Článek
„Mít cíl je důležité nejen ve sportu, ale i v životě“ Tomáš Verner
Když dnes vidím nablýskané zimní stadiony, sportovce v péči fyzioterapeutů a dokonale vyžehlený led, musím se s láskou pousmát. Moje krasobruslařská příprava totiž probíhala v kulisách, které měly k dokonalosti daleko, ale k radosti nejblíž.
Stadion bez mantinelů
Můj „zimní stadion“ byl zamrzlý rybník pořádný kus za vesnicí. Žádná rolba, jen vítr, sníh a lopata nebo metla na odhrnování sněhu. Místo šatny sloužil mrazem ztvrdlý pařez nebo hozený batoh. A místo iontového nápoje nás držel při životě horký čaj z termosky. Chutnal po medu a plastovém víčku, ale v deseti pod nulou to byl ten nejlepší drink na světě.
Trávili jsme tam s rodinou a kamarády celá odpoledne. Bruslili jsme, dokud slunce nezapadlo za obzor a mráz nám nezalezl úplně všude. Právě tam, mezi rákosím a praskajícím ledem, vznikla moje celoživotní láska k tomuto sportu.
Od kačenek k bílým bruslím od Ježíška
Moje první brusle byly legendární „kačenky“. Dnes už vím, že nejdůležitější je prostě nějak začít. Jsem rodičům vděčná, že mě k bruslení vedli už od dětství. Krasobruslení je pro mě dodnes nejoblíbenější sport a nejlepší forma relaxace.
První bílé brusle mi nadělil Ježíšek a ty poslední jsem si nadělila pro změnu já, cca před 4 lety. Také jste jako já s napětím sledovali ZOH v Milánu a Cortině? Já jsem vyhledávala konkrétně krasobruslení.
Itálie je pro mě srdcovka
V létě jsem v tamních horách zažila úplně jiný adrenalin, o kterém píšu v článku Dolomity aneb týden plný adrenalinu, ale v zimě se vždycky vracím k ledu.
A co vy? Taky jste budovali svou olympijskou formu na zamrzlém rybníku?
Docela by mě zajímalo, jak moc velká „rybníková komunita“ se tu na Mediu schází. Do které krasobruslařské kategorie patříte vy?
Anketa
Posílám ještě odkaz na článek o Bruslení aneb s kaštanem na ledu, je to příběh o jednom veselém zimním odpoledni na kluzišti.
