Článek
Maďarská přísloví: „Ten, kdo miluje, se neptá co udělat, udělá všechno. Malý přestupek doma, velký v cizině. Dobrá práce, vyžaduje čas. Všechny začátky jsou těžké. Darovanému koni na zuby nehleď.“
Oba dva máme rádi film Pupendo (2003) a proto jsme se chtěli podívat, jaké to tam opravdu je, proto jsme se tam v polovině července vypravili. Doufali jsme, že budeme mít pěkné počasí, ne jako představitelé výše zmíněného filmu (i když oni tam byli mimo sezonu).
Vyjeli jsme brzy ráno a první zastávku jsme si udělali v Bratislavě. Zjistila jsem, že toto město vlastně neznám, a tak je potřeba to napravit. Znám pouze Bratislavské letiště, ze kterého jsem létala do Dublinu.
Přivítala nás Bratislava, slovenská metropole. Zaparkovali jsme auto a vrhli se na dvě hlavní turistické atrakce. Tou první je Staré Město (historické centrum) Prohlédli jsme si Dóm svätého Martina, Michalskú bránu a Starú radnicu.
Nechali jsme se zlákat a navštívili zážitkovou cukrárnu s názvem Konditorei Kormuth, kde jsme si nemohli hodnou chvíli vybrat z té obrovské nabídky. Dortíky se rozplývaly na jazyku, byla to prostě zážitková pecka.
Posilněni cukrovou bombou jsme vyšlápli druhou atrakci, kterou je Bratislavský hrad – dominanta města, tyčící se nad Dunajem.
Vydali jsme se zpět k autu a jeli vstříc další krásné metropoli, kterou je bezesporu Budapešť. Tam jsme zastávku nedělali, protože jsme si na jeho návštěvu vyhradili jeden z dalších prodloužených víkendů.
Asi po hodině jízdy autem z Budapešti jsme dorazili do našeho cíle, do Balatonkenese. Nachází se na severovýchodním břehu Balatonu. Je to menší lázeňské a rekreační městečko. Z Brna cca 300 km autem.
Šli jsme se ubytovat do hotelu Marina Port, a potom jsme se vypravili na pláž. Pláž je porostlá trávou a jsou na ní krásné slunečníky. Vstup do vody je pozvolný.
Výhled z našeho pokoje
Voda v jezeře je teplá se žlutozeleným leskem. Vadilo mi to bláto. Pořád jsme šli a šli a voda byla po kolena, bylo to zvláštní, úplně stejné jako v tom výše zmíněném filmu.
Balaton (česky Blatenské jezero) je největší stepní jezero ve střední Evropě. Název pochází ze slovanského výrazu blato – bažina. Právě pro jeho velikost se mu říká také Magyar tenger – Maďarské moře. Průměrná hloubka je 3 m a maxima dosahuje 11 m.
Balaton je po Budapešti druhým nejoblíbenějším cílem turistů v Maďarsku.
Lidé na pláži seděli pod slunečníky, děti si hrály na hřišti. Dali jsme si tedy drink v občerstvení a sedli si na lehátko.
Pak jsme se šli podívat jaké to je vevnitř u bazénů a byla jsem překvapená, jak se mi tam líbilo. Objednali jsme si na sobotu masáž a zašli jsme si na oběd.
Půjčili jsme si kola a projeli se po cyklostezce Balatonu, bylo to moc fajn. Unavení jsme si dali po návratu sprchu a vydali se do restaurace, protože jsme už byli hladoví jako vlci.
Večer jsme se ještě prošli po pobřežní promenádě a zašli na drink s jednou dvojící sympatických lidí ze Slovenska, se kterými jsme se seznámili na kolech, a kteří tu byli taky na dovolené.
Druhý den ráno po snídani jsme si šli zaplavat do bazénu a pak nás čekala masáž. Já si vybrala aromaterapeutickou a přítel masáž zad. Na pokoji jsme si potom schrupli a po tom krásném relaxu jsme si zašli na pozdní oběd.
Balatonský okoun pečený vcelku, příloha rýže a zelenina
Odpoledne jsme trochu plavali a večer jsme se procházeli. Přilákala nás hlasitá hudba, byl tam koncert nějaké maďarské kapely. Vůbec jsme tomu nerozuměli, ale po prvním pivu jsem se tam dala do řeči s nějakými holkami. Já na ně mluvila slovensky, ony na mě maďarsky, bylo to šíleně fajn, takové to porozumění beze slov.
V neděli jsme se prospali, sbalili si věci, dali si fajn snídani a vydali se na cestu zpět.
Přemluvila jsem přítele, abychom se zastavili na hradu Csesznek, je to středověká pevnost nacházející se v obci Csesznek v pohoří Bakony. Pro krásné výhledy a historické památky je to oblíbený cíl turistů. Bylo to sice zdržení na cestě, ale stálo to za to.
Středověký hrad Csesznek
Na jedné z benzinek jsme se občerstvili, a pak jsme zamířili směr Bratislava, a přes Břeclav domů. Byl to parádní výlet!
Pátrala jsem na internetu, protože se mi za celý ten prodloužený víkend maďarština dostávala do uší a pořád jsem z toho byla bezradná. Znělo mi to jako nějaký ufonský praštěný jazyk. Ani ta nejjednodušší slovíčka jako například ahoj „Scia“, dobrý den „Jó reggelt“… Prostě žádná podobnost s něčím, co už znám.
Vypátrala jsem, že maďarština je druhý nejtěžší jazyk, kterému se anglicky mluvící lidé učí. A jako výzva pro mě bylo zjištění, že prý je to nejvíce tvůrčí jazyk na světě. No proč ne. V mém případě tato výzva zůstane nenaplněná. Po němčině a angličtině jsem naprosto oddaná, ba přímo posedlá italštinou.
A úplně na závěr bych vám chtěla doporučit jednu maďarskou komedii, jmenuje se: Csak szex és más semmi, v češtině Nic víc než sex (2005) je to skvělá volba na léto se sympatickými hlavními představiteli. Kdo má rád filmy typu Bridget Jones, tak bude zcela jistě spokojen.
Zdroje:
