odpověď zněla: „Padají pouze dva druhy, mandarinky a pomela a potom je tam odchylka, kdy občas vypadne grepfruit“ byla by to přeci směšná chyba. Je jasné, že grepfruit je třetím druhem ovoce, který z roury padá, ačkoli nepadá tak často.
Čistě logicky jsou tedy skutečné pohlaví, se kterým se mohou lidi narodit minimálně tři, budeme-li třetí druh definovat jako „cokoli, co se odchyluje od ženy nebo muže“. Většinou se ale při debatě nesetkáte s někým, kdo by se odchyloval od typického biologického pohlaví, jak byste si ho nadefinovali, ale s někým, kdo celou definici přepisuje. Tedy s někým, kdo vám řekne, že se necítí jako pohlaví, kterým se narodil.
U těchto lidí vidím danou problematiku paradoxně velice jednoduše. Tento člověk vás informuje o tom, jak se cítí a žádá vás tak, abyste ho určitým stylem oslovovali. Je samozřejmě na vás, zda jeho požadavku vyhovíte, nebo ne. Proč byste mu ale vyhovit nemohli? Pro vás to jistě nebude příliš složité, navíc pokud z jakéhokoli důvodu potřebujete s tímto člověkem jednat, asi to bude i nutností, aby jednání proběhlo hladce.
Je to asi jakoby někomu bylo při narození určeno jméno Tomáš, ale jemu se nelíbilo a neztotožňoval se s ním a nechával si říkat Milan. Když vás Tomáš poprosí, zda ho můžete nazývat Milane, je to docela jednoduchý požadavek, kterému nejspíš vyhovíte. Čeho taky dosáhnete, když budete odmítat a říkat mu dál Tomáši?
Jaký máte na tuto problematiku názor vy?
