Článek
V létě se v lese žije dobře. Všichni mají co jíst. Jelen okusuje na pasekách travičku, rostlinky a kůru mladých stromků. Divoké prasátko vyrývá pod stromy kořínky, žere žaludy, hmyz. Liška se živí bobulemi, hmyzem a drobnými živočichy jako jsou třeba myši. Zajíc má rád trávu, bobule, větvičky, pupeny na stromcích. Bažant zas bobule, semínka, travičku.
Bylo krásné léto, a pak přišel podzim. V lese začalo být chladno. Jelen potkal v lese divoké prasátko a řekl mu: „Ahoj prasátko, pojď se mnou stavět chaloupku. Já budu nosit klády a tesat trámy a ty budeš hoblovat.“ Divoké prasátko souhlasilo. A tak šli.
Jelen s divokým prasátkem potkali v lese lišku a řekli jí: „Pojď, liško, s námi stavět chaloupku. My budeme nosit klády, tesat trámy, hoblovat a ty budeš míchat hlínu a dělat z ní cihly a z cihel stavět pec.“ Liška souhlasila. A tak šli.
Jelen, divoké prasátko a liška uviděli zajíce. „Ahoj zajíci, pojď s námi, stavět chaloupku. My budeme nosit klády, tesat trámy, hoblovat, míchat hlínu, dělat cihly, stavět pec a ty zajíci budeš nosit mech a utěsňovat stěny.“ Zajíc souhlasil. A tak šli.
Jelen, divoké prasátko, liška a zajíc potkali bažanta. „Ahoj bažante, pojď s námi, stavět chaloupku. My budeme nosit klády, tesat trámy, hoblovat, míchat hlínu, dělat cihly, stavět pec, nosit mech, utěsňovat stěny a ty budeš pokrývat střechu.“ Bažant souhlasil. A tak šli.
Vybrali si v lese suché místo. Nanosili tam klády, vytesali z nich trámy, ohoblovali je, udělali cihly, nanosili mech a začali stavět chaloupku. Postavili chaloupku, postavili pec, utěsnili všechny stěny, pokryli střechu. A potom si nanosili na zimu zásoby. Zásoby jídla a dříví na topení.
Přišla veliká a krutá zima. A mrzlo, jen praštilo. V lese byla zima, ale kamarádi: jelen, divoké prasátko, liška, zajíc a bažant byli v teple, protože měli svoji chaloupku, kterou si spolu postavili.
Jelen a zajíc spali na podlaze. Divočák se zahrabal do listí do sklepa. Liška spala za pecí. Bažant spal na bidýlku u stropu. A tak si žili, dobře se jim dařilo. Nic jim nechybělo. Jednoho dne se v lese objevili hladoví vlci. Bylo jich osm a ten nehrozivější a nejhladovější z nich se rozhodl, že půjde zjistit, kdo v chaloupce bydlí. Než odešel na průzkum, tak jim řekl: „Jestli se brzy nevrátím, přijďte mi na pomoc!“
Dlouhými vlčími skoky byl u chaloupky. Byla noc, jen měsíček svítil. Vlk otevřel dveře a vešel do chaloupky. Narazil na jelena, který se hned probudil, nabral vlka na parohy a skákal s ním kolem stolu dokola. V tom sletěl bažant z bidýlka a posadil se vlkovi rovnou na hlavu, mával křídly a kloval ho do hlavy. Když divoké prasátko uslyšelo, že se nahoře něco děje, tak vylezlo ze sklepa, bojovně vykviklo a zakřičelo“ „Koho mám sníst?“ Chytrá liška seskočila z pece, rychle otevřela dveře a zajíc vlka vykopnul ven, rovnou do sněhu.
A vlk, ten utíkal, jen se za ním prášilo, sníh lítal na metr vysoko. Křičel už z dálky na své kumpány: „Utíkejte! Jde nám o život!“ A tak všichni vlci utíkali. Utíkali hodinu, utíkaly dvě hodiny, honem, aby už byli pryč. Pak si sedli, aby si trochu odpočinuli. A ten nejhrozivější a nejhladovější vlk jim povídá: „Vešel jsem do chaloupky a hned mě někdo nabral na vidle, pak mě někdo sekal do hlavy a po tom tanci dokolečka někdo zakřičel: „Koho mám sníst?“ a nakonec se samy dveře otevřely a někdo mě vykopnul rovnou do sněhové závěje. Byl jsem z toho celý bez sebe, a proto jsem rychle upaloval pryč.
V tom lese už se vlci neukázali. Jelen, divoké prasátko, liška, zajíc a bažant (přestože každý z nich byl jiný) dokázali, že spolu mohou žít. A jestli nezemřeli, tak tam šťastně a spokojeně žijí až dodnes.
