Recenze: Osvoboďte princeznu ve hře Prince of Persia

Prince of Persia z roku 1989 je jednou z nejvíce kultovních 2D plošinových her. Hlavním úkolem ve hře je v roli neznámého prince projít vězením, které spíše připomíná bludišťovou kobku.

V této kobce na prince čekají nástrahy jako krutí a nelítostní šermíři, zabijácké pily, velmi rafinovaně rozmístěné bodáky, nebo dokonce princova zlá polovina.

Hru vytvořila společnost Broderbund, která si Prince of Persia i sama vydala, dalším vydavatelem byla společnost Loriciels.

Prince of Persia vyšlo na opravdu mnoho platforem, nejznámější z nich jsou stále počítače s operační systémem MS-DOS a konzole SNES (Super Nintendo Entertainment System).

První díl Prince of Persia je pravděpodobně jedna z těch vůbec nejlegendárnějších skákacích her. Po stránce hratelnosti hra nabízí všechny skvělé prvky, které do té doby skákačky měly. K tomu ale přináší mnoho speciálních a skvělých prvků, a ty dělají z této skákačky z roku 1989, legendární záležitost.

Jedním z pravděpodobně nejpopulárnějších prvků hry je systém setrvačnosti, tedy to, že když princ běží, nezpomalí ihned. To se projevuje i v jiných situacích. Tento prvek hru dělá mnohem realističtější. To bylo v roce 1989 revoluční, takový faktor měla do té doby jen jedna hra, ale nebyl uchopen za správný konec.

Na rok 1989 poměrně realistický pohyb byl možný díky technologii rotoskopie, tedy překreslování videosnímků pohybu, mimo jiné i Mechnerova mladšího bratra.

Nyní další prvek, který jsem si ve hře velice oblíbil. Tou věcí je šermování. Na šermování se ve hře používají jen dvě tlačítka, jedno na útok, druhé na obranný manévr, a při šermovacím postoji může princ ještě ustupovat nebo se naopak nepříteli přibližovat.

Tento styl soubojů se z dnešního pohledu může zdát poněkud strohý, nicméně v roce 1989, když byl tento faktor ve 2D skákacích hrách teprve na svém počátku, bylo dobře, že ovládání se dalo snadno naučit, ostatně ty souboje byly v některých částech hry obtížné i tak.

Co se obtížnosti týká, původní Prince z Persie má 12 úrovní, ale jeho obtížnost spíš než v délce jednotlivých úrovní spočívá v jejich samotné náročnosti, v tom, kolik pastí v konkrétních úrovních je, na jaké strážce narazíte, a také samozřejmě to, že na překonání všeho máte časový limit šedesát minut.

V jedné z úrovní narazíte na v šermu velmi zkušeného vězeňského strážce, v jiné na téměř nesmrtelného kostlivce. V další na magické zrcadlo, jehož účel zkoumali hráči někdy i roky v době, kdy na internetu pořádně návod najít nešel.

Nesmíme zapomenout ani na lektvary, které hráče doprovázejí celou hru, a každý dělá něco jiného, jeden život ubere, druhý přidá, třetí přidá bonusový život, atd.

Příběh je hráči sdělen hned na začátku hry, na dvou obrazovkách. Příběh je totiž velmi jednoduchý. Zlý vezír Jaffar unese v Persii sultánovu dceru, princeznu. Sultán je buďto na cestách, nebo ve válce. Jaffar dá každopádně princezně nabídku, buďto ji zabije, nebo si Jaffara vezme. V tu chvíli je i neznámý princ uvězněn, ovšem velmi hluboko v kobce, a je jeho úkolem projít celým vězením až nahoru k princezně za dříve zmiňovaných šedesát minut.

Oproti jiným skákacím hrám, například série Super Mario, jde Prince of Persia cestou více realistické kreslené akční adventury. Ve hře jsou dva motivy prostředí, jedno z nich je typická šedočerná kobka. Prostředí druhé je již vězení se žlutým barevným nádechem, kde zlý vezír Jaffar vězní krásnou princeznu.

Graficky je hra velice specifická, ale velmi kvalitní. A to i na poměry jiných skákacích her z přelomu osmdesátých let na léta devadesátá.

Hru hodnotím jménem svým, ale řekl bych i jménem mnoha hráčů, kteří hru hráli, ať už v letech devadesátých dvacátého století, nebo až později kladně, a když píši kladně myslím velice kladně. Prince of Persia přinesl jeden z nejlepších pohybových systémů ve hrách, který počítal se setrvačností. Ve hře je velmi mnoho speciálních momentů, které hru dělají mnohem zajímavější. Hra dokázala vychovat celou jednu generaci hráčů, ve školách se v podstatě na CRT bednách nic jiného na počítačích nehrálo. Mimo jiné i kvůli těmto důvodům hře udílím:

(I přesto, že se snažím hry hodnotit objektivně dle mnoha faktorů, i tak se neubráním tomu, aby recenze byla ovlivněna mým subjektivním pocitem, jak jsem si hru užíval, a jaký na mě udělala dojem. Snažím se, aby se takový přístup projevil v recenzi jen minimálně, nicméně v některých částech se mi to prostě nepovede. Proto bych vás čtenáře rád poprosil o napsání vašeho názoru na hru do sekce diskuze, a možná si dokonce budeme moci o hře krátce popovídat.)